Fruktóza

Fruktóza (též ovocný cukr) patří mezi monosacharidy a je to přírodní cukr, který se přirozeně vyskytuje v ovoci, ovocných šťávách, některé zelenině, medu a přírodních sirupech (např. v javorovém). Ve výrobcích je fruktóza obsažena v podstatě ve všech cukrech používaných jako sladidla. Fruktózu tedy například obsahují všechny sacharózy, které se skládají z glukózy a fruktózy v poměru půl na půl (jsou to tedy disacharidy). Jedná se o klasický stolní cukr z řepy, hnědý cukr, nebo třeba třtinový cukr. Dále je fruktóza samozřejmě v glukózo-fruktózovém sirupu, který se přidává prakticky do všech vysoce průmyslově zpracovaných potravin.

Chování glukózy

Na rozdíl od glukózy způsobuje fruktóza jen minimální vzestup hladiny cukru v krvi (glykémie). Důvodem je to, že zpracování fruktózy a glukózy probíhá v těle odlišně. Když člověk sní sacharidy s převahou glukózy, z tenkého střeva se glukóza přes játra dostane do krve. Chemická struktura glukózy stimuluje slinivku břišní (pankreas) k uvolnění inzulínu, který dopraví glukózu z krve do buněk, kde se využije jako zdroj energie.

Chování fruktózy a vliv na zdraví

Za normálního příjmu potravy je většina požité fruktózy přeměněna v tenkém střevě primárně na glukózu, která je poté dodávána do oběhové soustavy pro využití buňkami. Fruktóza se v tenkém střevě převádí na glukózu v různém rozsahu v závislosti na kondici jedince, pohlaví, zdravotním stavu a množství požité fruktózy. Přeměnu fruktózy na glukózu například negativně ovlivňuje obezita či metabolický syndrom.

Fruktóza, která v tenkém střevě zbyde, je transportována přes jeho stěnu do vrátnicové žíly a z ní do jater, kde je zadržována a zpracovávána. Nejvíce fruktózy zbyde po jídlech obsahující velké množství sacharózy, glukózo - fruktózového sirupu, nebo samotné fruktózy. Toto nadměrné množství fruktózy způsobí neschopnost tenkého střeva takto velké množství fruktózy zpracovat a za těchto podmínek je pak významné množství fruktózy dopraveno právě do jater. Malé množství fruktózy se dostane také do krevního oběhu, nebo je dodáváno do periferních tkání.

Zatímco glukózu může používat každá buňka v těle, játra jsou jediným orgánem, který může metabolizovat fruktózu ve významném množství. V játrech se fruktóza musí nejdříve přeměnit na glukózu, která se následně ukládá především do jaterního glykogenu (a méně do svalového glykogenu). Jenže kapacita jaterního glykogenu je výrazně menší, než toho svalového. Když se tedy naplní jaterní glykogen (u lidí bez pohybu se sedavým způsobem života je to hned), hrozí větší riziko, že se další přebytečná fruktóza uloží ve formě tuku. Část tohoto přebytečného tuku se může uložit přímo v játrech, kde může časem způsobit nealkoholické ztukovatění jater, nebo také v oblasti břicha, kde se tak vytváří asi nejnebezpečnější tuk v těle - viscerální tuk. Čili dá se říci, že fruktóza je o něco více tukotvorná než glukóza. Dále se zdá, že se fruktóza v zažívacím traktu absorbuje hůře, než jiné cukry. Výsledkem může být to, že do jater jde fruktózy příliš. Přebytečná fruktóza játra zatěžuje, což může vést k různým metabolickým problémům.

Fruktóza neovlivňuje hladinu inzulínu tolik jako glukóza (fruktóza je v podstatě na inzulínu nezávislá - glykemický index fruktózy je 19) a ani nespouští uvolňování hormonů jako je leptin (takže dochází i k většímu uvolnění hormonu ghrelin). Leptin a ghrelin jsou hormony "sytosti" a "hladu". V důsledku všech těchto vlastností fruktózy vědci naznačují, že fruktóza je pro člověka škodlivá, protože je pravděpodobné, že určitá část se uloží do tukových zásob (včetně jater a viscerálního neboli břišního tuku). A také, že toho člověk sní více (díky slabší stimulaci leptinu, větší stimulaci ghrelinu a jinému chování hypotalamu), než kdyby jedl potravu se sacharidy obsahující převážně glukózu. To vše může vést k metabolickému syndromu či obezitě, nebo k obojímu současně.

Rizika fruktózy

Ačkoli existují důkazy, že nadměrná konzumace fruktózy je pro zdraví škodlivá, je celkem obtížné oddělit účinky fruktózy ve stravě od účinků jiných rychlých cukrů. Potraviny, které obsahují vysoké množství přidané fruktózy, obvykle také obsahují vysoké množství jiných cukrů, jako je třeba právě glukóza, která samozřejmě obsahuje také kalorie (stejné množství jako fruktóza). Například tyto metaanalýzy sice potvrzují zdravotní závadnost fruktózy, zároveň ale neprokázaly, že fruktóza se chová odlišně od jiných forem sacharidů a její závadnost tak souvisí spíše s nadbytečnými kaloriemi při nadměrné konzumaci průmyslově zpracovaných sladkostí a hlavně slazených nápojů.

Fruktóza a ovoce

Ovoce sice obsahuje také fruktózu (cca půl na půl s glukózou), ale ovoce je skutečné organické jídlo se spoustou živin, polyfenolů a antioxidantů a díky vláknině a samotnému složení ovoce i s nižším glykemickým indexem (většinou). Vláknina přísun fruktózy do jater zpomaluje, čímž mají delší čas na její zpracování a tím se zmírní i její možné negativní následky. Proto jsou nevhodné i ovocné džusy. A je jedno, zdali jsou 100% či ne. Džusy jsou totiž zbavené vlákniny.

Aby se tedy dosáhlo škodlivého množství fruktózy, muselo by se sníst ovoce velké množství. Ovoce je ale obecně menším zdrojem fruktózy ve stravě ve srovnání s přidanými cukry v průmyslově zpracovaných potravinách. Škodlivé účinky fruktózy se tak vztahují spíše na západní styl stravování, zahrnující přebytečné kalorie a přidané cukry. Nevztahuje se na přírodní cukry obsažené v ovoci a zelenině. Přírodní fruktóza z čerstvého ovoce a zeleniny je pro zdraví člověka prospěšná. Na rozdíl od zpracované formy fruktózy, jako je glukózo-fruktózový sirup (v Americe High Fructose Corn Syrup – HFCS), který může mít negativní účinky na zdraví člověka (obezita a s tím související civilizační choroby).

Takže jako vždy, viníkem zdravotních problémů není samotná látka (v tomto případě fruktóza), ale její množství.

Zdroje