Zánět

Zánět je základní biologická imunitní reakce na mikrobiální infekci, na toxiny v těle a na podráždění či poranění tkáně. Zánět proto slouží k našemu uzdravení, neboli k boji našeho těla proti věcem, které mu škodí. Tato imunitní reakce zahrnuje uvolňování různých protilátek a také zvýšený průtok krve do poškozené oblasti a vyznačuje se bolestí, zarudnutím, otokem a někdy i ztrátou funkce. Zánět tedy udržuje homeostázu tkání a orgánů za různých škodlivých podmínek. Infekci a vznik zánětu může způsobit třeba choroboplodný zárodek, nebo také cizí předmět (např. tříska v prstu).

V případě vzniku zánětu se do boje proti infekci zapojí buňky imunitního systém, které uvolňují různé látky, známé jako zánětlivé mediátory. Tyto mediátory způsobují, že se malé krevní cévy v tkáni rozšiřují, což umožní dostat více krve do poškozené oblasti. Z tohoto důvodu zanícené oblasti zčervenají a jsou teplé. Zvýšený průtok krve také umožňuje, aby bylo do poškozené tkáně přeneseno více buněk imunitního systému, které pomáhají s procesem hojení. Mediátory rovněž dráždí nervy a způsobují odesílání signálů bolesti do mozku, což má ochrannou funkci. Pokud zánět bolí, máme tendenci chránit postiženou část těla a nedotýkat se jí. Buňky imunitního systému také způsobují, že se do zanícené tkáně dostává více tekutiny a proto často vzniká otok.

Akutní a chronický zánět, nemoci

Existují dva typy zánětu - akutní a chronický. V případě akutního zánětu, který je součástí obranné imunitní reakce, trvá celý proces obvykle několik hodin či dní. Může ale nastat i takzvaný chronický zánět (dlouhotrvající, vleklý), který nastává, když tato imunitní reakce přetrvává a naše tělo je v neustálém stavu bdělosti. V průběhu času může mít chronický zánět nakonec negativní dopad na naše tkáně a orgány a může tak dojít k celé řadě chronických onemocnění a chorobných stavů. Například chronický zánět může hrát roli při vzniku rakoviny, astma, metabolického syndromu (který zahrnuje cukrovku typu 2, srdeční choroby a cévní mozkovou příhodu), revmatoidní artritidy, neurodegenerativních onemocnění (Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby, roztroušené sklerózy), obezity, zánětlivých onemocnění střev, či plicních onemocnění. Lidé s těmito stavy mají často vyšší hladiny zánětlivých markerů v těle (ukazatelů zánětlivých onemocnění).

U obezity, jakožto u rizikového faktoru chronických zánětů, vzniká prozánětlivý stav prostřednictvím zvýšených mediátorů zánětu (IL-6 a TNF-α) a snížených hladin adiponektinu (hormonu tukové tkáně, který má protizánětlivou funkci). Kromě toho je zánětlivý stav charakterizován sníženým obsahem oxidu dusnatého a zvýšeným obsahem reaktivního kyslíku, což vede k oxidačnímu stresu. Oba tyto stavy (oxidační stres a zánět) mohou přispět ke vzniku metabolického syndromu.

Životospráva

Tvorbu chronických zánětů můžeme výrazně ovlivnit vhodnou stravou a celkově určitou životosprávou. To znamená omezit ve svém jídelníčku potraviny obsahující prozánětlivé látky a naopak zařadit do jídelníčku potraviny s obsahem protizánětlivých látek a antioxidantů.

Nevhodné potraviny jsou hlavně ty průmyslově zpracované, plné trans tuků, omega-6 mastných kyselin, glukózo - fruktózového sirupu apod. Tyto potraviny kromě zánětů způsobují i oxidační stres, což obojí poškozuje tkáně v těle.

Dnešní západní styl stravování postrádá vlákninu (včetně prebiotik), polyfenoly a antioxidanty z ovoce a zeleniny a také omega-3 mastné kyseliny z tučných ryb (omega-3 potlačují záněty). Většině lidí proto chybí potřebné vitaminy a minerály a také zdraví prospěšné mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyrát) a probiotika, které působí protizánětlivě. A naopak, mnoho lidí konzumuje nadměrné množství trans-tuků a omega-6 mastných kyselin, které mohou působit v těle záněty. Respektive a lépe řečeno, záněty může způsobit spíše špatný poměr omega-6 ku omega-3 mastným kyselinám.

Důležité jsou i pohybové aktivity, které jsou účinné v boji proti nadváze. Nadváha či obezita může podpořit vznik zánětlivých procesů v těle (i díky viscerálnímu tuku), které zase mohou vést k různým chorobám (viz kapitola výše).

Zdroje