Limitní aminokyselina

V metabolismu bílkovin (které jsou složeny z aminokyselin) platí dva důležité zákony:

Rubnerův zákon limitní aminokyseliny říká, že využití aminokyselin z přijatých bílkovin závisí na obsahu nejméně zastoupené esenciální aminokyseliny. To znamená, že z přijatých aminokyselin se jich do vlastních proteinů zabuduje jen tolik, kolik odpovídá množství nejméně zastoupené esenciální aminokyseliny. Protože aminokyseliny se v organismu neskladují (pouze se "odkládají" do aminokyselinového poolu), ostatní aminokyseliny jsou rozloženy, a to i tehdy, když v organismu panuje celkový nedostatek bílkovin.

Wolfův zákon nadbytku esenciálních aminokyselin varuje, že příjem libovolné esenciální aminokyseliny ve velkém nadbytku narušuje metabolismus ostatních aminokyselin a zesiluje projevy limitní aminokyseliny.

Limitní aminokyselinou se může stát libovolná esenciální aminokyselina, pokud je její zastoupení ve stravě nedostatečné. Nejčastěji to bývá lysin, kterého je málo v obilovinách a methionin, který je málo zastoupen v luštěninách. Jednostranná výživa bez živočišných bílkovin, spolu s vlivem limitních aminokyselin, je příčinou proteinové podvýživy u lidí z rozvojových zemí.

Pro lepší pochopení limitní aminokyseliny lze použít názorného příkladu se sudem s vodou. Bílkovina je sud a aminokyseliny jsou jednotlivé svislé obdélníkové dřevěné pláty, z kterého je sud vyroben. Když je jeden plát kratší než ostatní, sud může být vodou naplněn pouze na úroveň nejkratšího plátu (jinak bude voda odtékat). Jinými slovy, když je jedna aminokyselina deficitní, bílkoviny mohou být syntetizovány pouze na úroveň dostupnosti této limitní aminokyseliny.

Živočišné produkty jako maso, mléko a vejce jsou pro člověka kompletní zdroje bílkovin, protože bílkoviny z této stravy obsahují všechny esenciální aminokyseliny ve správné rovnováze. Mají tedy lepší aminokyselinové spektrum než bílkoviny v rostlinných produktech. Většina rostlinných potravin má totiž nějakou omezující aminokyselinu.