Princip (koncept) specifičnosti

Princip, nebo též koncept či zásada specifičnosti uvádí, že tréninkové adaptace jsou specifické pro aplikovaný stimul. Jinak řečeno, princip specifičnosti tréninku říká, že způsob, jakým tělo reaguje na fyzickou aktivitu, je velmi specifický pro tu danou konkrétní aktivitu. Ještě jinak řečeno, princip specifičnosti říká, že způsob tréninku by měl napodobovat dovednosti, pohyby a činnosti potřebné k výkonu a vyniknutí ve sportu, aktivitě nebo události, které se účastníme. Čili největšího zlepšení se většinou dosáhne u té konkrétní činnosti, která se pravidelně trénuje.

Převedeno do praxe, tak například někdo, kdo běhá, může očekávat, že jeho běžecký výkon se bude zlepšovat stejně jako jeho aerobní kondice. Bude dobrý v běhu. Neměl by však očekávat, že se výrazně zvýší jeho výkonnost v jiných aerobních aktivitách (např. v plavání či jízdě na kole), ani by neměl očekávat nějaké výrazné zlepšení svalové síly nebo třeba flexibility.

Specifičnost tréninku tedy v podstatě znamená, že musíme danou dovednost provádět, abychom se v ní zlepšili. Je to princip, který stojí za známým rčením "trénink dělá mistra".

Princip specifičnosti a posilování

Převedeno na posilování, tak princip specifičnosti je postaven na myšlence, že čím více se trénink podobá nějakému výkonnostnímu (silovému) testu, tím větší je pravděpodobnost přenosu tréninkové zkušenosti a výkonnosti do testu. Čili pokud jsou si například tréninkový cvik a testovací cvik podobné, tím pravděpodobněji tréninkový cvik zlepší výkon při samotném testu (většinou se při zjišťování síly testuje maximum na 1 opakování - 1RM).

Takže pokud se bude zkoušet třeba test na maximálku (maximum na 1 opakování - 1RM) u benchpressu s volnými váhami (obr. zde), je pravděpodobné, že při tomto testu obstojí lépe někdo, kdo benchpress s volnými váhami pravidelně trénuje. Čili obstojí lépe v porovnání s někým jiným, kdo má v tréninku jiný cvik (třeba chest press na stroji, obr. zde) a bench press příliš nedělá. A samozřejmě naopak.

Nebo třeba od někoho, kdo delší dobu trénuje v určitém rozsahu pohybu, se očekává, že v tomto specifickým rozsahu pohybu podá lepší výkon, protože na tento rozsah je zvyklý a neuromuskulárně i technicky adaptovaný.

Princip specifičnosti platí nejen proto, že cvičení stimuluje růst svalových vláken zapojených do pohybu, ale také proto, že rozvoj síly je z velké části vytvářen vznikem neuromuskulární paměti a pohybových vzorců. Princip specifičnosti tak souvisí s efektem učení se během pravidelné praxe.