smazat
zavřít smazat

Sója, fytoestrogeny a izoflavony - vliv na zdraví, hormony a feminizaci

Zdravotní účinky i zdravotní rizika sójových potravin jsou vědecky zkoumány již více než 30 let. Ročně jsou publikovány stovky až tisíce článků týkajících se sóji. Co ale věda zjistila? Je sója superpotravina se spoustou příznivých účinků, nebo je to naopak problematická potravina ovlivňující naše hormony a reprodukční zdraví? Jak to vlastně s tou sójou je?

Složení sóji a její konzumace ve světě

Co je sója?

Sójové potraviny hrají již po staletí důležitou roli v mnoha východoasijských zemích, kde se staly základní součástí tamější stravy. V poslední době ale popularita sóji proniká i do západních zemí. Sója je ceněna zejména pro svou všestrannost a obsah plnohodnotných bílkovin bez cholesterolu, dále pro svůj obsah komplexních sacharidů a nenasycených tuků, ale také pro vysoký obsah vlákniny a absenci laktózy. Avšak kromě jejich vynikajících nutričních vlastností se také ukázalo, že sójové potraviny obsahují i různé funkční složky (především izoflavony), a proto se jim věnuje i v západních zemích stále větší pozornosti jakožto funkční potraviny s řadou zdraví prospěšných účinků.

Sója patří mezi luštěniny, nicméně její složení makroživin se od ostatních luštěnin výrazně liší, protože má mnohem vyšší obsah tuku, mírně vyšší obsah bílkovin a mnohem nižší obsah sacharidů. Obsah bílkovin se v závislosti na odrůdě pohybuje mezi 36 - 46%. Sója vyniká nejen celkovým obsahem dobře stravitelných bílkovin, ale i jejich kvalitou, která je vyšší než u jiných rostlinných bílkovin a podobá se bílkovinám živočišným (jestli jsou při budování svalové hmoty sójové bílkoviny podobně účinné, jako bílkoviny živočišné není předmětem tohoto článku). Nízký obsah sacharidů v sóji znamená, že mnoho tradičních asijských sójových potravin má také nízký obsah této makroživiny, což může být výhodné například pro lidi s cukrovkou, nebo například při "nízkosacharidové (low-carb) dietě".

Velká část sacharidů v sóji se skládá z oligosacharidů (oligosacharidy tvoří 2 - 10 monosacharidů - cukerných jednotek), které díky tomu, že jsou špatně stravitelné střevními enzymy, putují do tlustého střeva, kde jsou schopny stimulovat růst bakterií (jako jsou např. bifidobakterie), které jsou považovány za zdraví prospěšné. Z tohoto důvodu jsou sójové oligosacharidy klasifikovány jako prebiotika (druh rozpustné vlákniny). Ačkoli oligosacharidy z luštěnin mohou vést k plynatosti (např. u fazolí, čočky či hrášku), u některých sójových výrobků to nemusí platit, protože v důsledku zpracování se obsah oligosacharidů výrazně snižuje (čímž se ale snižují i prebiotické účinky). To platí zejména pro tempeh a tofu.

Fytochemikálie vykazují řadu pozitivních účinků na lidské zdraví

Non-isoflavone Phytochemicals in Soy and Their Health Effects

Phytochemicals for Health, the Role of Pulses

Sója a plnotučné sójové potraviny jsou jedny z mála potravin (obzvláště rostlinných), které jsou dobrým zdrojem obou esenciálních mastných kyselin (omega-6 a omega-3 kyseliny alfa-linolenové v poměru přibližně 7-8:1). Sója je také dobrým zdrojem řady vitaminů a minerálních látek, zejména draslíku, železa a také vitamínu K2 z japonské fermentované sójové potraviny natto. Sója obsahuje také celou řadu fytochemikálií s příznivými účinky na lidské zdraví včetně kyseliny fytové (kyselina fytová má antioxidační vlastnosti a řadu dalších zdravotních benefitů), fytosterolů (fytosteroly mohou snižovat hladinu celkového cholesterolu i LDL-cholesterolu v krvi) a saponinů (saponiny mohou mít příznivý vliv na únavu, kardiovaskulární zdraví a imunitu). Je však důležité si uvědomit, že obsah živin v jednotlivých sójových produktech se v závislosti na použitém způsobu výroby může výrazně lišit jak mezi sebou, tak i od samotných sójových bobů.

Fytoestrogeny a izoflavony

Kromě výše uvedeného je sója navíc jedinečným zdrojem izoflavonů, skupiny chemických látek klasifikovaných jako fytoestrogeny. Sójové potraviny jsou tedy často ztotožňovány s izoflavony. Fytoestrogeny jsou přirozeně se vyskytující rostlinné sloučeniny (odtud předpona "fyto"), které se dělí do 4 hlavních tříd: izoflavony, lignany, kumestany a prenylflavonoidy. Přičemž z vědeckého a lékařského hlediska jsou nejzajímavější především právě izoflavony.

Fytoestrogeny či izoflavony mají chemickou strukturu podobnou hormonu estrogenu, vážou se na estrogenové receptory a aktivují je a za určitých experimentálních podmínek in vitro (v umělých podmínkách laboratoře) a in vivo (při výzkumech na zvířatech a lidech) mají účinky podobné estrogenům. Z tohoto důvodu jsou tyto látky klasifikovány jako fytoestrogeny a proto se o fytoestrogenech (izoflavonech) hovoří jako o možných přírodních alternativách konvenční hormonální léčby a většina klinických výzkumů (v praxi na lidech) zahrnujících izoflavony se zaměřuje na poznání jejich účinků u žen po menopauze (po přechodu).

sójové boby

Fytoestrogenům se přisuzuje řada zdravotních výhod, kdy mohou být (především kvůli svým antioxidačním účinkům) účinné v prevenci rakoviny (např. rakoviny prsu), srdečních onemocnění, osteoporózy, či metabolického syndromu včetně obezity. Fytoestrogeny mají rovněž podle některých studií pozitivní vliv na nepravidelnost menstruace a zmírňují menopauzální příznaky. Navzdory četným přínosům pro člověka jsou ale mnohé z nich také považovány za takzvané endokrinní disruptory. Což znamená, že zasahují do endokrinního (hormonálního) systému a mohou mít nežádoucí účinky na zdraví, především na reprodukční orgány. Endokrinní disruptory ale také mohou způsobit rakovinu, či obezitu. Nicméně tyto nežádoucí účinky byly zjištěny především na základě studií na zvířatech, navíc zdravotní problémy většinou způsobují endokrinní disruptory v podobě umělých chemických látek jako jsou například pesticidy dichlordifenyltrichlorethan - DDT, či polychlorované bifenyly - PCB. O endokrinních disruptorech bude v článku ještě řeč.

Fytoestrogeny obsažené ve stravě se tráví v tenkém střevě, kde se ale celkem špatně vstřebávají. Ty, které se vstřebají a dostanou se tak z tenkého střeva do jater, jsou zpracovány a transportovány do krve, kde cirkulují až do vyloučení močí. Ty, které se nevstřebají, jsou metabolizovány střevním mikrobiomem. Účinky fytoestrogenů ve stravě závisí na typu fytoestrogenu, koncentraci a biologické dostupnosti, dále na etnické příslušnosti, hladinách hormonů (souvisejících s věkem, pohlavím a fyziologickým stavem jedince) a zdravotním stavu jedince. Hladiny fytoestrogenů (izoflavonů) v krvi se u jednotlivých osob mohou značně lišit. Část těchto rozdílů vyplývá i z místních nebo sezónních rozdílů v obsahu fytoestrogenů v potravinách.

Více jak 70% obsahu izoflavonů z celých sójových bobů se může ztratit při výrobě zpracovaných sójových produktů jako je SPI

Retention of isoflavones and saponins during the processing of soy protein isolates

Obsah izoflavonů v sójových potravinách získaných z celých sójových bobů se liší, ale vyjádřeno na gram bílkovin je to přibližně 3,5 mg/g. Jedna porce sójových potravin (např. 200 - 250 ml sójového mléka, 100 g tofu, 30 g sójových ořechů) poskytuje přibližně 7 až 15 g bílkovin, což je cca 25 - 53 mg izoflavonů. Naproti tomu u vysoce zpracovaných sójových výrobků, jako je například sójový proteinový izolát (Soy Protein Isolate - SPI) či sójový proteinový koncentrát (Soy Protein Concentrate - SPC), je obsah izoflavonů obvykle pouze 1 mg/g bílkovin, protože během zpracování může dojít ke ztrátě značného obsahu izoflavonů (70 - 90%).

Sójové potraviny a výskyt sóji v potravinách

V asijských zemích se izoflavony konzumují v tofu (čínská nefermentovaná "sójová verze tvarohu"), v tempehu (javánská fermentovaná sója používaná často jako alternativa masa), v miso (japonská fermentovaná sójová pasta), v natto (japonská fermentovaná "sójová verze sýra"), v edamame (nezralé mladé sójové boby či fazolky konzumované především v Japonsku), či v potravině cheonggukjang (korejská fermentovaná sója). V západních zemích se izoflavony konzumují hlavně ve formě mléčných náhražek bílkovin (jako je sójové mléko, kojenecká výživa, sójový sýr, sójový jogurt, či sójový protein), dále ve formě jedlého oleje, nebo v podobě různých doplňků stravy.

Kromě těchto dobře známých sójových výrobků se ale v současné době objevují sójové bílkoviny nebo sójový olej také v mnoha jiných potravinářských výrobcích, kde bychom to často ani nečekali (např. se přidávají do potravin za účelem prodloužení trvanlivosti, udržení vlhkosti a úpravy textury produktu). Příkladem může být pečivo (např. sušenky, koblihy, koláče), rychlé občerstvení (housky a maso na hamburgery a hot dogy, klobásy a jiné masné výrobky, mouka na smažení, olej na smažení hranolek, těsto na pizzu), cereální výrobky, zmrzliny, nebo třeba energetické tyčinky, müsli tyčinky, či sportovní nápoje. Nicméně vzhledem k tomu, že se sója přidává do potravin pro funkční účely jen v malém množství, přispívá při tomto způsobu použití (jako přísady) k příjmu živin jen zanedbatelně (výjimku tvoří potraviny pro sportovní účely se zvýšeným množstvím sójového proteinu). Přínos bude mít vždy celá potravina, ať už jde o sóju či jinou nezpracovanou potravinu.

Vzhledem k tomu, že se sója přidává do potravin pro funkční účely jen v malém množství, přispívá při tomto způsobu použití (jako přísady) k příjmu živin jen zanedbatelně. Přínos bude mít vždy celá potravina, ať už jde o sóju či jinou nezpracovanou potravinu.

Konzumace sóji ve světě

Sójové potraviny se tradičně nejvíce konzumují ve východní Asii, především v Japonsku (průměrně cca 25 - 50 mg izoflavonů na den), v Koreji (cca 20 mg izoflavonů na den) a v Číně (cca 10 - 15 mg izoflavonů na den, ale např. v Šanghaji je spotřeba srovnatelná s Japonskem). Odhaduje se, že přibližně 10% asijské populace konzumuje až 100 mg izoflavonů denně.

Přestože se v západních zemích v poslední době konzumuje více sóji (především díky použití sóji jako alternativy k masným nebo mléčným výrobkům), činí průměrná denní spotřeba sóji ve Spojených státech, Kanadě a Evropě oproti východní Asii jen zanedbatelné množství (průměrně méně jak 3 mg izoflavonů na den). Nejnižší průměrný příjem sóji a obecně fytoestrogenů v Evropě je ve středomořských státech. Vegetariánský životní styl nebo užívání sójových doplňků stravy (především sójového proteinu) může snadno zvýšit příjem sóji na úroveň, která odpovídá asijským hodnotám. Nicméně (jak už bylo výše zmíněno) sójový protein například v podobě koncentrátu SPC či izolátu SPI obsahuje obvykle malé množství izoflavonů, protože během zpracování se jich značná část eliminuje.

Většina sóji zkonzumované na celém světě je v nefermentované formě (jako je sójové mléko, tofu a výrobky z tofu), protože etničtí Číňané konzumují fermentovanou sóju relativně málo. Naproti tomu v Japonsku je přibližně polovina veškeré konzumované sóji fermentovaná (např. v podobě natto a miso). Nicméně je nutné podotknout, že v poslední době se díky "westernizaci" Asie celkový příjem sóji v tradičních východoasijských zemích snižuje.

Equol a S-equol

Než se dostaneme k možným benefitům či rizikům konzumace sójových potravin, je potřeba se zmínit o equolu.

Už víme, že sója je bohatá na látky zvané fytoestrogeny. Fytoestrogeny se dále dělí na různé skupiny (4 třídy), mezi které patří i izoflavony. Sójových izoflavonů existuje 12 druhů, mezi které se řadí i genistein a daidzein (genistein a daidzein tvoří přibližně 50 % a 40 % celkového obsahu izoflavonů v sóji). Daidzein může být dále metabolizován na equol. Equol, genistein a daidzein jsou hlavními zjištěnými izoflavony v krvi a moči lidí a zvířat.

Equol je tedy metabolitem sójového izoflavonu daidzeinu a vzniká enzymatickou činností specifického střevního mikrobiomu. Equol má nejvyšší antioxidační a estrogenní vlastnosti a také nejvyšší biologickou dostupnost ze všech sójových izoflavonů. Existuje ve dvou odlišných formách: S-equol a R-equol. Bylo zjištěno, že střevní bakterie u lidí syntetizují z daidzeinu výhradně S-equol.

Avšak vlivem genetických rozdílů ne všichni jedinci equol produkují. Zatímco například všichni hlodavci jsou producenty equolu (u hlodavců je equol hlavním cirkulujícím metabolitem mezi izoflavony), tak výskyt lidí, kteří mají střevní bakterie přeměňující daidzein na equol (jsou to tzv. producenti equolu), je celosvětově v průměru přibližně 30 - 50% (v západních zemích cca 20 - 30% a v asijských zemích cca 50 - 75%). Ve srovnání se západními populacemi je tedy v asijských populacích vyšší výskyt equol producentů. Asijští Američané mají potom vyšší výskyt producentů equolu ve srovnání s bílými Američany. Co se pohlaví týče, tak se nezdá, že by ve výskytu producentů equolu existoval nějaký významný rozdíl.

Celkově se dá tedy říci, že mezi faktory ovlivňující produkci equolu patří genetika, střevní mikrobiom a strava (konzumace fytoestrogenů a především sóji).

Proč ale o equolu vlastně píšu? Protože díky svým antioxidačním a estrogenním účinkům někteří výzkumníci předpokládají, že schopnost produkovat equol může být rozhodující pro získání zdravotních výhod spojených s konzumací stravy bohaté na sóju (tomuto předpokladu se říká "hypotéza equolu"). Producenti equolu zřejmě na izoflavony reagují pozitivněji a zdá se tedy, že mají větší pravděpodobnost, že jim konzumace sójových potravin prospěje. Jinak řečeno, někdo může z konzumace sóji a sójových výrobků těžit více nežli někdo jiný (např. Asiaté mohou mít větší benefity ze sóji nežli bílí obyvatelé západních zemí).

Producenti equolu zřejmě na izoflavony reagují pozitivněji a zdá se tedy, že mají větší pravděpodobnost, že jim konzumace sójových potravin prospěje. Jinak řečeno, někdo může z konzumace sóji a sójových výrobků těžit více nežli někdo jiný.

Obecně se tedy rozsah metabolismu izoflavonů u jednotlivých osob liší a může být ovlivněn i dietními faktory (např. příjem tuků ve stravě snižuje schopnost střevního mikrobiomu syntetizovat equol). Čili mezi jednotlivci existuje velká variabilita sérových hladin izoflavonů v reakci na jejich příjem.

sójové pole

Možné zdravotní benefity sóji

Výskyt některých civilizačních chorob je v západním světě vyšší než v asijských zemích

Phyto-oestrogens and Western diseases

Jak už víme, sója je základním kamenem tradiční asijské stravy. Což je zjištění, které podporuje rozšířený názor, že konzumace sójových potravin snižuje riziko některých onemocnění. Podle různých pozorování bylo skutečně zjištěno, že oproti západní populaci mají asijské populace tradičně nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění, menopauzálních symptomů, rakoviny prsu (a dalších hormonálně závislých nádorů), cukrovky a obezity. Nicméně v některých výzkumech nebylo možné oddělit účinek fytoestrogenů ze sóji od účinku jiných složek v potravinách. Přesto v současné době slouží fytoestrogeny a konkrétně hlavně izoflavony (jejichž největší výskyt je v sóji) jako potenciální alternativní léčba hormonálně závislých onemocnění, včetně rakoviny, menopauzálního syndromu, kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy (řídnutí kostí). Existují ale nějaké důkazy, které by souvislost mezi konzumací sóji a zdravotními benefity potvrzovaly?

Některé výzkumy in vitro a in vivo zjistily, že izoflavony vykazují antioxidační účinky rovnocenné účinkům vitaminů E a C. Estrogenní účinek izoflavonů lze využít také ke zlepšení fyzických a emočních příznaků u žen po menopauze. Zdá se, že izoflavony rovněž zabraňují úniku vápníku z kostí tím, že zvyšují aktivitu vitaminu D, který zlepšuje vstřebávání vápníku, a tím snižují riziko osteoporózy. Mezi uváděné účinky izoflavonů patří také snižování krevního tlaku, zvyšování účinků metabolismu lipidů (tuků), antimutační účinky, antimikrobiální aktivita, antivirová aktivita a ochranné účinky na kůži.

Zdraví a dlouhověkost

Podle těchto systematických přehledů a metaanalýz se konzumace sóji a izoflavonů zdá být pro naše zdraví spíše prospěšná nežli škodlivá. Příznivé vlivy byly zjištěny například u rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění, dále u gynekologických, metabolických, muskuloskeletálních, endokrinních, či neurologických problémů a to zejména u žen kolem menopauzy. Tato zjištění tedy podporují konzumaci sóji jako součást zdravé výživy, což může vést k dosažení vyšší dlouhověkosti.

Návaly horka po menopauze

V období menopauzy jsou návaly horka velmi časté a jako tradiční léčba se účinně používá převážně hormonální terapie. Nicméně v poslední době se z různých důvodů zvýšil zájem žen o alternativní léčbu, především fytoestrogeny, které se ke zmírnění příznaků menopauzy běžně používají. Podle těchto systematických přehledů a metaanalýz může konzumace fytoestrogenů / izoflavonů u žen v menopauze vést k mírnému až střednímu snížení počtu denních návalů horka, kdy přínos může být zřetelnější u žen, které mají vysoký počet návalů za den. Kromě toho nebyl zjištěn žádný rozdíl ve výskytu nežádoucích účinků mezi pacientkami, které dostávaly fytoestrogeny, a těmi, které dostávaly placebo. Nicméně tyto přehledy výše uvedené nepotvrzují a tvrdí, že žádné přesvědčivé důkazy neprokazují, že by fytoestrogeny účinně snižovaly četnost nebo závažnost návalů horka u žen těsně před nebo po menopauze.

V případě přínosu sójových izoflavonů na frekvenci nebo závažnost návalů horka u žen po přechodu tedy neexistují žádné přesvědčivé důkazy, ale pouze určité náznaky (především u doplňků stravy bohatých na izoflavony genistein). Vzhledem k tomu, že současné údaje nejsou jednoznačné, je třeba provést další studie.

Kardiovaskulární benefity - snížení triglyceridů, LDL cholesterolu a krevního tlaku

Kozumace sójových výrobků zřejmě vede k významnému snížení sérových koncentrací triglyceridů, LDL cholesterolu i celkového cholesterolu, což zlepšuje kardiovaskulární zdraví

The Effects of Soy Products on Cardiovascular Risk Factors in Patients with Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-analysis of Clinical Trials

Systematic review and meta-analysis of soy products consumption in patients with type 2 diabetes mellitus

Soy isoflavones lower serum total and LDL cholesterol in humans: a meta-analysis of 11 randomized controlled trials

Effects of Soy Isoflavones on Glycemic Control and Lipid Profile in Patients with Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis of Randomized Controlled Trials

Soy Protein Supplementation Reduces Clinical Indices in Type 2 Diabetes and Metabolic Syndrome

Systematic Review and Meta-Analysis of the Effects of Soy on Glucose Metabolism in Patients with Type 2 Diabetes

A Systematic Review of the Effects of Plant Compared with Animal Protein Sources on Features of Metabolic Syndrome

Meta-Analysis of the Effects of Soy Protein Intake on Serum Lipids

Soy and Isoflavone Consumption and Multiple Health Outcomes: Umbrella Review of Systematic Reviews and Meta-Analyses of Observational Studies and Randomized Trials in Humans

Soy, Soy Isoflavones, and Protein Intake in Relation to Mortality from All Causes, Cancers, and Cardiovascular Diseases: A Systematic Review and Dose-Response Meta-Analysis of Prospective Cohort Studies

Phyto-oestrogens and Western diseases

Meta-analysis of the effects of soy protein containing isoflavones on the lipid profile

Systematic review, meta-analysis and regression of randomised controlled trials reporting an association between an intake of circa 25 g soya protein per day and blood cholesterol

Soya products and serum lipids: a meta-analysis of randomised controlled trials

Exposure to isoflavone-containing soy products and endothelial function: a Bayesian meta-analysis of randomized controlled trials

Utilization of Isoflavones in Soybeans for Women with Menopausal Syndrome: An Overview

Soy foods, isoflavones, and the health of postmenopausal women

Soy Protein Reduces Serum Cholesterol by Both Intrinsic and Food Displacement Mechanisms

Soy Protein Effects on Serum Lipoproteins: A Quality Assessment and Meta-Analysis of Randomized, Controlled Studies

A meta-analysis of the effect of soy protein supplementation on serum lipids

Je všeobecně známo, že jak nízká hladina LDL-cholesterolu, tak nízké plazmatické koncentrace triglyceridů jsou spojeny s nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Existují důkazy, že osobám s vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění by mohlo prospět zvýšení příjmu bílkovin rostlinného původu a to zejména sójových bílkovin s izoflavony. Podle těchto systematických přehledů a metaanalýz skutečně vede konzumace sójových výrobků k významnému snížení sérových koncentrací triglyceridů, celkového cholesterolu, "zlého" LDL-cholesterolu a zároveň k neutrálnímu nebo významnému zvýšení "hodného" HDL-cholesterolu. Účinek je zřejmě silnější u osob se zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi (hypercholesterolemií) a celé sójové potraviny se jeví jako prospěšnější nežli suplementace sójovými izoflavony. Pozorovaná schopnost sóji a izoflavonů modulovat lipidový profil tedy naznačuje přínos v prevenci kardiovaskulárních příhod jak u zdravých lidí, tak ale i u pacientů s cukrovkou 2. typu.

Izoflavony mohou snižovat riziko vzniku kardiovaskulárních chorob například tím, že snižují koncentrace C-reaktivního proteinu, který je považován za jednoho z důležitých ukazatelů zánětu. Dále izoflavony mohou působit i jako antioxidanty, mohou také snižovat koncentrace LDL-cholesterolu (který přispívá k aterogenezi - kornatění tepen v důsledku ukládání tukových kapének do cévní stěny) a rovněž mohou modulovat i cévní systém zlepšením reaktivity cév a jejich tuhosti. Sójové potraviny mohou přispívat ke snížení rizika vzniku kardiovaskulárních chorob i díky jejich obsahu vlákniny a vysokému obsahu polynenasycených mastných kyselin (omega-3 a omega-6).

Navíc podle těchto systematických přehledů a metaanalýz mohou sójové izoflavony snižovat také krevní tlak, nicméně zřejmě spíše systolický krevní tlak (nežli diastolický) a spíše u lidí s hypertenzí (nežli u normotenzních jedinců). Je známo, že krevní tlak (zejména ten systolický) je důležitý jako nezávislý rizikový faktor koronárních příhod, mozkové mrtvice, srdečního selhání a chronického onemocnění ledvin.

Alzheimerova choroba, demence, kognitivní funkce

Suplementace sójovými izoflavony může mít pozitivní vliv na zlepšení souhrnných kognitivních funkcí a zrakové paměti u žen po menopauze

Do soy isoflavones improve cognitive function in postmenopausal women? A meta-analysis

Podle některých výzkumů se zdá, že některé kardiovaskulární rizikové faktory (např. ateroskleróza či arteriální tuhost) jsou spojeny s poklesem kognitivních funkcí, demencí a Alzheimerovou chorobou. Vzhledem k tomu, že sójové izoflavony (zejména equol) zlepšují kardiovaskulární zdraví (viz předchozí kapitola), mohou sójové izoflavony nepřímo zabránit zhoršení kognitivních funkcí a demenci. Předklinické studie (studie v laboratoři a na zvířatech) navíc ukazují, že sójové izoflavony mají zřejmě vlastnosti, které mohou zabránit demenci a poklesu kognitivních funkcí přímo, mj. i díky svým protizánětlivým a antioxidačním vlastnostem. Výše popsané pak potvrzuje i tato metaanalýza, která zjistila, že suplementace sójovými izoflavony může mít pozitivní vliv na zlepšení souhrnných kognitivních funkcí a zrakové paměti u žen po menopauze.

Osteoporóza kolem menopauzy

Menopauzální osteoporóza je stav spojený s úbytkem kostní hmoty, k níž dochází po poklesu hladiny estrogenů. Jak již víme, fytoestrogeny (izoflavony) jsou sloučeniny rostlinného původu, které jsou podobné estrogenu a které jsou schopny působit podobně jako estrogen.

Studie in vitro a na zvířatech ukazují pozitivní vliv izoflavonů na kosti, kdy tyto izoflavony mohou bránit úbytku kostní hmoty tím, že podporují proliferaci (množení, novotvorbu) kostních buněk a pomáhají tak udržet maximální kostní hmotu. Některé studie na lidech sice také prokázaly, že strava bohatá na izoflavony je na osteoporózu účinná (především u žen před, těsně před a během menopauzy), nicméně podle těchto systematických přehledů a metaanalýz existuje jen málo důkazů na podporu hypotézy, že sójové izoflavony (fytoestrogeny) chrání před menopauzální osteoporózou. A pokud nějaký přínos sójových fytoestrogenů existuje, je zřejmě jen mírný (především u žen po menopauze) a v klinické praxi tudíž nejednoznačný a rozporuplný. Ovšem je klidně možné, že přínos sóji na stav kostí se projevuje až po dlouhodobém (celoživotním) příjmu, což ale studie trvající maximálně pár let jednoznačně neprokáží. Rovněž mohou zdraví kostí podporovat i jiné složky sóji než izoflavony.

Určitý přínos na hustotu kostních minerálů u menopauzálních žen však zaznamenaly tyto systematické přehledy a metaanalýzy, které se ale zabývaly jen sójovými izoflavony z doplňků stravy (nikoli tedy sójovými izoflavony z tradičních sójových potravin).

Glukóza, glykémie, inzulín

Některé výzkumy (především na zvířatech) zjistily, že konzumace sóji má určité příznivé účinky na kontrolu glykémie a celkově na metabolismus glukózy. Zjistilo se, že tyto příznivé účinky mají "na svědomí" především genistein a daidzein (a jeho metabolit equol). Nicméně studie u lidí přinesly smíšené výsledky a podle těchto systematických přehledů a metaanalýz se zdá, že po konzumaci sójových izoflavonů nedochází k významnému snížení glukózy v krvi (glykemie) ani hladiny inzulínu a celkově tak dochází k jen malým změnám v metabolismu glukózy. Zdá se ovšem, že po konzumaci celozrnných sójových potravin dochází k určité příznivé změně v koncentraci glukózy nalačno. Což dává smysl, protože je známo, že vláknina zpomaluje vstřebávání živin (obzvláště glukózy) z tenkého střeva do krve.

I když tedy konzumace sóji zřejmě nemá nějaký zásadní vliv na glykémii a inzulín, tyto systematické přehledy a metaanalýzy přesto naznačují, že malá až střední konzumace sóji (sójových bílkovin a sójových izoflavonů) může být spojena s nižším rizikem vzniku cukrovky 2. typu.

Možná zdravotní rizika při konzumaci sóji

Fytoestrogeny a endokrinní disruptory (EDC) - vliv na štítnou žlázu, hormony, těhotenství a plodnost

Často se hovoří o tom, že fytoestrogeny a izoflavony (které jsou nejvíce obsaženy v sójových výrobcích) spadají do kategorie takzvaných endokrinních disruptorů (o kterých už byla na začátku článku řeč). Endokrinní disruptory jsou chemické látky narušující endokrinní systém (v angličtině mají zkratku EDC - Endocrine-Disrupting Chemicals), přičemž asi nejznámějšími EDC jsou pesticidy (dichlordifenyltrichlorethan - DDT, či polychlorované bifenyly - PCB).

Schopnost fytoestrogenů a izoflavonů vázat a aktivovat estrogenové receptory dobře zapadá do definice EDC. Tato definice uvádí, že EDC jsou "exogenní látky, které narušují syntézu (produkci), sekreci (uvolňování), transport, metabolismus, vazbu nebo eliminaci přirozených hormonů v těle, které jsou odpovědné za homeostázu organismu, reprodukci, vývoj a chování". Světová zdravotnická organizace pak definuje endokrinní disruptory jako "exogenní látku nebo směs, která mění funkci (funkce) endokrinního systému a v důsledku toho způsobuje nepříznivé účinky ve zdravém organismu nebo jeho potomstvu či populaci". Díky tomu jsou tyto chemické látky spojovány se zvýšeným rizikem obezity, cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění, nebo také s poruchou mužské a ženské reprodukce, některými typy rakoviny, či s narušením štítné žlázy.

tempeh

Vystavením se těmto sloučeninám tedy může dojít k narušení plodnosti, rozmnožování, hormonálního vývoje a jiných aspektů reprodukce, jako je například pohlavní vývoj, načasování puberty, chování závislé na pohlaví, endokrinní funkce varlat a vaječníků, produkce pohlavních buněk, těhotenství či laktace. Nicméně tyto endokrinní změny po konzumaci fytoestrogenů byly historicky vypozorovány jen na zvířatech, které byly navíc vystaveny vysokým hladinám fytoestrogenů a izoflavonů. Například ve 40. a 50. letech minulého století tyto nežádoucí účinky fytoestrogenů byly vypozorovány na pasoucích se ovcích (které konzumovaly červený jetel, jež je bohatý na izoflavony), v 70. letech na kalifornské křepelce (která konzumovala listy zakrslých pouštních letniček), či v 80. letech na odchycených gepardech (jež konzumovaly stravu se sójovou moučkou a byly vystaveny vysokým hladinám izoflavonů). Jenže zvířata nejsou lidi. Je všeobecně známo, že v metabolismu izoflavonů a v působení izoflavonů na organismus existují velké druhové rozdíly.

Podle těchto přehledových článků dostupné důkazy naznačují, že příjem izoflavonů nemá nepříznivý vliv na funkci štítné žlázy, která mj. produkuje hormony ovlivňující růst a vývoj organismu. Celkově nejsou pozorovány žádné nepříznivé účinky na hormony štítné žlázy, na tkáň prsu či dělohy, na hladiny estrogenů u žen, na hladiny testosteronu a estrogenů u mužů, ani na parametry spermií nebo spermatu u mužů. Ačkoli se sice může u nějaké ženy mírně prodloužit délka menstruačního cyklu, konzumace izoflavonů však ovulaci nebrání.

I když je pravda, že v souvislosti se studiemi na lidech či skupinách lidí je specifické zkoumání vlivu určité složky stravy na těhotenství obtížné, tak dostupné vědecké i empirické údaje poskytují jen omezené důkazy o tom, že by příjem sóji měl nějaký vliv na výsledky související s těhotenstvím. Nežádoucí účinky příjmu izoflavonů nebyly zjištěny ani u dětí, avšak u dětí byl proveden zatím omezený výzkum (viz níže v článku).

Čili souhrnně řečeno, i když k mírným hormonálním změnám může u někoho dojít, tak celkově důkazy u zdravých lidí klasifikaci izoflavonů jako endokrinních disruptorů nepodporují.

Sója, hypotyreóza, nedostatek jódu

Ačkoli tedy sója a sójové fytoestrogeny / izoflavony nejsou endokrinními disruptory a neovlivňují u zdravých lidí funkci štítné žlázy, tak přesto existuje určitá obava, že mohou existovat náchylné rizikové skupiny osob, kterým by se měla při (nadměrné) konzumaci sóji věnovat zvláštní pozornost. Mezi tyto osoby patří jedinci s velkým nedostatkem jódu, dále lidé se subklinickou (mírnou, začínající) hypotyreózou a kojenci s vrozenou hypotyreózou. Konzumace (sójových) fytoestrogenů při minimálním příjmu jódu nebo při subklinické hypotyreóze může negativně ovlivňovat funkci štítné žlázy a podporovat tak endokrinní nerovnováhu (např. vznik klinické hypotyreózy). Nicméně takovéto účinky u osob s normální funkcí štítné žlázy s dostatečným příjmem jódu nebyly pozorovány.

Hypotyreóza je onemocnění způsobující snížení funkce štítné žlázy, která tak neprodukuje dostatečné množství hormonů. Ohroženi nedostatkem jódu jsou často vegani, kteří ale navíc (někteří) konzumují i velké množství sóji (jako náhražku masa).

Sójové výrobky mohou narušovat vstřebávání hormonů štítné žlázy a také vstřebávání levotyroxinu, čímž mohou ohrozit kojence a malé děti s vrozenou hypotyreózou

Soy formula complicates management of congenital hypothyroidism

Unawareness of the effects of soy intake on the management of congenital hypothyroidism

Jako preventivní opatření se těmto rizikovým skupinám doporučuje, aby příjem izoflavonů ve stravě prostřednictvím konzumace sójových potravin nepřekračoval průměrnou hodnotu příjmu v asijských zemích, která je považována za bezpečnou (což je přibližně 50 mg/den). Rovněž se doporučuje zdržet se příjmu doplňků stravy obsahujících izoflavony a u kojenců s vrozenou hypotyreózou, který užívají Levotyroxin, nepoužívat sójovou kojeneckou výživu (Levotyroxin je vyráběná syntetická forma hormonu štítné žlázy tyroxinu, která se používá k léčbě nedostatku hormonů štítné žlázy).

Rakovina

Jak již víme, sója je jedinečným zdrojem izoflavonů, což jsou chemické látky klasifikované jako fytoestrogeny. Kromě obav, že izoflavony mohou být endokrinními disruptory a narušovat tak hormonální rovnováhu u mužů i žen, existují rovněž i obavy, že vlastnosti těchto estrogenům podobných sójových složek mohou u někoho vést k nežádoucím účinkům, především u žen s rakovinou prsu a u žen s vysokým rizikem jejího vzniku. Tyto obavy jsou ale založené především na údajích in vitro a na zvířecích modelech (především na hlodavcích).

Sójové izoflavony se mohou slabě vázat na estrogenové receptory a inhibovat vývoj buněk rakoviny prsu

Biological Effect of Soy Isoflavones in the Prevention of Civilization Diseases

Phytochemicals Targeting Estrogen Receptors: Beneficial Rather Than Adverse Effects?

Ve skutečnosti se zdá, že opak je zřejmě pravdou. Existuje 12 druhů sójových izoflavonů, z kterých zejména genistein a daidzein přitahují pozornost pro své protirakovinné a antioxidační účinky. A proto se předpokládá, že tyto izoflavony mají potenciál k prevenci a léčbě nejen různých typů rakoviny, ale i různých civilizačních chorob. Bylo zjištěno, že daidzein a především genistein snižují aktivitu enzymů podílejících se na proliferaci (bujení, množení, novotvorbě) nádorových buněk a podporují dělení normálních buněk. Některé studie navíc ukázaly, že oba tyto izoflavony se slabě vážou na estrogenové receptory a potlačují vývoj buněk rakoviny prsu.

Výše popsané potvrzují i tyto přehledy a analýzy, které zjistily, že žádná souvislost mezi příjmem sójových izoflavonů a zvýšeným rizikem či výskytem rakoviny prsu u zdravých žen neexistuje. Navíc některé z analýz naopak zjistily, že zvýšení příjmu sójových izoflavonů je spojeno se snížením rizika vzniku rakoviny prsu (především ale u asijských žen, což je vysvětleno hypotézou, že ochranný účinek pozorovaný v asijských studiích je výsledkem celoživotní konzumací izoflavonů nebo konzumací izoflavonů v raném věku).

Díky změně jídelníčku "západním směrem" vzrůstá ve východní Asii počet úmrtí na rakovinu prsu

Trends in mortality from cancers of the breast, colon, prostate, esophagus, and stomach in East Asia: role of nutrition transition

Zajímavé také je, že výskyt rakoviny prsu v zemích, které konzumují sójové potraviny, je mnohem nižší než v západních zemích. Ještě zajímavější je ale to, že s tím, jak dochází k "westernizaci" asijských kultur, se v Asii výskyt rakoviny prsu neustále zvyšuje. Podobně, když asijské ženy migrují do USA, riziko rakoviny prsu se u nich zvyšuje po několik generací a blíží se riziku bělošek v USA. Příčinou tedy mohou být (ale nemusí) faktory změny životního stylu, včetně změny jídelníčku a množství zkonzumované sóji.

Tyto systematické přehledy a metaanalýzy dále naznačují, že příjem sójových potravin nemá negativní vliv ani na tkáně děložní sliznice (endometria), nebo je dokonce spojen s nižším rizikem rakoviny dělohy. Studie u žen (co se týče rakoviny) se tedy většinou shodují buď na nulových, nebo spíše na příznivých (ochranných) účincích sóji.

A nakonec, podle těchto systematických přehledů a metaanalýz existují na základě současných vědeckých poznatků důkazy, které naznačují, že konzumace sójových potravin je statisticky významně spojena se sníženým rizikem rakoviny prostaty. Sójové izoflavony (především genistein a daidzein) se hromadí v prostatické tkáni, kde působí jako slabé hormony a kde také mohou působit cytotoxicky na nádorové buňky, čímž poskytují ochranný fyziologický účinek proti vzniku rakoviny. K těmto účinkům může docházet v důsledku nehormonálního i hormonálního působení.

Endometrióza

Časná konzumace potravin s izoflavony ze sóji (např. v kojeneckém věku) může zvyšovat riziko endometriózy

Early-life factors and endometriosis risk

Izoflavony ve stravě mohou snižovat riziko endometriózy u japonských žen

Effect of Soy Isoflavones on Endometriosis

Endometrióza je onemocnění, při kterém se částečky děložní sliznice (endometria) nacházejí mimo dutinu děložní. Podle některých výzkumů mají asijské ženy ve srovnání se západními ženami výskyt endometriózy vysoký, což se dává do souvislosti s vyšší konzumací fytoestrogenů a izoflavonů ze sójových potravin. Tato studie skutečně naznačuje, že časná konzumace potravin s izoflavony ze sóji (v kojeneckém věku a v dětství) zvyšuje u žen riziko endometriózy až 2x více. Nicméně tato studie (která ale byla zaměřená na konzumaci sóji v dospělosti) zjistila naopak ochrannou souvislost, kdy izoflavony ve stravě mohou riziko endometriózy snižovat.

Sója a muži - vliv na testosteron, feminizaci mužů a kvalitu spermatu

Existují určité náznaky (především ze studií na hlodavcích), že fytoestrogeny mohou u mužů buď samy o sobě, nebo v kombinaci s jinými endokrinními disruptory negativně ovlivnit reprodukční hormony včetně testosteronu, spermatogenezi, kapacitu spermií a celkově plodnost. Toho se chytla i veřejnost, která má často z nepříznivých účinků konzumace sóji u mužů obavy (nejčastěji z mužské feminizace a neplodnosti). Senzacechtivé mediální zprávy na toto téma pak obavy lidí ještě více prohlubují, což mnohdy některé muže vede k tomu, že se sójovým potravinám vyhýbají úplně a záměrně.

Ve výsledku tedy u některých lidí stále přetrvávají určité obavy, že konzumace fytoestrogenů a izoflavonů obsažených v sóji může mít u mužů feminizační účinky, které mohu být způsobeny podobností fytoestrogenů s ženskými estrogeny, což ve výsledku může mít nepříznivý vliv na vzhled mužů (mužská prsa, gynekomastie) a jejich plodnost (např. díky snížení hladiny testosteronu a kvality spermatu). To ale může být celkem škoda, protože (jak už bylo psáno výše) některé důkazy naznačují, že sójové potraviny mohou snižovat riziko vzniku rakoviny prostaty a možná dokonce pozitivně ovlivňují její průběh.

sója tofu

Každopádně podle těchto systematických přehledů a metaanalýz se ukazuje, že bez ohledu na požitou dávku, délku trvání studie, statistický model a věk účastníků studií nemá u mužů příjem sójových bílkovin ani izoflavonů ze sóji či doplňků stravy vliv na hladiny celkového testosteronu, volného testosteronu, estrogenu, globulinu vázající pohlavní hormony (SHBG - Sex Hormone-Binding Globulin), volného androgenního indexu (FAI - Free Androgen Index, což je poměr mezi hladinami celkového testosteronu a SHBG) ani na parametry spermií nebo spermatu. Sójové potraviny ani doplňky stravy s izoflavony proto na mužskou reprodukci či na reprodukční hormony vliv nemají, stejně tak jako nemají u mužů vliv na gynekomastii a feminizační účinky a to ani při příjmu stejném, nebo dokonce výrazně vyšším, než je typické pro muže v některých asijských zemích.

Gynekomastie

U osob s abnormální citlivostí na fytoestrogeny může nadměrná konzumace sóji výjimečně způsobit gynekomastii

An unusual case of gynecomastia associated with soy product consumption

Prepubescent unilateral gynecomastia secondary to excessive soy consumption

Co se týče té gynekomastie (což je u mužů nadměrná tuková tkáň v okolí bradavek, či zduření prsní tkáně u mužů a dospívajících dětí pravděpodobně v důsledku hormonální nerovnováhy), tak existují určité obavy, že nadměrná konzumace sójových výrobků může vést či přispět ke vzniku tohoto problému. A skutečně existují dva zdokumentované případy, kdy při vysokém příjmu sóji došlo ke zvýšené hladině estrogenu a vzniku gynekomastie. A to konkrétně u prepubertálního chlapce (8 let) a 60. letého muže. Onen 60. letý muž ale konzumoval 3 litry sójového mléka denně, což je příjem zhruba 9x vyšší než u typického Japonce. V obou případech pak stačilo omezit či ukončit konzumaci potravin obsahující velké množství sóji.

Ačkoli tedy sója a výrobky ze sóji mohou mít pro lidi zdravotní benefity, je zřejmé, že nadměrný příjem i velmi výživných a zdravých potravin může mít nežádoucí účinky. Pokud se však konzumuje sója v běžné rozumné míře (jako třeba ve východoasijských zemích) a lidé nejsou na fytoestrogeny / izoflavony obzvláště citliví (jako třeba v případě onoho chlapce), tak jak už víme z předchozí kapitoly, izoflavony hladinu estrogenů neovlivňují (dokonce ani při příjmu izoflavonů až 150 mg/den, což je stále 4x více než příjem typických Japonců) a tedy ani nezpůsobují gynekomastii. Osoby s abnormální citlivostí na fytoestrogeny by si pak skutečně měli dávat na sóju větší pozor a v případě nějakých náznaků gynekomastie ji ze svého jídelníčku vyloučit.

Těhotenství, kojení, děti

Určité obavy panují také kolem těhotenství, kdy se říká, že sójové izoflavony mohou mít negativní vliv na těhotné ženy a jejich plod. Výzkumů na toto téma prováděných na lidech však příliš není a to především z důvodu dlouhé doby sledování a velkého vzorku, který by byl nutný. Většina obav tak vychází z údajů in vivo a in vitro, které upozorňují na možnost estrogenních účinků fytoestrogenů a izoflavonů obsažených v sójových potravinách a v sójovém mléce (kojenecké výživě). Přestože důkazy naznačují, že fytoestrogeny (izoflavony) přecházejí z krve matky do plodu, v raném věku nebyly pozorovány žádné negativní účinky. Koncentrace izoflavonů v děloze jsou totiž výrazně nižší než koncentrace estrogenů, což naznačuje (avšak nedokazuje), že izoflavony pravděpodobně nemají estrogenní účinek na plod.

Co se týče kojení, tak konzumace sóji matkou zvyšuje koncentrace izoflavonů v mateřském mléce v závislosti na zkonzumovaném množství sóji. Relativně nízké koncentrace izoflavonů v mateřském mléce (zejména ve srovnání se sójovou kojeneckou výživou) i při větším zkonzumovaném množství sóji však naznačují, že kojené děti mateřským mlékem pravděpodobně nebudou konzumací sóji matkou ovlivněny. Pokud jsou kojenci krmeni výhradně sójovou výživou (jakožto náhradou za mateřské mléko), tak podle těchto studií jsou kojenci (obzvláště k jejich hmotnosti) vystaveni daleko vyššímu průměrnému množství celkových izoflavonů a tedy i celkových izoflavonů v krvi nežli dospělí lidé. A to nejméně 5x vyššímu množství, přičemž koncentrace sójových izoflavonů genisteinu a daidzeinu v moči jsou přibližně 500x vyšší u kojenců krmených sójovou výživou, nežli u kojenců krmených kravským mlékem. I tak ale u takto krmených kojenců nebyly podle těchto přehledů zjištěny žádné endokrinní či jiné změny a abnormality.

Děti krmené sójovou výživou rostou a vyvíjejí se v normálních mezích a nejsou u nich pozorované žádné známky nepříznivých účinků

The health implications of soy infant formula

U lidí krmených sójovou výživou v kojeneckém věku nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v nástupu puberty nebo v reprodukčních funkcích

Exposure to Soy-Based Formula in Infancy and Endocrinological and Reproductive Outcomes in Young Adulthood

Podle této studie, která porovnávala růst, vývoj a zdravotní stav kojených dětí a dětí krmených umělou výživou (sójovou a mléčnou) od jejich narození do 6 let věku, děti po 5 letech studie rostou a vyvíjejí se ve všech 3 skupinách v normálních mezích a u dětí krmených sójou nejsou žádné známky nepříznivých účinků. V této studii, která hodnotila vliv konzumace sójové mléčné výživy v kojeneckém věku na stav reprodukčních hormonů u lidí v dospělosti, pak nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v nástupu puberty nebo v reprodukčních funkcích ve srovnání s těmi, kteří byli krmeni mléčnou výživou.

Na druhou stranu, právě z nedostatku existujících výzkumů a údajů ohledně sóji a rodiček / kojenců, by podle některých vědců měla převládat opatrnost. Kojenecký věk i raný dětský věk je velmi citlivým obdobím pro narušení endokrinního systému a vystavení většímu množství fytoestrogenů může v konečném důsledku vést k (teoretickým) onemocněním v dospělosti.

Vědeckých výzkumů na toto téma sice příliš není, nicméně existují také empirická pozorování. V asijských zemích se sója během těhotenství běžně konzumuje a to v množství podobném před otěhotněním. Historické zkušenosti asijských žen, které bez následků konzumují sóju během těhotenství a kojení, tak mohou při nějakých obavách poskytnout dostatečnou míru útěchy. Podobně jako to, že sójovou výživou jsou bezpečně krmeny miliony kojenců na celém světě.

Celkově tedy stávající údaje (i když jsou omezené) obecně podporují bezpečnost příjmu izoflavonů u rodiček, kojenců i dětí. Estrogenní vlastnosti fytoestrogenů neovlivňují hladiny endogenních hormonů, což nebrání používání sóji v kojenecké ani v dětské výživě. Navíc, jak už bylo výše v článku zmíněno, existují dokonce důkazy o tom, že příjem sóji v raném věku snižuje pozdější riziko vzniku rakoviny prsu.

Problémy a omezení studií

Jak to tak u studií bývá, většina má nějaké omezení, či slabou stránku. Čili než si budeme vytvářet na základě nějaké studie svůj závěr, měli bychom tato omezení vzít v potaz. Která možná nejzávažnější omezení při výzkumech vlivu sóji na lidské zdraví se ve studiích vyskytují?

Velká část dosavadních studií, které zkoumaly sóju a sójové výrobky, se zabývala výzkumem na buněčných kulturách (in vitro) nebo na pokusných zvířatech (in vivo) a to za použití vysokých dávek izoflavonů, které někdy až 100x převyšovaly průměrnou spotřebu u člověka. Takové dávky izoflavonů v podstatě není možné při běžném stravování u lidí přijmout. Kromě toho je aplikování výsledků pokusů in vitro a na zvířatech do běžné lidské praxe poměrně obtížná a těžko přenositelná. A to například kvůli rozdílům ve fyziologii a anatomii lidí a zvířat, nebo v rozdílnému metabolismu izoflavonů mezi zvířecími modely a lidmi. Nebo třeba také kvůli tomu, že podmínky in vitro neodpovídají složitosti živých organismů. Navíc citlivost na izoflavony se liší podle rasy, věku a individuálních charakteristik. V případě izoflavonů totiž mezi lidmi existuje obrovská variabilita v jejich metabolismu, která vede k rozdílným cirkulujícím hladinám mateřských izoflavonů a jejich metabolitů (např. equolu). Kromě toho ještě nebylo definitivně zjištěno, zda Asiaté a neasiaté reagují na izoflavony podobně. Je totiž možné, že mezi těmito dvěma skupinami mohou existovat určité rozdíly v metabolismu izoflavonů a výskytu equolu v krvi. Vzhledem k této možné adaptaci u Asiatů by neměly být příznivé účinky sóji automaticky extrapolovány na bělochy a další národy, které se sójou historicky nepřišly do styku.

Některé výzkumy též zahrnovaly omezený počet subjektů, a tedy velikost vzorku v některých klinických studiích byla malá. Rovněž doba trvání výzkumu byla v některých studiích krátká (pár měsíců, někdy ani to ne), což mohlo ovlivnit účinek sójových izoflavonů, protože mnohé účinky sóji (např. na reprodukci či plodnost) se mohou projevit až po letech, nebo dokonce až po desetiletích. Různé studie také používaly různých forem sloučenin (účinky izolovaných sloučenin se mohou značně lišit od účinků sloučenin v přirozeném prostředí potraviny), různé formy sójových izoflavonů (metylované formy, glykosidy, aglykony), rozdílné složení sójové výživy (biologický dopad jedné složky potravy může být ovlivněn přítomností dalších), či různé dávky sójových potravin. Kromě toho ne všechny studie zohledňovaly potenciální matoucí proměnné, jako je třeba rodinná anamnéza rakoviny (prsu, prostaty), index tělesné hmotnosti (BMI), kouření, nebo energetický příjem. Některé studie také spoléhaly na hlášení účastníků studií (co kdo kdy snědl), které ale může být nedůsledné a nepřesné a tudíž zkreslené.

Závěrem

V některých asijských zemích (především v Japonsku, Koreji a Číně) se sója ve větším množství bezpečně konzumuje v různých potravinách již po staletí. Nicméně všestrannost sóji umožňuje její snadné začlenění i do západní stravy a proto jsou sójové potraviny (i díky většímu výskytu vegetariánů a veganů) stále oblíbenější i v neasijských zemích, v kterých je sója konzumována jen v minimální míře (hlavně v severní Americe a některých evropských zemích). Další důvod, proč je v západních zemích sója stále populárnější je také ten, že sójové potraviny jsou považovány za zdroj vysoce kvalitních bílkovin (které jsou srovnatelné s bílkovinami živočišnými) a také zdraví prospěšných tuků (sója je dobrým zdrojem obou esenciálních mastných kyselin - omega 3 i omega 6). Sója obsahuje rovněž velké množství vlákniny, takže na delší dobu zasytí, což se hodí například v redukční dietě.

Nicméně nejvýraznější složkou sóji je její vysoký obsah fytoestrogenů a izoflavonů, které jsou považovány za látky s řadou zdravotních účinků. Izoflavony (jež spadají do skupiny látek zvaných fytoestrogeny) jsou přirozeně se vyskytující rostlinné sloučeniny, které mají chemickou strukturu podobnou estrogenu a za určitých podmínek mají v některých tkáních účinky podobné estrogenu (považují se tedy za endokrinně aktivní látky - za tzv. endokrinní disruptory). Díky tomu mohou mít řadu zdravotních přínosů, ale také se díky tomu objevují obavy, že izoflavony mohou mít u někoho nežádoucí účinky (např. u žen po menopauze, či u mužů, kdy mohou mít feminizační účinky a nepříznivě ovlivňovat reprodukční zdraví mužů). Obecně se skutečně uznává, že izoflavony jsou endokrinně aktivní látky, nicméně endokrinně aktivní látky nemusí nutně znamenat chemické látky narušující endokrinní systém. To, zda je něco endokrinní disruptor či nikoli, závisí na typu účinku, dávce a fyziologickém pozadí dané látky.

Obecně se skutečně uznává, že izoflavony jsou endokrinně aktivní látky, nicméně endokrinně aktivní látky nemusí nutně znamenat chemické látky narušující endokrinní systém. To, zda je něco endokrinní disruptor či nikoli, závisí na typu účinku, dávce a fyziologickém pozadí dané látky.

Současné klinické důkazy (čili důkazy v praxi na lidech) v drtivé většině naznačují, že v podstatě není důvod k jakýmkoli obavám. Konzumace izoflavonů v množstvích, která dokonce výrazně překračují přiměřený příjem ve stravě, nemá vliv na hladiny hormonů ani reprodukční orgány jak u mužů, tak i u žen. Teorie o endokrinních disruptorech sóji u lidí vznikly na základě výzkumů u hlodavců, které navíc dostávaly nadměrné dávky izoflavonů a které mají jiný metabolismus izoflavonů než lidé. Sójové potraviny tak mohou bezpečně konzumovat všichni lidé s výjimkou těch, kteří jsou alergičtí na sójové bílkoviny, což je ale ve srovnání s počtem osob alergických na mnoho jiných běžně konzumovaných potravin poměrně vzácné. Mezi určité rizikové skupiny při nadměrném příjmu sóji spadají také lidé s hypotyreózou a lidé s nedostatečným příjmem jódu, avšak na potvrzení tohoto rizika je potřeba provést ještě další studie.

Celkově tedy existuje jen málo důkazů, které by naznačovaly, že sójové izoflavony, pokud jsou konzumovány v množstvích, které nepřesahují příjem v Asii (čili méně jak 100 mg denně), mají u zdravých dospělých lidí nežádoucí účinky. Konzumace sóji je rovněž bezpečná i pro rodičky, kojence a děti. Sója tedy nemá významný vliv na hladiny reprodukčních hormonů u mužů i žen, může mít pouze mírný vliv na délku menstruačního cyklu (ale ovulaci nebrání), nemá vliv na funkci štítné žlázy a rovněž nezvyšuje riziko rakoviny prsu či prostaty. Naopak, ve skutečnosti mohou mít sójové fytoestrogeny / izoflavony na rakovinu prsu a prostaty (ale i dělohy) spíše preventivní a ochranný vliv. Navíc výsledky studií na lidech naznačují, že fytoestrogeny mohou snižovat riziko některých kardiovaskulárních onemocnění, protože sója nejspíš mírně snižuje krevní tlak a může také snižovat "zlý" LDL-cholesterol a zvyšovat "hodný" HDL-cholesterol. Dále mohou izoflavony snižovat riziko kognitivních dysfunkcí (Alzheimerovu chorobu, demenci), či menopauzálních symptomů (návalů horka). Díky vysokému obsahu vlákniny a plnohodnotných bílkovin mohou některé sójové potravin také pomáhat i při problémech s obezitou či nadváhou. Na základě současných vědeckých poznatků tedy neexistují důkazy pro zařazení sójových potravin nebo sójových izoflavonů mezi endokrinní disruptory.

Některé studie však žádný přínos sójových potravin na různé aspekty zdraví neprokázaly. Tento rozpor může být způsoben mnohem nižším výskytem takzvaných producentů equolu u lidí ze západu, protože equol produkuje pouze 20 - 30% obyvatel západních zemí, zatímco u Asiatů je to 50 - 70%. Equol je metabolitem sójového izoflavonu daidzeinu a vzniká enzymatickou činností specifického střevního mikrobiomu. Equol se díky svým antioxidačním a estrogenním účinkům považuje za důležitý pro získání zdravotních benefitů ze sójových produktů. Někteří lidé tedy mají omezenou schopnost přeměňovat sójové izoflavony na účinnější equol (především díky složení jejich střevního mikrobiomu), takže prospěšnost ze sóji u nich může být nižší.

Je dobré si také uvědomit, že pokud ze sóji chceme vytěžit maximum zdravotních benefitů, tak bychom měli při výběru sójových potravin brát v potaz způsob výroby a produkt samotný. Při zpracování sóji do produktů totiž může dojít ke značným ztrátám jednak izoflavonů, ale také ostatních prospěšných látek a živin. Například tempeh, sójové ořechy či edamame si zachovávají veškerou vlákninu a mastné kyseliny (omega-3 a oemga-6), které se nacházejí v celých sójových bobech. Naproti tomu třeba sójové proteinové izoláty (ISP), nebo výrobky, do kterých se ISP přidává, tyto složky postrádají a mají mnohem nižší koncentraci izoflavonů než tradiční sójové potraviny. I v případě sóji je proto důležité klást důraz na celé minimálně zpracované potraviny před potravinami (vysoce) průmyslově zpracovanými.

Je dobré si uvědomit, že pokud ze sóji chceme vytěžit maximum zdravotních benefitů, tak bychom měli při výběru sójových potravin brát v potaz způsob výroby a produkt samotný. Při zpracování sóji do produktů totiž může dojít ke značným ztrátám jednak izoflavonů, ale také ostatních prospěšných látek a živin.

Co se týče bezpečného doporučeného či maximálního denního množství zkonzumované sóji, tak žádné neexistuje. Populační a klinické studie u dospělých lidí však naznačují, že zdraví prospěšné jsou přibližně 1 - 4 porce sójových potravin denně. To může dělat rozpětí přibližně 25 - 100 mg izoflavonů denně (záleží samozřejmě na zdroji sójových potravin). Horní hodnota příjmu 100 mg izoflavonů denně ale neznamená, že pokud překročíme tuto hodnotu, tak už to bude špatně. Ve skutečnosti nebyly v dlouhodobých studiích, v nichž účastníci studie konzumovali více jak 100 mg izoflavonů denně, zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Toto množství je spíše navrženo proto, že neexistuje historický precedens pro obvyklou konzumaci většího množství sóji než toto množství.

Celkově lze tedy říci, že konzumace rozumného množství tradičně připravovaných a minimálně zpracovaných sójových potravin může mít pro zdravé lidi spíše zdravotní přínosy nežli naopak. Je ale sója superpotravina? Ne není. Sója je "obyčejná" potravina, která má (stejně jako ostatní minimálně zpracované potraviny pocházející z přírody) řadu benefitů, ale při nadměrném množství i některé možné nevýhody. Jak se říká, všeho moc škodí. Čili problémem většinou není samotná potravina (látka), ale její zkonzumované množství. Pokud si tedy dáme párkrát denně nějakou sójovou potravinu, nic se nám nestane.

Zdroje

Foto 1: pixel1, PIXABAY
Foto 4: ha11ok, PIXABAY


Pokud se Vám mé ČLÁNKY, nebo jiný obsah na těchto stránkách líbí, můžete mne v mé činnosti podpořit malým darem. Více informací se můžete dozvědět zde. Děkuji Vám.

Líbí se Vám tento článek? Chcete ho sdílet? (Pozn.: "Lajkovat" a sdílet tento článek mohou jen osoby připojené ke svému Facebook účtu, kteří zároveň mají ve svém prohlížeči povoleny cookies soubory)


O autorovi:

Charlie Jsem Karel Šmída, pro přátele Charlie, a jakožto osobní trenér a popularizátor kondičního posilování pomáhám lidem změnit se jednak tělesně směrem ke zdraví a kráse, ale také duševně ke zdravějšímu životnímu stylu a k úpravě svých zakořeněných (zlo)zvyků a stereotypů.