Metabolický stres

Metabolický stres je fyziologický proces během silového cvičení (nejčastěji), ke kterému dochází v reakci na docházející kyslík a energii (silový trénink neboli posilování je totiž anaerobní cvičení, při kterém se spotřebovávají zásoby glykogenu i kyslíku). To následně vede k hromadění metabolitů, což jsou vedlejší produkty rozkladu živin a tyto metabolity mj. poskytují tělu druh paliva použitého během tréninku. Mezi tyto metabolity patří například laktát, dále anorganické fosfáty (z rozpadu ATP), ionty vodíku, kreatin, nebo glukózový metabolit z anaerobní glykolýzy.

Podle Brada Schoenfelda má silové cvičení (cvičení s použitím odporu - posilování) významný vliv na zvýšení akumulace metabolitů (což ovlivňuje uvolňování anabolických hormonů), na zvýšenou spotřebu kyslíku po cvičení (EPOC), na produkci reaktivního kyslíku (volných radikálů), na zvětšování (bobtnání, otok) buněk (vlivem svalového glykogenu) a na nahromadění krve ve svalech (tzv. napumpování - pumpa). S tím vším se tělo musí vypořádat a do budoucna se zadaptovat. Tato regenerace organismu a adaptace na silový trénink může znamenat zesílení a růst svalových buněk, čímž se metabolický stres může stát jedním z procesů, jak docílit svalového růstu (vedle mechanického napětí a svalového poškození).

Metabolický stres vyvolává svalové adaptace především zvýšením náboru motorických jednotek, z čehož vyplývá, že při použití nízké zátěže je klíčové dosáhnout svalového selhání (nebo se k němu alespoň přiblížit).

Změny v cvičeních jako je intenzita, objem, tempo a odpočinek mezi sériemi jsou hlavními faktory pro velikost metabolického stresu. Dále mohou vést k maximalizaci metabolického stresu různé typy tréninků, jako je trénink s omezeným průtokem krve (KAATSU, BFR - Blood Flow Restriction) či trénink s využitím intenzifikačních technik. Všechny tyto faktory pomáhají při budování svalů.