Antioxidanty

Antioxidanty jsou látky, které mohou zabránit nebo zpomalit poškození buněk způsobené volnými radikály. Volné radikály jsou molekuly, které tělo produkuje v reakci na okolní i vnitřní podmínky. Antioxidanty mohou darovat elektron volnému radikálu, aniž by se sami staly nestabilními. To způsobí, že se volný radikál stabilizuje a stává se tak méně reaktivní. Při převaze volných radikálu nad antioxidanty hovoříme o oxidačním stresu. Někdy se antioxidantům také říká "vychytávači volných radikálů". Antioxidanty jsou molekuly, které lidské tělo vytváří přirozeně (endogenní antioxidanty), nebo je můžeme získat z potravin (exogenní antioxidanty). Jsou také zapojeny do mechanismů, které opravují DNA (poškozené při oxidačním stresu) a udržují zdraví buněk.

Strava bohatá na antioxidanty pomáhá volné radikály neutralizovat a snížit tak riziko některých chronických onemocnění (např. kardiovaskulárních problémů, zánětů v těle, rakovin apod.).

Účinné antioxidanty jsou vitamíny C, E a A (beta-karoten), z minerálů zinek a selen, dále koenzym Q10, z látek pak polyfenoly, flavonoidy, taniny, lignany, fytoestrogeny.

Antioxidanty se vyskytují zejména v ovoci (borůvky, jahody, maliny, goji) a zelenině (červené zelí, řepa, špenát, kapusta, květák, brokolice, rajčata, papriky). Dále v celozrnných výrobcích, luštěninách (fazole, arašídy), ořechách (pekanové, para) a semenech (slunečnicová), bylinkách (zelený čaj, matcha), koření (kurkuma, kmín, oregano, majoránka, zázvor, hřebíček, skořice), kávě, kakau a hořké čokoládě, v rybách, v rostlinných olejích (panenský olivový olej) a v červeném víně.

Antioxidanty mají tendenci pracovat nejlépe v kombinaci s jinými živinami, rostlinnými chemikáliemi a dokonce i s dalšími antioxidanty. To je možná důvod, proč antioxidační doplňky stravy moc nefungují. Dále každý antioxidant má jinou funkci a není zaměnitelný s jiným. Ze všech těchto důvodů je tedy důležité jíst klasickou pevnou a pestrou stravu.

Antioxidanty mohou také prodloužit trvanlivost přírodních i zpracovaných potravin. Proto se často používají jako potravinářské přídatné látky. Například vitamín C je často přidáván do zpracovaných potravin, aby fungoval jako konzervační látka.