Superkompenzace

Superkompenzace je teorie (která se ale uplatňuje víceméně v každém tréninku) kdy se naše tělo po tréninku díky adaptačním procesům zotaví nad úroveň před tréninkem. Tato adaptace je podstatou fyzického tréninku a umožňuje nám zlepšit naši kondici a náš výkon.

Když sportovec podstoupí vhodnou tréninkovou zátěž, po které následuje odpovídající zotavení (regenerace), tělo sportovce se následně nejen vrátí na předchozí základní úroveň před tréninkem, ale takzvaně superkompenzuje, aby bylo tělo připraveno na další podobné (větší) tréninkové zatížení.

Superkompenzace se tradičně skládá ze čtyř fází:

• Trénink a únava.
• Obnova sil (zotavení, regenerace).
• Superkompenzace.
• Detraining (pokles výkonu).

Aby nedošlo na fázi číslo 4, je tedy nutné tréninky provádět v určité frekvenci (jinak se samozřejmě nebudeme zlepšovat).

Pokud vezmeme superkompenzaci z hlediska budování svalové hmoty, tak k superkompenzaci dochází v každém tréninku, při kterém díky zvedání vah (díky mechanickému napětí) dochází k rozpadu svalových bílkovin, ke svalovému poškození, k vyčerpání zásobních látek (např. glykogenu) a následně k celkové únavě. To po tréninku způsobí na nějaký čas pokles kondice a silového výkonu. Díky regeneračním činnostem a procesům se naše tělo následně vzpamatuje (zotaví) zvýšením syntézy svalových bílkovin a obnovením glykogenových zásob a svalové tkáně (hypertrofie), čímž se dostaneme na svoji základní úroveň před tréninkem. A pokud je regenerace dostatečná a správná, dojde dokonce k superkompenzaci, kdy se naše kondice a síla zvýší nad původní hodnoty před tréninkem. To znamená, že získáme o něco více svalů a síly než dříve. V následujících trénincích je pak důležité pomocí progresivního přetížení v těchto procesech (zátěž / adaptace) pokračovat.