Porucha glukózové tolerance

Porucha glukózové tolerance (též hraniční diabetes, prediabetes) je metabolický stav, který je důsledkem hyperglykémie, neboli vysoké hladiny krevního cukru (glykémie). Porucha glukózové tolerance (dále jen PGT) tedy znamená, že vlivem nesprávného metabolismu glukózy (kdy sekrece inzulínu není schopna udržet homeostázu glukózy) začne hladina glukózy v krvi stoupat a je tak vyšší než normální hodnota. Nicméně tato vyšší hladina cukru v krvi stále není vysoká natolik, aby se dalo hovořit o cukrovce (diabetu 2. typu).

Riziko vzniku PGT zvyšují různé faktory, například nadváha a obezita, sedavý způsob života, výskyt cukrovky v rodině (čili genetické a epigenetické faktory), nízká fyzická aktivita, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, či těhotenská (gestační) cukrovka.

Diagnostikovat PGT lze pomocí orálního glukózového tolerančního testu. Jedná se o laboratorní test, který může trvat několik hodin a který zahrnuje vypití sladké tekutiny ke kontrole hladiny glukózy. Pokud se u někoho výsledky krevního cukru po dvou hodinách pohybují mezi 7,8 – 11,1 mmol/l, má s největší pravděpodobností PGT neboli prediabetes.

Lidé, u nichž je diagnostikována PGT, mají bez nějaké intervence (viz níže) celkově výrazně vyšší riziko vzniku diabetu 2. typu.

Při léčbě (nápravě) PGT je důležitá především úprava životního stylu. Lepší životospráva zlepší i citlivost na inzulín, který bude pracovat tak jak má (čili inzulín bude lépe "vychytávat" glukózu z krve a rozvádět ji do buněk tkání). Klíčovými faktory pro nápravu PGT jsou tedy zdravá, pestrá a vyvážená strava (např. v podobě Středomořského stravování), v případě nadváhy snížení hmotnosti a také pravidelná fyzická aktivita.