smazat
zavřít smazat
Proč se tloustne?

Může se zdát, že přibírání na váze a obezita jsou způsobeny jen nedostatkem vůle. Většinou to tak je, ale není to úplně tak jednoduché. Ačkoli je tloustnutí do značné míry výsledkem stravovacího chování a životního stylu, někteří lidé mohou být skutečně v nevýhodě. Přibírání na váze je mimo jiné ovlivněno i různými biologickými faktory, jako je například genetika a hormony. Což může být důvodem, proč je někdo k přibírání na váze jednoduše náchylnější.

Jaké další faktory mohou být viníkem toho, proč se nám začne všude na těle ukládat nadměrné množství tuku?

Kalorická rovnice

Než se pustíme do možných příčin nadváhy a obezity, stručně a zjednodušeně připomenu základní rovnici energetické bilance či rovnováhy (neboli první termodynamický zákon). Asi to každý zná, ale připomenutí není na škodu.

stres

Rovnováha uložených a použitých kalorií závisí především na našem genetickém složení, věku, našem zdraví, úrovni fyzické aktivity a na klidovém výdeji energie (bazálním metabolismu).

Za předpokladu, že jsme zdraví a nemáme nějaké metabolické poruchy, tak platí, že pokud "spálíme" všechny kalorie, které během dne zkonzumujeme, naše váha se sníží, nebo alespoň neporoste. Pokud ovšem stravou přijmeme více energie (kalorií), než kolik jí organismus ke své činnosti potřebuje a spotřebuje a zároveň necvičíme za účelem budování svalové hmoty, na váze nejspíš přibereme. Nadbytek kalorií se uloží v celém těle do tukových zásob v tukové tkáni.

Samozřejmě, v reálném životě tato rovnice může být trochu složitější, protože nejsou kalorie jako kalorie. Kvalita potraviny má totiž vliv na metabolismus, hormony i centrální nervový systém a tudíž i na případné hubnutí či tloustnutí. Navíc každý je jinak zdravý apod. Nicméně pokud jíme tak nějak rozumně bez převahy "nezdravých" potravin a nemáme nějaké zdravotní problémy, v základu kalorický deficit jako podmínka redukce tělesného tuku funguje.

Strava

Průmyslově zpracované potraviny

Podle mne konzumace těchto potravin je jeden z hlavních a nejčastější důvodů, proč mají lidé nadváhu.

Agresivní marketing

Vysoce průmyslově zpracované potraviny jsou vyrobeny tak, aby byly levné, vydržely dlouho na polici a chutnaly natolik dobře, že je těžké jim odolat. Výrobci potravin se snaží dělat výrobky co nejchutnější a snaží se zvýšit prodej. Já osobně ale většinu vysoce zpracovaných potravin nepovažuju vůbec za jídlo. Jedná se pouze o marketingové výrobky, kde některé jsou spíše jenom pochutiny, jejichž jediným cílem je přimět lidi, aby si je kupovali bez ohledu na to, zda-li mají nějakou výživovou hodnotu.

Tato reklamní "masáž" se dá pochopit. Každý výrobce chce svůj produkt prodat. Výrobci nezdravých potravin jsou ale často velmi agresivní obchodníci. Jejich taktika je někdy až neetická, kdy se snaží uvádět na trh velmi nezdravé výrobky, které ovšem představují jako zdravé potraviny. V reklamách na tyto výrobky používají zavádějící tvrzení a polopravdy. A co je asi nejhorší, zaměřují svůj marketing i na děti. Dnes se děti stávají obézními, diabetickými a závislými na nezdravých potravinách dlouho předtím, než jsou dost staří na to, aby se o těchto věcech sami informovaly. Rodiče v tomto často selhávají.

Taktika některých výrobců potravin je někdy až neetická, kdy se snaží uvádět na trh velmi nezdravé výrobky, které ovšem představují jako zdravé potraviny. A co je asi nejhorší, zaměřují svůj marketing i na děti.
Mnoho tuků (trans tuků) a cukru, málo bílkovin

Trans tuky, trans mastné kyseliny, nebo také trans-nenasycené mastné kyseliny (TFA - Trans Fatty Acids) jsou formou nenasycených tuků, které existují v přirozené i umělé formě. Přirozeně se vyskytují v masu a mléčných výrobcích přežvýkavců, když bakterie v žaludcích těchto zvířat tráví seno a trávu. Rozumný příjem těchto přírodních tuků většinou není škodlivý. Nejznámějším trans tukem je konjugovaná kyselina linolová (CLA), která se nachází v mléčném tuku a hovězím mase. Ta se zdá být dokonce zdraví prospěšná (i když některé studie to nepotvrzují) a prodává se jako doplněk stravy.

Umělé trans tuky (či průmyslové trans tuky, nebo také částečně hydrogenované / ztužené tuky) jsou podle současných výzkumů pro naše zdraví nebezpečné. Tyto tuky nemají žádnou známou nutriční hodnotu a vyskytují se v potravinách, kde jsou rostlinné oleje chemicky změněny tak, aby zůstaly pevné při pokojové teplotě. Což jim dává vlastnosti lepší konzistence (např. roztíratelnost) a mnohem delší doby skladování. Obecně, když je něco zabalené a leží to v regálech při pokojové teplotě, je to krajně podezřelé.

Trans tuky významně zvyšují hodnotu LDL (špatného) cholesterolu bez odpovídajícího zvýšení HDL (dobrého) cholesterolu a tím pádem zvyšují i riziko srdečních chorob (např. kornatění tepen - aterosklerózy). Potrava bohatá na trans tuky také způsobuje přerozdělování tukové tkáně do břicha v podobě nebezpečného viscerálního tuku (díky LDL) a může vést k vyšší tělesné hmotnosti, i když si hlídáme celkové množství přijatých kalorií ve stravě (protože nejsou kalorie jako kalorie).

Trans tuky se mohou nacházet například v některých levných margarínech, ve sladkostech (jako jsou sušenky, koblihy, croissanty, dorty a jiné dezerty, sladké krémy, čokoládové tyčinky, polevy apod.), ve fast foodu a smažených věcech (smažení a opakované smažení zvyšuje obsah trans tuků v olejích použitých k fritování), v pochutinách na oslavách či k televizi a k pivu (jako jsou různé chlebíčky, popcorn, chipsy a jiné slané pochutiny), v některých uzeninách, v levném trvanlivém pečivu, v těstech na pizzu atd.

Ovšem trans tuky jsou jenom část problému. Mnoho vysoce průmyslově zpracovaných potravin obsahují i velké množství cukru, aby se zlepšila jejich chuť. Časté je to například u nízkotučných výrobků. Protože tuk dělá chuť a tedy i prodej, tak aby se tyto nízkotučné produkty prodaly, místo tuku tam výrobci přidávají pro lepší chuť levný glukózo - fruktózový sirup. Je tedy zcela běžné, že některé z nízkotučných potravin (i "fitness") mají ve skutečnosti více kalorií a jsou díky glukózo - fruktózovému sirupu více škodlivé než potraviny, které jsou "plnotučné" a díky tomu na "černé listině". Více o fruktóze se můžete dočíst v následující kapitole.

Posledním "hřebíčkem do rakve" průmyslově zpracovaných potravin je to, že tyto potraviny obsahují většinou jen minimální množství kvalitních bílkovin. Bílkoviny jsou potřeba pro stavbu a ochranu svalové hmoty a krom jiného mají i sytící a termický efekt.

stres

Kombinace velkého množství trans tuků, rychlých cukrů a malého množství bílkovin a vlákniny je pro nadváhu opravdu "smrtícím" koktejlem. Častá konzumace této nutričně nehodnotné stravy může způsobit výrazný kalorický nadbytek, zvýšené vylučování inzulínu a zlého LDL cholesterolu a snížení hladiny testosteronu společně se zvýšením hladiny estrogenu (což muži určitě neocení). To vše s největší pravděpodobností povede ke zvýšenému ukládání tuku a ke zvýšenému riziku metabolického syndromu.

Kombinace velkého množství trans tuků, rychlých cukrů a malého množství bílkovin a vlákniny je pro nadváhu opravdu "smrtícím" koktejlem.
Fruktóza a glukózo - fruktózový (fruktózo - glukózový) sirup

Jak už jsem zmínil výše, přidávaný cukr v potravinách je další problém moderní stravy. Většina škrobů, jako je například rýže, se skládá pouze z glukózy (tisíců jednotek glukózy). Ovoce, stolní cukr a glukózo - fruktózový sirup však obsahují jak glukózu, tak i fruktózu (většinou je to cca půl na půl, v sirupech je někdy fruktózy více). Glukóza je inzulínem snadno transportována a využívána jako zdroj energie každou buňkou v těle.

Naproti tomu fruktóza stimuluje inzulín jen minimálně a ukládá se rovnou do jaterního glykogenu, kde může být použita jako palivo. Jaterní kapacita glykogenu je však malá, takže při nadměrném příjmu není fruktóza využita jako zdroj energie, ale je uložena ve formě mastných kyselin do tukových zásob včetně viscerálního tuku a tuku v samotných játrech (čímž může dojít k nealkoholickému ztukovatění jater). Viscerální tuk obklopuje orgány v břiše a je podle mnohých studií nejškodlivějším typem tělesného tuku.

Dlouhodobý nadměrný příjem fruktózy může podle různých studií způsobit řadu zdravotních rizik vedoucích až k metabolickému syndromu. Fruktóza rovněž nepodporuje sytost stejným způsobem jako glukóza, protože nezvyšuje tvorbu leptinu a dokonce může vyvolat leptinovou rezistenci. Protože inzulín a leptin působí jako klíčoví prostředníci v regulaci příjmu potravy, naznačuje to, že fruktóza v potravě může přispívat u pohybově neaktivní populace ke zvýšenému příjmu energie a přírůstku hmotnosti.

Potraviny, které obsahují vysoké množství přidané fruktózy, obvykle také obsahují i vysoké množství glukózy (jak již bylo řečeno výše, je to zhruba 50:50). Glukóza je sama o sobě sice méně "škodlivá", nicméně také obsahuje kalorie. Což dohromady může zvýšit celkový denní příjem kalorií i naše tukové zásoby.

Glukózo - fruktózový sirup je tedy bohatým zdrojem fruktózy. A protože je tento sirup skoro v každé průmyslově zpracované potravině, v posledních několika desetiletích se příjem fruktózy u většiny lidí výrazně zvýšil. Dříve obsahovala lidská strava pouze malé množství fruktózy a to výhradně z přírodních zdrojů, jako je ovoce a zelenina.

Na rozdíl od většiny průmyslově vyrobených či zpracovaných potravin je ale pro zdravého člověka konzumace ovoce nejen nezávadná, ale rozhodně přínosná. Ovoce je skutečné jídlo pocházející z přírody. Je nízkokalorické, s velkým množstvím vlákniny (která mj. zpomaluje vzestup glykémie a tím snižuje množství vyloučeného inzulínu) a se spoustou vitamínů a minerálů a jiných prospěšných látek. Aby byla fruktóza z ovoce škodlivá, muselo by se ho jíst velmi velké množství. Ovoce je ale obecně menším zdrojem fruktózy ve stravě ve srovnání s přidanými cukry v průmyslově vyráběných potravinách. Škodlivé účinky fruktózy se vztahují na západní styl stravování. Nevztahují se na přírodní cukry obsažené v ovoci a zelenině.

Takže jak to tak bývá, viníkem nadváhy či obezity a z toho vyplývajících zdravotních problémů není samotná látka (v tomto případě fruktóza), ale spíše její množství (což potvrzují i tyto metaanalýzy).

Jak to tak bývá, viníkem nadváhy či obezity a z toho vyplývajících zdravotních problémů není samotná látka (v tomto případě fruktóza), ale spíše její množství.

Nedostatek vlákniny

Většina lidí ví, že vláknina je pro naše dobré zdraví prospěšná. Může nám pomoci při vyprazdňování (vláknina urychluje pohyb stolice střevem), může předejít rakovině tlustého střeva, má očistnou funkci, pomáhá se snižováním "zlého" LDL cholesterolu, vyživuje stěnu tlustého střeva a celkově je důležitá pro správnou funkci střev.

Ale jaký má vláknina vliv na nadváhu?

Vláknina má velký sytící efekt. Některá vláknina absorbuje vodu, čímž se můžeme po její konzumaci cítit déle zasyceni. Menší hlad může znamenat méně jídla a méně jídla může znamenat méně celkových kalorií.

Dále vláknina díky své struktuře vytváří takovou rosolovitou bariéru mezi jídlem a střevní stěnou, kde nerozpustná vláknina působí jako síto a rozpustná vláknina jako rosolovitá "ucpávka" děr v sítu. Tímto se zpomaluje pronikání glukózy (ale i fruktózy a jiných tzv. "rychlých cukrů") z jídla (s obsahem sacharidů) přes stěnu tenkého střeva do krevního řečiště. Takže vláknina snižuje dávku a tempo, kterým jsou tyto rychlé cukry dopravovány do jater a následně do krve (glykémie je tak stabilnější). Játra jsou tak méně zatěžovaná a zároveň dochází k pozvolnému uvolňování inzulínu, který tak má dostatek času na dopravu glukózy z krve na ta správná místa (takže je menší pravděpodobnost, že glukóza skončí uložená v tukové tkáni).

Jinými slovy vláknina snižuje glykemický index (GI). Hodnota GI není problematická u aktivních lidí, nebo u sportovců, kteří nemají plné glykogenové zásoby. U lidí se sedavým způsobem života a u lidí s metabolickými poruchami může hrát vysoký GI v rozvoji nadváhy svou roli.

Potraviny s vysokým obsahem vlákniny mají sami o sobě většinou nízký glykemický index. Takže si až tolik nemusíme hlídat jejich jednorázově snědeného množství (nicméně celkové kalorie bychom si stále hlídat měli). Čili není jedno, jestli někdo sní například 500 kJ nějaké cukrovinky, nebo 500 kJ ovoce či zeleniny. Energeticky je to sice stejné. Nicméně cukrovinka nás nezasytí a absence přirozené vlákniny způsobí rychlý a velký nárůst hladiny krevního cukru (glykémie), čímž dojde k vyloučení adekvátního velkého množství inzulínu, který nemá čas na distribuci tak velkého množství glukózy do glykogenu (především jaterního). Tudíž přebytečnou glukózu (energii) uloží do tukových zásob. To se u ovoce a zeleniny nestane. Proto nejsou kalorie jako kalorie!

Vláknina je také potravou pro prospěšné mikroorganismy našeho střevního mikrobiomu. Bakteriální složení našeho střeva může být jedním z důvodů, proč někteří lidé přibývají na váze a jiní ne. Více o mikrobiomu níže v tomto článku.

Dostupnost jídla a fast food

V podstatě kamkoli jdeme, je jídlo snadno a rychle dostupné. Bohužel ale, dostupnost snadno a rychle v naprosté většině případů znamená stravovat se kaloricky nadměrně a nutričně nehodnotně.

Kombinace zvýšené dostupnosti, větších porcí a příznivější ceny je lákává. Lidé se tak raději stravují ve fast foodech než v klasických restauracích. A pokud se tak děje často, může to mít vliv i na naše tukové zásoby.

Samozřejmě, stravovat se špatně v klasických restauracích také lze. Ale výběr tam, kde se skutečně připravuje a vaří jídlo z čerstvých surovin je rozmanitější a je tedy možné, že si dáme občas i něco s větší výživovou (a menší kalorickou) hodnotou.

Nesnídání

Vynechání snídaně je celkem rozporuplné téma. A to i ve vědeckých a odborných kruzích. Existují studie, které tvrdí, že vynechání snídaně může vést k většímu riziku obezity. Stejně tak ale existují studie, které zjistily, že vynechání snídaně nemá žádný vliv na množství tělesného tuku. Dokonce některé studie zjistily, že vynecháním snídaně lze úspěšně hubnout. Podobné je to i se zdravím. Některé výzkumy tvrdí, že nesnídání je nezdravé, jiné tvrdí pravý opak.

Přeskočení snídaně úzce souvisí s dnes populárním stravovacím přístupem, a to s přerušovaným hladověním (Intermittent Fasting). Existují zarytí zastánci i odpůrci tohoto stravovacího směru.

Je to téma celkem rozsáhlé a nejednoznačné, ideální pro samostatný článek, který mám rozhodně v plánu napsat. Na tomto místě tedy jenom napíšu, že vynechání snídaně u někoho může být skutečně důvodem k nadměrnému ukládání tuku. Je možné, že to souvisí spíše se životním stylem, než s množstvím snědených potravin. Snídající lidé jsou často organizovanější a pečlivější v tom, co jedí a kolik. Není to samozřejmě pravidlo, ale něco na tom může být.

Více v samostatném článku. 😊

Závislost na jídle

Zdá se, že některé potraviny s přidaným cukrem stimulují určité oblasti v mozku. Tyto potraviny pak mohou u někoho způsobit závislost. V lékařské praxi jsou tyto potraviny často porovnávány s běžně užívanými drogami, jako je alkohol, kokain, nikotin či konopí. Tito lidé ztrácí kontrolu nad svým stravováním, podobně jako lidé, kteří bojují se závislostí na alkoholu a ztrácí kontrolu nad svým chováním.

Jakákoli závislost je složitý problém, který lze velmi obtížně překonat. Častá a nezvladatelná konzumace jídla tak může vést k problémům s nadváhou.

Tělo

Hormony

Testosteron

Testosteron je hormon, který hraje klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků a bílkovin. Je známo, že testosteron má u mužů hlavní vliv na složení tělesného tuku a svalové hmoty. Nedostatek testosteronu je spojován se zvýšenou tukovou hmotou (zejména v oblasti břicha v podobě viscerálního tuku), se sníženou citlivostí na inzulín a sníženou tolerancí na glukózu, se zvýšenými triglyceridy a LDL cholesterolem a s nízkým HDL cholesterolem. Všechny tyto zdravotní stavy zvyšují pravděpodobnost vzniku srdečních chorob, cukrovky a cévní mozkové příhody a souhrnně se nazývají metabolický syndrom.

Boj s nadváhou a nízký testosteron jsou tedy úzce spojeny. Muži s nízkým testosteronem mají větší tendence k přibírání na váze. Jedna z možných příčin tohoto jevu může být ta, že tukové buňky při nadměrném množství tukových zásob metabolizují testosteron na estrogen. A tak hladina testosteronu začne klesat a estrogen stoupat (což obzvláště muži nechtějí). Pokud ale mají muži normální hmotnost a normální množství testosteronu, na estrogen se přemění jen malé množství testosteronu, takže množství estrogenu zůstane v normě (není ho ani příliš málo, ani příliš mnoho).

Nízká hladina testosteronu může souviset i se sníženou motivací ke cvičení a celkového uspokojení z cvičení. Je celkem známé, že nižší hladiny testosteronu snižují sexuální libido. Zdá se ale, že málo testosteronu snižuje i cvičební libido. Na cvičení není prostě nálada. Tím se dostáváme do určitého cyklu, kdy nadváha či obezita snižuje testosteron přeměnou na estrogen, což následně může způsobit i nedostatek motivace a energie ke cvičení. Fyzická neaktivita může vést k dalšímu nabírání a tento cyklus se může znovu a znovu opakovat.

stres

Zajímavý názor mezi odborníky je ten, že pokles testosteronu pozorovaný u starších mužů nemusí být způsobený ani tak věkem, ale ve skutečnosti je způsobený přibýváním na váze. U seniorů totiž roste tuková hmota na úkor té svalové.

Obecně lze říci, že silové cvičení je velice účinným druhem cvičení pro zvyšování hladiny testosteronu a tím pádem i pro úspěšné hubnutí.

Obecně lze říci, že silové cvičení je velice účinným druhem cvičení pro zvyšování hladiny testosteronu a tím pádem i pro úspěšné hubnutí.
Inzulín, glykémie, glykemický index

Inzulín je velmi důležitý hormon, který mimo jiné reguluje ukládání energie. Jednou z jeho funkcí je "říci" tukovým buňkám, aby ukládaly tuk a udržovaly tuk, který již mají.

Když sníme nějaké jídlo obsahující sacharidy, sacharidy se začnou v tenkém střevě trávit a do krve se postupně začne uvolňovat glukóza (jakožto nejjednodušší jednotka po strávení sacharidů). Tímto nám stoupá glykémie neboli hladina glukózy v krvi. Glukózu používá každá buňka v těle jako zdroj energie. Část glukózy, která není bezprostředně využita k energii, organismus pomocí inzulínu "uklízí" do tkání (do glykogenu či tukové tkáně). Některé potraviny (většinou "nezdravé") mohou u někoho vyprodukovat více inzulínu, než je k "uklízení" daného množství glukózy v krvi potřeba. Takže velké množství inzulínu způsobí nadměrný pokles krevní glukózy (glykémie), někdy dokonce až na nižší hodnotu, než jaká byla před konzumací dané potraviny. Následně může dojít k hypoglykémii (pokles glykémie pod dolní hranici normy), která může být doprovázena podrážděností, chutí na sladké a rychlejším a "zuřivějším" pocitem hladu.

Dále se ono nadměrné množství glukózy z krve musí někde uložit. A když jsou zásoby glykogenu již plné (například u nesportující populace se sedavým způsobem života), přebytečnou glukózu může inzulín uložit do tukových zásob.

Co může ovlivnit vyloučení inzulínu?

  • Glykemický index potraviny (GI).
  • Množství sacharidů v potravě neboli glykemická nálož. Čím více jednorázově sníme sacharidů, tím více se vyloučí inzulínu a tím více se zvýší glykémie.
  • Vyloučení inzulínu neovlivňuje jenom glukóza a množství sacharidů v potravě, ale také bílkoviny a tuky (bílkoviny a tuky většinou snižují GI). Takže je vhodné jíst smíšenou stravu s vyváženým zastoupením všech makroživin (např. tradiční a generacemi ověřenou kombinaci maso + příloha + zelenina).
  • Naopak tedy konzumace některých potravin samostatně může výrazně zvýšit GI a vzestup glykémie. Z tohoto důvodu není úplně vhodná dělená strava.
  • Tepelná úprava potravin většinou zvyšuje GI.
  • Průmyslové zpracování potravin zvyšuje GI.
  • Vyloučení inzulínu značně ovlivňují i individuální rozdíly v glykemické a inzulínové odezvě každého člověka.

Poslední bod je důležitý. Kolik inzulínu se po konzumaci sacharidové potraviny vyloučí, je značně individuální. Každý má totiž jiné trávení a jiný mikrobiom a tudíž i jiné trávení sacharidů. To znamená, že zatímco někdo může nějakou potravinu strávit velice rychle a rychle tak zvýšit hladinu krevního cukru, u jiného ta samá potravina může způsobit opak. Stejně tak odezva inzulínu a jeho vyloučené množství bude u každého rozdílná.

Rozhodně tedy není nutné se nějak otrocky řídit glykemickým indexem. Tento ukazatel byl původně vymyšlen pro nemocné lidi s cukrovkou. U zdravých lidí je vhodnější sledovat spíše množství přijatých sacharidů (hlavně těch "rychlých") a zdali jíme pestrou, smíšenou, průmyslově nezpracovanou a nutričně hodnotnou stravu (raději než se zabývat glykemickým indexem je tedy vhodnější brát v potaz spíše celkovou glykemickou nálož). Na druhou stranu ale některé studie skutečně potvrzují, že lidé, kteří jedí potraviny s vysokým GI (a mají sedavý způsob života bez sportu), jsou vystaveni většímu riziku obezity a cukrovky.

Potraviny, které rychle zvyšují hladinu cukru v krvi, nejsou u zdravých lidí problematické za předpokladu, že si jejich množství pohlídáme a máme nastavenou určitou životosprávu (pohyb, sport, pestrá a nutričně hodnotná strava).

Potraviny, které rychle zvyšují hladinu cukru v krvi, nejsou u zdravých lidí problematické za předpokladu, že si jejich množství pohlídáme a máme nastavenou určitou životosprávu (pohyb, sport, pestrá a nutričně hodnotná strava).
Leptin, ghrelin

Leptin je další hormon, který hraje důležitou roli u lidí s nadváhou. Je produkován tukovými buňkami a jeho hladiny v krvi se zvyšují s vyšší tukovou hmotou. Z tohoto důvodu jsou hladiny leptinu zvláště vysoké u lidí s obezitou. U zdravých lidí jsou vysoké hladiny leptinu spojeny se sníženou chutí k jídlu. Leptin působí na hypotalamické oblasti mozku, které řídí stravovací chování, a hraje tak důležitou roli při udržování metabolismu těla. Při správné práci leptinu by měl náš mozek říci, jak vysoké jsou naše energetické zásoby a zdali jsou naplněné.

Problém je ale v tom, že u mnoha obézních lidí leptin nefunguje tak, jak by měl. V případě, že je hladina leptinu opakovaně zvyšována, mozek reaguje na leptin méně citlivě. U některých obézních lidí produkuje tuková tkáň vysoké množství leptinu, ale mozek na něj už nereaguje. Pro pocit sytosti tak potřebují tito lidé stále více leptinu, který ale nefunguje správně a proto mozek stále signalizuje hlad. Tato nefunkčnost se nazývá rezistence na leptin a je považována za důležitý faktor při obezitě.

Pokud jsou v hypotalamu (části mozku) všechny neurony související s leptinem poškozeny (například při mozkovém nádoru), může dojít k takzvané hypotalamické obezitě, kdy má organismus neustálou snahu ukládat energii (i při minimálním příjmu potravin) v domnění, že má stále hlad. Čili mechanismus pro energetickou rovnováhu byl v těle poškozen. To je leptinová rezistence v té nejhorší podobě a říká se jí anatomická leptinová rezistence.

Další důležitý hormon zasahující do energetické rovnováhy je hormon ghrelin, který při nedostatku kvalitního spánku může rovněž ovlivnit naši hmotnost. Spánková deprivace někdy vede k hormonálním změnám, které zvyšují chuť k jídlu. Když člověk nespí dostatečně, produkuje jeho tělo ghrelin, hormon, který stimuluje chuť k jídlu. Současně má nedostatek spánku také za následek nižší produkci již zmiňovaného leptinu, hormonu, který chuť k jídlu potlačuje.

Hormon ghrelin také ovlivňuje uvolňování růstového hormonu a způsob, jakým tělo hromadí tuk.

Vzájemné působení inzulínu a leptinu

Když je z nějakého důvodu (nevhodná strava a životospráva, obezita, nemoc apod.) při konzumaci jídla dlouhodobě produkováno více inzulínu než je potřeba, mohou nastat dva důvody, proč se následně tloustne. První důvod už známe (viz kapitola o inzulínu), kdy více inzulínu může znamenat uložení více glukózy do tukových zásob.

Druhý důvod je ten, že toto chronicky zvýšené množství inzulínu může blokovat leptinovou signalizaci v mozku. Protože leptin říká mozku, že energetické zásoby jsou naplněné (a tudíž aby energii neukládal), dojde při jeho správném fungování ke snížení chuti k jídlu a zvyšuje se rychlost metabolismu (jsme více aktivní). Pokud ale dojde vlivem inzulínu k potlačení leptinu, může to způsobit opak, kdy nastane neustálý hlad (abychom jedli a energie z jídla se ukládala pro horší časy) a snaha o šetření energie a snižování rychlosti metabolismu (jsme více leniví). Zároveň ale dojde k další produkci inzulínu, protože tělo chce mermomocí energii ukládat, k čemuž je potřeba opět inzulín. Tímto se můžeme dostat do "tloustnoucí smyčky".

Protože inzulín může blokovat leptinovou signalizaci v mozku, funguje jako antagonista (protihráč) leptinu. Je tedy možné, že když se u obézních lidí sníží vysoké hladiny inzulínu, leptinová rezistence se může zlepšit, čímž se může zlepšit i stav obezity.

Kortizol

Neustálé stresové situace mohou mít na naši hmotnost také negativní vliv. Je-li naše tělo vystaveno vysokým hladinám kortizolu po delší dobu, mohou nastat některé buněčné a tkáňové změny. Vysoká hladina kortizolu způsobuje přemístění a ukládání přebytečného tuku hluboko do břicha (viscerální tuk), což může vést k nadváze a obezitě. Protože ale samotný břišní tuk také zvyšuje hladinu kortizolu, člověk se tak může dostat do začarovaného kruhu.

Při zvýšené hladině kortizolu tělo také produkuje méně testosteronu, což může vést ke snížení svalové hmoty. S úbytkem svalové hmoty začne naše tělo spalovat méně kalorií.

Často jsou dlouhodobé vyšší hladiny kortizolu spojeny se zvýšenou chutí k jídlu s vysokým obsahem tuku a cukru. Jedna z možných příčin může být ta, že kortizol reguluje množství leptinu (viz výše).

Hormonální profily vyvolané po tréninku a jejich vliv na sílu a svalový růst

Associations of Exercise-Induced Hormone Profiles and Gains in Strength and Hypertrophy in a Large Cohort After Weight Training

ROUBÍK, Lukáš, a kolektiv. 2018. Moderní výživa ve fitness a silových sportech. Praha: Erasport, s.r.o., 2018. 552 s. ISBN 978-80-905685-5-6, Kapitola 3.3.5 Kortizol, str. 44

Při silovém cvičení se sice také zvyšuje hladina kortizolu v těle, pokud ale včas a správně zahájíme regenerační procesy, kortizol nám v tomto případě neublíží. Naopak, poslední dobou se ukazuje, že čím více kortizolu se při silovém cvičení vyprodukuje, tím větší mohou být následné anabolické procesy.

Tím, že začneme posilovat si vybudujeme toleranci svého těla vůči stresu a tím snížíme uvolňování kortizolu v reakci na běžné denní stresory (práce, rodina, shon). Jinak řečeno, nejen že se můžeme hodit "do pohody" v průběhu samotného cvičení, ale cvičení nás může obrnit vůči každodennímu stresu mimo fitko.

Tím, že začneme posilovat si vybudujeme toleranci svého těla vůči stresu a tím snížíme uvolňování kortizolu v reakci na běžné denní stresory (práce, rodina, shon).

Geny a dědičné predispozice

Sklony k nadváze mohou být ovlivněny genetickou složkou. U dětí obézních rodičů je mnohem větší pravděpodobnost obezity než u dětí štíhlých rodičů. To ovšem neznamená, že obezita je dopředu již zcela předurčena. To, jak se stravujeme a chováme, může mít velký vliv na to, které geny jsou spuštěny a které nikoli.

Lidé mimo západní styl života se rychle stanou obézními, když začnou jíst typickou západní stravu. Jejich geny se sice nezměnily, ale prostředí a signály, které vysílaly svým genům, ano. "Zapínání a vypínání" genů může ovlivnit naši náchylnost k přibírání na váze. Studie na identických dvojčatech to potvrzují.

Genetické dispozice nám mohou do jisté míry více či méně vytyčit naši životní cestu. Existují však dvě oblasti našeho budoucího vývoje, které nejsou předem určeny. Za prvé je to rozhodnutí, jak budeme žít navzdory našim genům, a za druhé jsou to změny v naší genové aktivitě (epigenetické účinky). Epigenetické změny jsou fyzické změny DNA, které nemění sekvenci genu (gen je stejný), ale mění jeho aktivitu (například ho vypínají nebo zapínají). Jedno z identických dvojčat, které má nějakou drobnou mutaci způsobující přepnutí určitého genu, tak může mít významnější problémy s tělesnou hmotností, než jeho identický sourozenec.

stres

Zdá se tedy, že kromě samotných genů se musí brát v potaz i jejich aktivita či neaktivita, která již není genetického rázu. Tyto změny genové aktivity vznikají až v průběhu našeho života a jsou spouštěny faktory v prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém se nějak chováme. Ovšem, takto nově nabyté vlastnosti se již následně předávají na potomstvo. Tyto odlišně fungující geny u potomků jsou však stále nezměněné (stejně jako u matky), jen jinak fungují. To znamená, že jejich jiné chování lze změnit do chování původního.

Je proto možné, že dramatický nárůst obezity, srdečních problémů, cukrovky a jiných civilizačních chorob u obyvatel západních zemí jsou spíše epigenetickými jevy, které zřejmě mají svůj původ už v embryonálním vývoji. Výsledky těchto jevů se ale většinou projeví až v dospělosti. Dobrá zpráva je, že tyto změny jsou do jisté míry vratné. Například změnou životosprávy (změnou výživy, odstraněním stresu atd.), a nebo podáním léků.

Jak mohou geny přispět k nadváze?

  • Ovlivňují chuť k jídlu.
  • Ovlivňují sytost (pocit plnosti).
  • Ovlivňují metabolismus.
  • Ovlivňují distribuci tělesného tuku.
  • U někoho mohou ovlivnit tendenci používat stravování jako způsob, jak se vypořádat se stresem.

Geny pravděpodobně přispívají k nadváze, pokud má člověk většinu z následujících vlastností:

  • Po většinu života bojuje s nadváhou.
  • Jeden, nebo oba jeho rodiče, či někdo z dalších nejbližších příbuzných mají sklony k nadváze.
  • Je víceméně metabolicky zdravý, ale nemůže zhubnout, i když zvyšuje svoji fyzickou aktivitu a drží vhodně nastavenou redukční dietu po delší dobu.

Lidé se silnou genetickou predispozicí k obezitě nemusí být schopni zhubnout ani při úpravě stravy a cvičení. A když zhubnou, pravděpodobně si svoji hmotnost dlouhodobě neudrží. U lidí s opravdu silnou predispozicí je často pouhá vůle neúčinná. Zde je již vhodné řešit svou situaci s lékařem a v krajním případě je nutný i nějaký chirurgický zákrok.

Na druhou stranu, i když existují některá vzácná genetická onemocnění, která mohou způsobovat problémy s nadváhou, není důvod, proč by většina lidí nemohla zhubnout. Může se stát, že některé genetické rysy zděděné od našich rodičů (pomalý metabolismus, velká chuť k jídlu atd.) mohou hubnutí ztížit, avšak úplně ho neznemožňují. Většinou než genetika hraje při nadváze důležitější roli prostředí, v kterém člověk vyrůstá a žije a s tím související špatné stravovací návyky a životní styl.

Většinou než genetika hraje při nadváze důležitější roli prostředí, v kterém člověk vyrůstá a žije a s tím související špatné stravovací návyky a životní styl.

Stáří

Jak člověk stárne, je u něj větší pravděpodobnost, že bude přibírat na váze. Proč?

Ztráta svalové hmoty

Svalová hmota se s přibývajícím věkem přirozeně ztrácí. Svaly jsou metabolicky aktivní tkáň a spalují tak více kalorií nežli tuk. Pokud se tedy pravidelně necvičí za účelem budování či udržování svalů, bude tělo postupně (jak svalová hmota ubývá) potřebovat méně kalorií. To znamená, že pokud se bude i nadále konzumovat stejný počet kalorií jako za "mlada", přírůstek na váze bude pravděpodobný.

Klesající rychlost metabolismu

Snížení svalové hmoty u seniorů pravděpodobně zpomalí jejich metabolismus, který přeměňuje jídlo na energii. Mít více tuku a méně svalů snižuje (díky adaptivní termogenezi) spalování kalorií ve stavu klidu (bazální metabolsimus).

Méně aktivní život

Zdravotní komplikace (artritida, operace atd.) a celkově menší "akčnost" u starších lidí znamená méně pohybu, takže méně spálených kalorií.

Hormonální změny

U žen menopauza, která se nejčastěji vyskytuje mezi 45 a 55 lety, způsobuje výrazný pokles estrogenu. Estrogen chrání svalovou hmotu a zvyšuje ženám metabolismus. Při jeho poklesu tedy může dojít k váhovým přírůstkům.

Muži na druhé straně v průběhu stárnutí zažívají výrazný pokles testosteronu, který se začíná postupně snižovat kolem čtyřicítky. Testosteron je zodpovědný mimo jiné za růst síly a svalové hmoty a reguluje distribuci tuku. Jinými slovy, jeho pokles může způsobit, že tělo bude méně účinné při spalování kalorií a více ochotné k ukládání tělesného tuku.

Produkce růstového hormonu také od středního věku klesá. Jednou z mnoha funkcí růstového hormonu je budování a udržování svalové hmoty. Takže jak tento hormon klesá, je pro tělo těžší vytvářet a udržovat svaly, což zase ovlivňuje to, kolik se spálí kalorií.

Zdravotní problémy a léky

Je známo, že některé léky mohou způsobovat přírůstek hmotnosti jako jeden z vedlejších účinků. Mezi tyto léky patří například antidepresiva, léky na léčbu cukrovky, antipsychotika, kortikosteroidy (používané třeba při léčbě revmatoidní artritidy), nebo léky na záchvaty a astma. Tyto léky obecně nesnižují naši vůli, ale mohou změnit funkce našeho těla a mozku, snížit rychlost metabolismu, nebo zvýšit chuť k jídlu.

Dále mohou způsobit problémy s nadváhou některé hormonální problémy, jako je nedostatečně aktivní štítná žláza (hypotyreóza), Cushingův syndrom, nebo syndrom polycystických vaječníků (PCOS). Pokud jsou však tyto problémy správně diagnostikovány a léčeny, je i v tomto případě možné alespoň částečně držet svoji váhu na uzdě.

Střevní mikrobiom

Ve střevech každého z nás je přítomno mnoho mikrobů (bakterie, viry, kvasinky, houby atd.). Tato společenství mikroorganismů se nazývá střevní mikrobiom (dříve mikroflóra) a liší se od člověka k člověku. Pomáhají nám trávit naše jídlo a vstřebávat z něho živiny a některé jsou v tomto úkolu efektivnější než jiné. Každý má totiž složení střevního mikrobiomu jedinečné, stejně tak jako je u každého jedinečný různý poměr různých skupin baktérií (tzv. disbióza). Proto někteří lidé při stejném množství jídla zpracují a absorbují více kalorií nežli jiní. Je tedy pravda, že konkrétní člověk může jíst velmi málo, méně než všichni ostatní, a přesto bude stále přibývat na váze.

Dobrá zpráva je, že zlepšení poměru "správných" mikroorganismů lze ovlivnit a změnit. I zde tedy může pomoci změna životního stylu, především stravovacích návyků a zařadit do jídelníčku více probiotik, prebiotik, vlákniny atd.

Životní styl

Sedavý způsob života a nedostatek pohybu

Náš každodenní život v současné době nenabízí mnoho příležitostí k aktivitě. Všude se jezdí autem nebo MHD, v práci se sedí za počítačem, doma se sedí u televize (a sledují se reklamy na potraviny 😃), při většině domácích pracích nám pomáhají stroje atd. Často je pracovní doba dlouhá, nebo se protáhne a je tak větší problém si najít čas i chuť na fitko, sport, nebo jinou aktivitu. Aktivní odpočinek většinou neexistuje, raději se sledují filmy, brouzdá se na internetu, nebo se hrají počítačové hry.

Při nedostatku pohybu nejde jenom o to, že máme malý výdej energie a tím většinou kalorický nadbytek. Při fyzické neaktivitě se mění i množství a fungování našich hormonů v těle. Hormony mají vliv na to, jak tělo zpracovává jídlo (inzulín, leptin, ghrelin), jak si tělo udržuje svalovou hmotu (testosteron, estrogen, růstový hormon) a jak tělo pracuje s tukem (testosteron, kortizol, inzulín). Více pohybu může pomoci udržet hladiny těchto hormonů stabilní. Jakmile ale jejich množství při nedostatku pohybu klesne, může to vést k nárůstu hmotnosti.

Silový trénink může u obézních lidí vést ke zlepšení složení těla snížením tukové hmoty a udržením si či zvýšením hmoty svalové

Evidence for Resistance Training as a Treatment Therapy in Obesity

Životní styl zahrnující pravidelnou pohybovou aktivitu je klíčovým faktorem pro udržení a zlepšení mnoha aspektů zdraví, včetně nadváhy a obezity. Být více aktivní nemusí zrovna zahrnovat trénink v tělocvičně (i když benefity z posilování jsou pro obézní lidi nepopiratelné). Ke zdraví a menší váze přispívá jakýkoli pohyb či práce. Může to být chůze, jízda na kole, zdolávání schodů, domácí práce apod.

Životní styl zahrnující pravidelnou pohybovou aktivitu je klíčovým faktorem pro udržení a zlepšení mnoha aspektů zdraví, včetně nadváhy a obezity.

Hektický způsob života, stres, emoce, deprese

Moderní doba není jenom tristní, co se týče pohybu, je i příliš hektická. Stres je dnes něčím běžným. Máme dlouhou pracovní dobu a kratší či méně časté dovolené. V mnoha rodinách pracují oba rodiče, takže většinou není čas ani chuť na přípravu nutričně hodnotného pokrmu. Večeře se tak odbyde něčím nevhodným. Ve zprávách každý den slyšíme o teroristických útocích, únosech dětí, vraždách, korupcích, skandálech atd. To vše může přispět ke stresu, aniž bychom si to příliš uvědomovali.

Nedostatek času a strach o děti může způsobit to, že někteří rodiče se zdráhají nechat své děti samotné například jezdit na kole, nebo si venku hrát. Často tak tyto děti tráví volný čas doma, což pro ně znamená menší aktivitu a pro rodiče často další stres. Všechny tyto tlaky (škola, práce, rodina) doprovázené změnou nálad mohou vést lidi k řešení svých problémů jídlem, které je většinou nepravidelné, nárazové, kalorické a výživově nehodnotné. Jak už bylo výše v článku zmíněno, tyto chutě má na svědomí zřejmě kortizol, který mimo jiné ovlivňuje i chuť k jídlu regulací množství leptinu. Více jídla bez adekvátního množství pohybu může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.

stres

Také bylo zjištěno, že může existovat vzájemná souvislost mezi obezitou (nadváhou) a depresí. Čili lidé s nadváhou můžou mít vyšší riziko deprese a naopak lidé v depresi se mohou stát více náchylnými k obezitě. Dále nadváha často souvisí s úzkostmi, nízkým sebevědomím, nebo jinými emočními poruchami. Vzniklá nadváha může tyto emocionální poruchy ještě prohloubit. Pokud se někdo opakovaně snaží zhubnout a nejde mu to, nebo se dostavuje jojo efekt, může tento marný boj v průběhu času způsobit obrovskou frustraci, která zase může způsobit nebo zhoršit sebevědomí, úzkosti a deprese. Opět se dostáváme k začarovanému kruhu, který vede k větší a větší nadváze spojené se stále vážnějšími emocionálními obtížemi.

Alkohol a kouření

A co se týče kouření cigaret, tak u některých čerstvých nekuřáků studie potvrzují určitý nárůst tělesné hmotnosti. Což je u bývalých kuřáků dobře známo. Je to (kromě pomalejšího metabolismu) odůvodněno nejčastěji tím, že čerství nekuřáci často jednak nahrazují cigarety jídlem, a poté mají celkově větší chuť k jídlu. Rovněž ze statistik vyplývá, že kuřáci mají v průměru nižší tělesnou hmotnost než nekuřáci. Pravděpodobně je to způsobeno sníženou chutí k jídlu u kuřáků (nikotin mimo jiné potlačuje chuť k jídlu a urychluje metabolismus).

Nedostatečný či nekvalitní spánek

O spánku jsem psal již v kapitole o hormonech ghrelinu a leptinu. Ale myslím, že nebude vůbec vadit, když to zopakuju.

Krátký spánek může vést k nadváze, protože jeho nedostatek má tendenci narušovat hormony a to může vést k hormonálním změnám, které zvyšují chuť k jídlu. Když člověk nespí dostatečně, produkuje jeho tělo ghrelin, což je hormon, který stimuluje chuť k jídlu (máme tedy větší hlad a jíme častěji). Současně má nedostatek spánku také za následek nižší produkci leptinu, což je zase hormon, který potlačuje chuť k jídlu (méně leptinu znamená menší sytost a rychlejší hlad). Do třetice je při krátkém či nekvalitním spánku snížena produkce růstového hormonu, který krom jiného pomáhá regulovat metabolismus a hraje tak roli i v přeměně nadbytku tuků na využitelnou energii.

Nevhodné redukční diety

Nevhodné redukční diety sice většinou nezpůsobí samotnou prvotní nadváhu (v té už člověk nejspíš je, když se snaží zhubnout), ale způsobují jojo efekty. Takže se může nadváha ještě prohloubit. Člověk po "zhubnutí" (často to jsou spíše svaly, co zmizelo) následně nabere kila zpátky, plus ještě nějaká navíc.

Šetření na jídle

Je pravda, že tzv. "zdravé" potraviny jsou většinou o něco dražší. Nicméně je to jenom na první pohled. Kvalitní nutričně hodnotné potraviny obsahují skutečné živiny potřebné pro správné fungování organismu (kvalitní bílkoviny, tuky i sacharidy). Na rozdíl od běžného levného "spotřebního" jídla, které obsahuje zpravidla méně bílkovin a prázdné kalorie v podobě rychlých cukrů a nekvalitních tuků (především trans tuků). Takže abychom z levného jídla získali stejné množství kvalitních živin, museli bychom ho sníst třeba i dvakrát více. Což ale znamená, že i dvakrát více peněz. A samozřejmě i dvakrát více kalorií ze špatného tuku a přidaných cukrů.

Nicméně, důvod proč někteří lidé nakupují levné a méně kvalitní potraviny často není ze špatné finanční situace, ale prostě z nevědomosti, neznalosti, z vlivu reklam, či dokonce z lhostejnosti. Vidím to pokaždé, když jdu nakupovat. Lidem většinou nákupní košíky přetékají, ale když se podívám dovnitř, nevidím tam žádný žitný chléb ani celozrnné výrobky, maso ani ryby, ovoce ani zeleninu, bulgur ani kuskus, ořechy ani semínka. Vidím tam rohlíky a housky, párky a salámy, sladké nápoje a cukrovinky, konzervy a polotovary. Ano, onen přetékající košík může být nákup třeba na celý týden. Ale i tak si myslím, že konzumace levných potravin většinou není otázka peněz.

Zvyky

Plod, dětství, výchova

K nadváze může významně přispět i takzvané vývojové naprogramování, kdy je nějak ovlivněn plod při těhotenství (například z důvodu přejídání se matky, hladovění matky, při častém stresu během nošení plodu, při prodělaných nemocech matky apod.). Vlivem těchto krizových situací v životě matky může dojít k přenesení určitých signálů na plod a tyto signály pak mohou plod pro jistotu připravit na "krutý svět" tam venku. Výsledkem může být vyšší podíl tukové tkáně u narozeného dítěte a snazší ochota jeho těla si uchovávat energii (kvůli tomu domnělému "krutému světu"). Jinak řečeno, to jak se matka chová a žije během těhotenství má (může) mít vliv na vývoj dítěte (obezitu) po jeho narození.

Ze studií vyplývá, že děti matek, které kouřily během těhotenství, mají vyšší nadváhu než ty děti, jejichž matky nekouřily. Totéž platí pro děti narozené matkám, které měly cukrovku a pro děti matek, které z nějakého důvodu měly dlouhodobě nevyváženou a kaloricky nedostatečnou stravu. Je tedy možné, že tyto podmínky mohou nějakým způsobem změnit metabolismus rostoucího dítěte způsobem, který se projeví později v životě a jedná se tedy o možný epigenetický jev. Samotné geny se u dítěte nezmění, ale změní se jejich aktivita a působení na organismus v dospělosti.

Dále výsledky některých studií naznačují, že po narození existuje u dětí, které jsou kojeny delší dobu, určitá menší pravděpodobnost obezity v dospívání ve srovnání s dětmi, které jsou kojeny kratší dobu nebo vůbec. Některé studie však vliv délky kojení na nadváhu a obezitu potomků nepotvrdily.

Děti s nízkou hmotností po narození, děti s velkou hmotností po narození i předčasně narozené děti mají také vyšší pravděpodobnost nadváhy a obezity v dětství a dospělosti. Takto narozené děti mají často narušenou souhru mezi hypotalamem (malou částí v mozku) a hormonem leptinem. Mozek u těchto dětí nedostává od leptinu signál, že jsou syté a tudíž mohou být tyto děti věčně hladové.

Rovněž obezita rodičů a dětské návyky získané výchovou v rodině můžou způsobit to, že se pak těchto lidí nadváha drží větší část jejich dospělého života. Děti, které pijí sladké limonády a jedí vysoce kalorické, průmyslově zpracované potraviny, se pravděpodobně budou takto stravovat i jako dospělé. Stejně tak děti, které často sledují televizi a hrají videohry místo toho, aby byly aktivní, se takto nevědomky mohou naprogramovat pro sedavou budoucnost. Toto samozřejmě nemusí být pravidlem, ale pravděpodobnost takového chování a životního stylu u dětí se tímto zvyšuje.

Změna režimu

Někdy nám může váhový přírůstek způsobit životní změna. Například studium, manželství, změna zaměstnání či kariérní postup, ukončení sportu atd. Souvisí to s nedostatkem času i s menší motivací se sebou něco dělat.

Manželství u partnerů často způsobí pocit, že už "mě má jistého / jistou", takže snaha o to být ve formě se značně sníží. Dále péče o děti a jejich výchova zabere nějaký ten čas. Což má opět vliv na sportovní aktivity, které se tak můžou z našeho života úplně vytratit. Více náročné studium, nebo práce často také způsobí to, že už na své pohybové koníčky nemáme tolik času. Stejně tak ukončení vrcholového sportu bez adekvátní náhrady vydané energie je velký zásah do našich zvyklostí a našeho režimu.

Výsledkem toho všeho je omezení množství pohybové aktivity, které může být doprovázeno i změnou stravovacích návyků. To může vést k nechtěnému přibývání na váze.

Špatné zdroje a dezinformace

Jeden z důvodů rostoucí populace s nadváhou či obezitou je i špatná, nedostatečná, nebo někdy naopak přesycená informovanost o zdraví a výživě. Existuje mnoho důvodů proč tomu tak je, ale asi největší problém vidím v tom, odkud a od koho lidé získají své informace. Mnoho webových stránek, sociálních sítí a dokonce i knih šíří o zdraví a výživě nepřesné, nebo dokonce nesprávné informace. Tyto informace jsou často zjednodušeny a poupraveny pro dané cíle a čtenáře a kolikrát obsahují nesprávně interpretované výsledky vědeckých studií a věci vytržené z kontextu.

stres

Jiné informace mohou být jednoduše zastaralé, nebo založené na teoriích, které nebyly na lidech nikdy plně prokázány. Roli hrají také potravinářské společnosti a výrobci. Někteří propagují produkty, které prostě nefungují. Typickým příkladem jsou výrobky a doplňky stravy na hubnutí. Strategie hubnutí založená na falešných a lživých informacích lidem brání ve výsledcích i v další motivaci. Je skutečně důležité čerpat informace ze správných zdrojů.

Strategie hubnutí založená na falešných a lživých informacích lidem brání ve výsledcích i v další motivaci. Je skutečně důležité čerpat informace ze správných zdrojů.

Závěrem

Zatímco nadváha je v naprosté většině případů jenom kosmetická záležitost, obezita už může (ale nemusí) znamenat vážný problém. Je spojena s několika rizikovými faktory, souhrnně známými jako metabolický syndrom. Mezi ně patří vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cukru v krvi (glykémie) a špatný poměr LDL a HDL cholesterolu. Lidé s metabolickým syndromem jsou ve srovnání s těmi, jejichž hmotnost je v normálním rozmezí, vystaveni mnohem vyššímu riziku srdečních chorob a diabetu 2. typu.

I když většina lidí tuší, proč se tloustne, problematika nadváhy někdy není úplně tak jasná záležitost. Často se říká, že ten, kdo chce zhubnout, ať prostě "nežere". Tento přístup ale za prvé není správný (u kohokoli), a za druhé u někoho nemusí fungovat (z různých důvodů).

Na druhou stranu ale, i za předpokladu, že můžeme mít nějaké zdravotní problémy, nebo genetické dispozice ke snadnějšímu přibírání tuku, můžeme zlepšit a ovládat své stravovací návyky a změnit svůj dosavadní způsob života. Pokud nám tedy nebude bránit nějaký vážný zdravotní stav, je kontrola hmotnosti v naší moci. Ano, většinou to vyžaduje tvrdou práci a radikální změnu životního stylu, ale mnoho lidí z dlouhodobého hlediska uspělo. Navzdory tomu, že jsou třeba oproti štíhlým lidem v nevýhodě.

Tímto článkem jsem chtěl kromě důvodů, proč se tloustne, poukázat i na skutečnost, že v problematice obezity hraje roli i jiná než individuální odpovědnost. Rovněž jsem chtěl upozornit na možné riziko dezinformací, polopravd a nepravdivých tvrzení. Ne všechno, co je někde psáno či řečeno, je pravda. A i když je to třeba pravda, na Vás to fungovat nemusí. Ve fitness neexistují univerzální řešení a postupy.

Poslední věc, před kterou bych rád varoval, je spoléhání se na "zázračné" výrobky, potraviny a doplňky stravy. Spoléhejte spíše na své schopnosti, nebo na schopnosti skutečných odborníků, než na výsledky nějakých pochybných reklamních produktů či šarlatánů.

Nespoléhejte na "zázračné" výrobky, potraviny, ani doplňky stravy. Spoléhejte spíše na své schopnosti, nebo na schopnosti skutečných odborníků, než na výsledky nějakých pochybných reklamních produktů či šarlatánů.

U většiny zdravých lidí způsobuje nadváhu kombinace těchto bodů:

  • Nezájem o zdraví, nebo informace ze špatných zdrojů.
  • Špatné stravovací návyky. Častá konzumace vysoce průmyslově zpracovaných potravin společně s fast foodem, pití slazených nápojů jako hlavního zdroje tekutin.
  • Sedavý způsob života, nedostatek pohybu.
  • Nadměrná konzumace alkoholu.
  • Stres a nedostatek spánku.
  • Stárnutí bez cvičení.

A na úplný závěr jeden takový možný a celkem běžný "katastrofický" scénář pro nadváhu:

Člověk po padesátce žijící ve fungujícím manželství, který se stravuje nepravidelně a nárazově a to převážně fast foodem a průmyslově zpracovanými potravinami, holdující alkoholu, pracující v sedavém zaměstnání ve stresujícím prostředí, bez jakékoli fyzické aktivity v běžném životě a s krátkým a nekvalitním spánkem.


Foto 1: qimono, PIXABAY
Foto 4: geralt, PIXABAY
Foto 6: geralt, PIXABAY


Pokud se Vám mé ČLÁNKY, nebo jiný obsah na těchto stránkách líbí, můžete mne v mé činnosti podpořit malým darem. Více informací se můžete dozvědět zde. Děkuji Vám.

Líbí se Vám tento článek? Chcete ho sdílet?


O autorovi:

Charlie Jsem Karel Šmída, pro přátele Charlie, a jakožto osobní trenér kondičního posilování a fitness pomáhám lidem změnit se jednak tělesně směrem ke zdraví a kráse, ale také duševně ke zdravějšímu životnímu stylu a k úpravě svých zakořeněných (zlo)zvyků a stereotypů.