Efekt (fenomén) druhého jídla

Efekt druhého jídla (nebo též fenomén druhého jídla) se dá definovat jako vliv prvního jídla na hladinu cukru v krvi (glykémie) po konzumaci druhého jídla s obsahem sacharidů. Čili efekt druhého jídla je jev, při kterém glykemický index či glykemická nálož prvního jídla (potravina či jídlo obsahující glukózu) může ovlivnit glykemickou a inzulínovou odpověď po následujícím jídle. Typicky se o fenoménu druhého jídla hovoří v souvislosti se snídáním či nesnídáním a konzumací oběda, kdy po obědě může dojít ke změnám množství glukózy v krvi a ke zvýšení inzulinové odpovědi v závislosti na snídani.

Vzestup hladiny glukózy v krvi (glykémie) po obědě může být menší, pokud byla snědena snídaně s obsahem sacharidů a bílkovin, které nejvíce stimulují inzulín (který kontroluje hladinu glukózy v krvi - glykémii). Současná zjištění tedy naznačují, že pravidelné vynechávání snídaně může vyvolat adaptace, které postupně zvyšují výskyt glukózy, nebo zhoršují její likvidaci, pokud noční hladovění zůstane nepřerušeno až do 12:00 hodin (pokud se nenasnídáme). Prodloužený půst tedy díky vynechání snídaně může vést ke zvýšení hladiny glukózy po obědě (k hyperglykemické reakci) a k jejímu následnému většímu poklesu (díky inzulínu). Velký pokles hladiny glukózy v krvi (hypoglykémie) může vyvolat následnou únavu, změnu chování a takzvaný "vlčí hlad". Neovladatelné chutě a hlad mohou přispět k nadměrnému příjmu energie a k obezitě (protože glukózu, která se nespotřebuje na energii, "uklízí" inzulín do glykogenu, ale když je glykogen plný, uloží ji inzulín do tuku).

Pokud jde o typ snídaně, zdá se, že snídaně s nízkým obsahem glykemického indexu a snídaně s vysokým obsahem vlákniny (především té probiotické) poskytují největší potenciál pro snížení glykemických a inzulinových reakcí po poledním jídle. Konzumace vlákniny při snídani zvyšuje citlivost na inzulin, což vede k nižší glykémii a k menšímu množství inzulínu po standardním poledním jídle.