Diastáza

Diastáza neboli Diastasis Recti Abdominis je stav definovaný jako oddělení přímého břišního svalu (rectus abdominis) od bílé čáry (linea alba), což vede k oslabení břišních svalů a k jejich vyklenutí od střední linie. Bílá čára je takový centrální šev, který rozděluje přímý sval břišní (známý také jako "pekáč buchet" či "six pack") na levou a pravou polovinu. Bílá čára je rovněž hlouběji v těle pod "six packem" spojena s ostatními břišními svaly (s vnějšími a vnitřními šikmými svaly - obliquus internus / externus a s příčným svalem - tranversus abdominis). Pokud je z nějakého důvodu bílá čára oslabena, může dojít k jejímu postupnému ztenčování a rozšiřování v kombinaci s celkovou ochablostí svalů břišní stěny. [ obrázek zde ]

Výskyt diastázy

Diastáza se nejčastěji vyskytuje u žen během a po těhotenství, přičemž největší riziko je u vícerodiček, starších rodiček a rodiček s vysokou porodní hmotností. Diastázu mohou zhoršit i povinnosti spojené s péčí o dítě. Dále se může diastáza objevit u obézních lidí (na to jsou ale rozporuplné důkazy) a také u pacientů, kteří předtím prodělali operaci břicha. Čili diastáza může postihnout i muže.

Po porodu diastáza v prvních 8 týdnech u většiny žen spontánně ustupuje, nicméně u cca 42% žen se 6 měsíců po porodu stále vyskytuje a po roce se vyskytuje ještě u cca 33 % žen. Některé ženy bojují s diastázou roky.

Vznik diastázy

Těhotenská diastáza vzniká v důsledku hormonálních elastických změn pojivové tkáně a růstu dělohy (především vlivem hormonů relaxin a estrogen), dále vlivem mechanického namáhání břišní stěny rostoucím plodem a díky posunu břišních orgánů. V důsledku toho dochází ke zvýšení nitrobřišního tlaku, kdy síly působící na bílou čáru způsobují její roztažení, což vede k rozšíření vzdálenosti mezi oběma polovinami přímého svalu břišního (interrekta). Většina studií se shoduje na tom, že minimální vzdálenost interrekta pro označení diastázy jsou cca 2 cm v uvolněném stavu v oblasti cca 4,5 cm nad a pod pupíkem. Jak těhotenství postupuje, dochází k většímu napínání břišních svalů a ke ztrátě jejich silových schopností.

Následky a zdravotní komplikace

Břišní stěna má důležité funkce při držení těla, při stabilitě trupu a pánve, při dýchání, při pohybu trupu a při podpoře orgánů uvnitř břicha. Diastáza tyto funkce ohrožuje, což může mít za následek (kromě kosmetického problému) změnu mechaniky trupu, sníženou stabilitu dolní části zad a pánve a změnu držení těla. To ve výsledku může způsobit problémy se zády, bolesti bederní páteře a bolesti pánevní oblasti. Příležitostně se mohou objevit i urogynekologické problémy díky dysfunkci pánevního dna (úniky moči apod.). Celkově tedy diastáza snižuje kvalitu života, čili není to jen kosmetický problém.

Řešení

V případě závažného funkčního nebo kosmetického postižení může být pacient odeslán k chirurgickému zákroku. Z nechirurgických možností je většinou doporučována fyzioterapie (některé funkční cviky). Fyzioterapie je tedy alternativou chirurgického zákroku pro pacienty, kteří nemohou nebo nechtějí podstoupit chirurgický zákrok. Navíc chirurgická léčba koriguje pouze rozšíření bílé čáry a na rozdíl od cvičení nenapraví celkovou ochablost břišní stěny.

Jak a proč posilovat?

Pro korekci stavu diastázy se doporučuje posílení svalů uvnitř trupu a zvýšení jejich vytrvalosti a výkonu. Podle některých výzkumů je posilování takzvaného hlubokého stabilizačního systému (HSS) pomocí stabilizačních cviků v poporodním období klíčové, protože pomáhá vytvořit silný a odolný svalový "korzet". Ten podpírá páteř a záda, snižuje separaci břicha od bílé čáry a zmírňuje svalové napětí plynoucí z opakovaného fyzického pohybu při běžné činnosti.

Mezi svaly HSS patří příčný sval břišní (musculus transversus abdominis), rozeklané svaly (musculi multifidy - svaly kolem a podél páteře), svaly pánevního dna (poskytují oporu močového měchýře, močové trubice, dělohy a konečníku a účastní se stabilizace páteře) a bránice (diaphragma). Čili obecně se doporučuje procvičovat a posilovat právě tyto svaly či oblasti.

Příčný sval břišní je nejhlubším břišním svalem a má silné vazby s přímým břišním svalem a bílou čárou. Teorie říká, že oboustranná aktivace příčného svalu cvičením může stabilizovat žebra, stáhnout bříška přímého břišního svalu k sobě a zmenšit mezeru v bílé čáře. Správné kontrakce svalů pánevního dna zase způsobují i kontrakci příčného svalu (tyto svaly jsou tedy synergisté).

Častou chybou je, že ženy těsně po porodu (ve snaze rychle získat zpět své ploché a pevné bříško) začnou cvičit povrchové břišní svaly (tedy přímý sval břišní a vnější a vnitřní šikmé svaly břišní). Čili začnou břicho bombardovat (někdy až fanaticky) sedy - lehy a zkracovačkami, namísto toho, aby cvičili a zapojily HSS. Tím si mohou stav diastázy ještě zhoršit. Další chybou je cvičit izolovaně pouze HSS (a už nic jiného). Tělo tvoří celek, je potřeba ho cvičit celé a to spíše komplexními či funčními cviky. Tím zabráníme různým svalovým disbalancím, které mohou následky diastázy ještě zhoršit.

Lepší je cvičit před porodem

Cvičení v předporodním období může snížit riziko vzniku diastázy tím, že pomůže udržovat sílu a kontrolu břišních svalů, což následně snižuje napětí či tlak na bílou čáru. Ženy, které cvičí během těhotenství, obvykle cvičily i před těhotenstvím, a proto mohou být zdatnější a mohou mít lépe posílené břišní svaly ve srovnání s ženami, které před a během těhotenství necvičily. Cvičení před těhotenstvím a před porodem tedy chrání před vznikem či závažností diastázy během a po porodu. Jakmile ale diastáza již vznikne, řešení vzniklého stavu cvičením je komplikované a podle současných poznatků jsou výsledky nejednoznačné.

Pochybnosti o účincích cvičení

Jak už víme, pro řešení problémů s diastázou se obecně doporučuje posilování takzvaného jádra (core) či hlubokého stabilizačního systému. Ačkoli podle některých studií může cvičení stav diastázy zlepšit, podle jiných studií jsou výsledky posilování středu těla pro prevenci nebo korekci diastázy bohužel poněkud nejednoznačné. I když je na internetu spousta cviků, návodů a informací ohledně diastázy, v současné době nejsou k dispozici dostatečné a přesvědčivé důkazy o účinku jakýchkoli cvičebních programů v prevenci a léčbě diastázy a tudíž neexistuje shoda v tom, které cviky na střed těla pro zlepšení stavu diastázy doporučit. Podle těchto systematických přehledů je účinnost fyzioterapeutických cvičení pro funkční a kosmetické zlepšení stavu diastázy nejasná a neexistují tak přesvědčivé důkazy. Různá cvičení tedy sice mohou se stavem diastázy v předporodním a poporodním období pomáhat, ale také nemusí.

Tak jako tak je ale určitě lepší dělat něco, než nedělat vůbec nic. Čili správně zvolené a provedené cviky na hluboký stabilizační systém stav diastázy určitě nezhorší, ba naopak existuje určitá pravděpodobnost nějakého zlepšení (samozřejmě záleží na závažnosti stavu diastázy). Navíc, pevné jádro je nezbytné k vykonávání komplexních cviků a i v běžném životě je důležité mít pevné stabilizační svaly uvnitř trupu ke správnému držení těla a k bezproblémovému vykonávání běžných denních činností.