Glykogen

Glykogen je zásobní polysacharid živočichů (u rostlin je to škrob) uložený v játrech a ve svalech. Je to úložné místo pro sacharidy, které sníme a slouží tedy jako pohotový zdroj energie při fyzickém výkonu v období mezi dvěma jídly. Zejména u sportovců je snaha mít glykogenové zásoby plné pro podávání nejlepších sportovních výkonů.

Když sníme potravu s obsahem sacharidů, musí být tyto sacharidy rozloženy enzymy v našem střevě, než se přes stěnu tenkého střeva mohou absorbovat v podobě monosacharidů do krve. Zvýšení hladiny cukru v krvi (glykémie) následně stimuluje uvolňování inzulínu, který transportuje monosacharid glukózu (a ostatní živiny) do buněk, které ji používají jako zdroj energie. Část glukózy, která není bezprostředně využita, se pomocí inzulínu ukládá ve formě glykogenu jako zásobní zdroj energie (v játrech tak vzniká jaterní glykogen a ve svalech tak vzniká svalový glykogen). Pokud jsou však zásoby glykogenu plné, nevyužitá energie se uloží do tukových zásob (také pod kontrolou inzulínu).

Existují tedy dva druhy glykogenu. Jaterní glykogen (cca 90 - 150 g) udržuje stabilní hladinu krevního cukru (třeba při hladovění či fyzické aktivitě) a zásobuje glukózou některé orgány. Svalový glykogen (cca 300 - 800 g) je okamžitě využitelný ke svalové práci jako bezprostřední zdroj energie. Svalový glykogen se ale nikdy nespotřebuje celý (ani při smrti hladem).

Během cvičení se částice svalového glykogenu rozkládají a uvolňují se molekuly glukózy, které svalové buňky potom oxidují anaerobními a aerobními procesy za vzniku molekul adenosintrifosfátu (ATP), které jsou potřeba pro svalovou kontrakci. Míra, kterou je svalový glykogen rozkládán, závisí především na intenzitě fyzické aktivity. Čím větší je intenzita cvičení, tím vyšší je rychlost odbourávání svalového glykogenu. Glukózu ze svalového glykogenu mohou jako palivo použít pouze svalová vlákna (glukóza ze svalového glykogenu se tedy neuvolňuje do krve). Na druhou stranu glukóza přeměněná z jaterního glykogenu se uvolňuje přímo do krevního řečiště, aby se udržovala stálá hladinu cukru v krvi (glykémie). Během cvičení si svaly z krve berou část této glukózy a používají ji vedle svých vlastních glykogenových zásob. Takto ale při pokračujícím intenzivním výkonu začnou klesat jak zásoby svalového glykogenu, tak i zásoby jaterního glykogenu. Když je v játrech nedostatek glykogenu, dochází k únavě, protože hladina glukózy v krvi klesne příliš nízko a výsledná hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi) náš výkon podstatně zpomalí. Glukóza v krvi také slouží jako nejvýznamnější zdroj energie pro mozek a to jak při cvičení, tak i v klidu.

Tělo tedy zásoby glykogenu neustále používá a doplňuje. Velikost těchto zásob ovlivňuje obsah sacharidů ve stravě a typ a množství prováděného tréninku. Během silového tréninku je snížení obsahu glykogenu určeno především délkou, intenzitou a objemem provedeného cvičení. Největší snížení glykogenu dochází při vyšším počtu opakování během tréninku se střední zátěží, kdy se zapojují převážně svalová vlákna typu II.