smazat
zavřít smazat
FITNESS SLOVNÍČEK
SLOVNÍK - VÝZNAM POJMU
A B C Č D E F G H CH I J
K L M N O P R S Š T V Z

Inzulínová rezistence

Inzulínová rezistence je charakterizována jako narušená biologická odpověď na stimulaci inzulínu cílových tkání, zejména jater, svalů a tukové tkáně. Inzulínová rezistence zhoršuje odstraňování glukózy z krve, což má za následek kompenzační zvýšení produkce inzulínu a hyperinzulinémii (zvýšenou hladinu inzulinu v krvi). Metabolické důsledky inzulínové rezistence mohou mít za následek například hyperglykémii (vysokou hladinu krevního cukru - glykémii), hypertenzi (vysoký krevní tlak), obezitu (zejména viscerální), či zvýšené zánětlivé stavy. Progres inzulínové rezistence může vést postupně ke vzniku metabolického syndromu, nealkoholického ztukovatění (onemocnění) jater a cukrovce 2. typu.

Inzulín umožňuje buňkám absorbovat a používat glukózu, která je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro všechny tělesné tkáně. Je uvolňován slinivkou břišní (pankreas) v reakci na zkonzumované sacharidy v naší stravě. U lidí s inzulínovou rezistencí tyto buňky nejsou schopny inzulín efektivně využívat. O inzulínové rezistenci tedy hovoříme tehdy, když buňky ve svalech, tuku a játrech nereagují dobře na inzulín a nemohou využít (odebrat) glukózu z krve k produkci energie. Jinak řečeno, stejné množství inzulínu má v případě inzulínové rezistence různý účinek na transport glukózy a hladinu cukru v krvi.

Kvůli určité rezistenci buněk na inzulín (třeba kvůli obezitě) tedy množství krevního cukru v krvi (glykémie) stále stoupá a slinivka břišní, aby toto množství snížila, produkuje ještě více inzulínu. V průběhu času se buňky mohou stát k inzulínu stále více netečnými, což vede k neustálému zvyšování hladiny inzulínu i cukru v krvi (dochází k hyperinzulinémii). Nakonec může dojít k poškození slinivky břišní, což vede naopak ke snížené produkci inzulínu. Dlouhodobě velmi vysoké hladiny cukru v krvi mohou mít toxické účinky a tyto toxické účinky zase mohou způsobovat některé zdravotní problémy (např. zvýšení "zlého" LDL cholesterolu a tím zvýšení rizika aterosklerózy, vysoký krevní tlak, cukrovku apod.) Při neléčení těchto zdravotních stavů může dojít až k úmrtí.

Dokud však dokáže slinivka vyrobit dostatek inzulínu k překonání oné netečnosti buněk na inzulín, hladina glukózy v krvi zůstane ve zdravém rozmezí. Když je ale hladina glukózy v krvi vyšší než je obvyklé, ale není ještě dostatečně vysoká, aby mohla být diagnostikována jako diabetes, hovoří se o prediabetes. Prediabetes se obvykle vyskytuje u lidí, kteří již mají určitou inzulínovou rezistenci vytvořenou. Bez dostatečného množství inzulínu zůstává nadměrná glukóza v krevním řečišti a nevstupuje do buněk. Postupem času se může rozvinout diabetes 2. typu.

Inzulínová rezistence, leptinová rezistence, zvýšený příjem potravy

Pokud jíme a sníme jídlo, zvýší se hladiny inzulínu, který také (krom jiného) potlačuje pocit slasti z dalšího přijímaného jídla (už jsem plný, dále jíst nepotřebuju). Inzulínová rezistence jde často ruku v ruce s rezistencí leptinovou. Obojí ve výsledku může vést ke zvýšenému kalorickému příjmu, protože při konzumaci jídla máme zvýšený pocit slasti (díky inzulínové rezistenci) a chuti k jídlu (díky leptinové rezistenci). A to i za situace, kdy jsou energetické zásoby již naplněné.

Inzulínová a leptinová rezistence tedy mohou vést ke zvýšení příjmu potravy, a to hlavně ke zvýšení příjmu chutné potravy. Můžeme tedy mít zvýšenou chuť na cokoli, co obsahuje spoustu cukru a tuku (například na různé sladkosti a fast food).

Obezita

Inzulínová rezistence je získaný stav související především s přebytečným tělesným tukem (i když jsou možné také genetické příčiny).

Inzulínová rezistence a vysoké hladiny inzulínu a cukru v krvi (hyperinzulinémie a hyperglykémie) mohou u někoho kromě samotného vzniku obezity přispívat i k jejímu dalšímu rozvoji. Důvodem může být to, že kosterní sval, který je u jedinců s obezitou a cukrovkou 2. typu rezistentní na inzulín, má sníženou kapacitu pro oxidaci (spalování) tuků a tím tedy má tendenci k jejich zvýšenému ukládání. Inzulínová rezistence tedy zahrnuje poruchy oxidace mastných kyselin a způsobuje tak určité metabolické narušení.

Primárním rysem inzulínové rezistence je rovněž i snížená schopnost svalových buněk absorbovat cirkulující glukózu a může být také narušena schopnost zpomalit tvorbu glukózy v játrech. Jedinci s inzulínovou rezistencí tedy mají zásadní problém metabolizovat sacharidy z potravy a budou odvádět větší podíl těchto sacharidů do jater, kde se většina z nich přemění na tuk (místo oxidace na energii v kosterních svalech). Může tak vzniknout takzvané nealkoholické ztukovatění jater, které se dává do souvislosti s metabolickým syndromem.

Rizikové faktory inzulínové rezistence

Mezi rizikové faktory rezistence na inzulín patří hlavně nevhodný životní styl (špatné stravovací návyky, minimum pohybu) a s tím související obezita. Čili pravděpodobnost inzulínové rezistence zvyšuje například přejídání se, vysoký příjem fruktózy z přidaného cukru (nikoli z ovoce), zvýšený viscerální tuk, přebytek tuku (triglyceridů) v kosterním svalu (čili zvýšená koncentrace mastných kyselin v krvi, které mohou potlačovat využití glukózy v kosterním svalu), střevní disbióza, apod. Dále může inzulínovou rezistenci ovlivnit oxidační stres a záněty, některé nemoci a užívání léků, nebo třeba genetické predispozice či rodinná anamnéza. Jak už bylo několikrát zmíněno, inzulinová rezistence je považována za součást (rizikový faktor) metabolického syndromu.

Zdroje

Chtěli byste mne při tvorbě tohoto FITNESS SLOVNÍKU, nebo při psaní mých ČLÁNKŮ podpořit? Jak a proč se můžete dozvědět zde. Děkuji Vám.

O autorovi:

Charlie Jsem Karel Šmída, pro přátele Charlie, a jakožto osobní trenér kondičního posilování a fitness pomáhám lidem změnit se jednak tělesně směrem ke zdraví a kráse, ale také duševně ke zdravějšímu životnímu stylu a k úpravě svých zakořeněných (zlo)zvyků a stereotypů.