Domů Kontakty Podpora / donate RSS Facebook Instagram hledací ikonka

smazat
zavřít smazat

UV záření, opalování, opalovací krémy a solária - vliv na rakovinu kůže

I když se v posledních letech některá média čím dál častěji věnují významu ochrany těla před sluncem, tak jiná média a celkově současná populární kultura pobyt na slunci a vnímané výhody opálení u veřejnosti naopak posilují. Kromě toho samozřejmě i opalovací průmysl propaguje opalování jako prospěšné a to nejen pro vzhled a zdraví, ale také pro naši duševní pohodu. Jak to tedy s tím opalováním je? Pomáhá nám v něčem, nebo spíše škodí?

Definice opalování

Opalování se dá definovat jako úmyslné dlouhodobé vystavení se ultrafialovému (UV) záření za kosmetickým účelem ztmavnutí kůže a to buďto přirozeně venku na slunci, nebo při používání vnitřních solárií, která vyzařují UV záření umělé.

Proč se lidé opalují?

Důvodů pro opalování je více. Nejčastěji je to snaha o zvýšení fyzické atraktivity včetně zvýšení sebevědomí, kdy opalující se osoby dostávají od okolí pozitivní komentáře ke svému opálenému vzhledu a následně tak u těchto lidí dochází k přesvědčení, že opalování vede k většímu společenskému přijetí. Mezi další častý důvod pro opalování patří samotný zážitek z opalování (teplo, světlo, uvolnění), kdy opalování působí relaxačně a zlepšuje náladu. Tyto relaxační účinky opalování mohou mj. vysvětlovat, proč se někteří jedinci opalují mnohem častěji, než je nutné k získání a udržení kosmetického efektu opálení (může se dokonce jednat až o určitý náznak závislosti na opalování, viz na konci článku). Jiné důvody pro opalování pak mohou být například "předopálení" se před dovolenou (příprava pokožky před pobytem na slunci - to se týká především solárií), nebo třeba potřeba vypadat "zdravě a bohatě" jako celebrity (zde fungují jako hlavní motivátory pro opalování především média).

UV záření

Sluneční světlo (či sluneční svit) je spojité spektrum elektromagnetického záření, které se dělí na tři hlavní spektra vlnových délek: ultrafialové spektrum (UV záření - Ultraviolet), viditelné spektrum a infračervené spektrum (IR záření - Infrared). UV záření se pak ještě dělí na ultrafialové záření A (UVA s vlnovou délkou 315 - 400 nm), ultrafialové záření B (UVB s vlnovou délkou 280 - 315 nm) a ultrafialové záření C (UVC s vlnovou délkou 100 - 280 nm). Přibližně 90 - 99% energie slunečního UV záření, které dopadá na zemský povrch, tvoří UVA a pouze 1 - 10% tvoří UVB (mimochodem, je to právě UVB záření, které způsobuje spáleniny). UVC na zem téměř nedopadá, protože ho pohltí ozonová vrstva (viz níže).

Množství UV záření dopadajícího na zemský povrch ovlivňuje několik faktorů, včetně úbytku ozonové vrstvy, zeměpisné šířky, nadmořské výšky, či povětrnostních podmínek.

Ozonová vrstva tvoří tenký "štít" ve stratosféře a chrání život na Zemi před slunečním UV zářením. Jak už bylo zmíněno, tato vrstva pohlcuje veškeré UVC záření, většinu UVB záření a velmi málo UVA záření. Od poloviny 80. let 20. století se vědci začali obávat, že ozonová vrstva se ztenčuje. Důvodem ztenčování stratosférického ozonu je uvolňování látek a chemikálií poškozujících ozonovou vrstvu (chlorofluorouhlovodíků), které se do atmosféry uvolňují z průmyslu a výfukových plynů motorových vozidel. Úbytek ozonové vrstvy má za následek zvýšení UV záření (zejména UVB) dopadajícího na zemský povrch.

Dalším faktorem, který ovlivňuje úroveň UV záření je denní doba a roční období. Nejvyšší intenzita slunečního záření je mezi 10. a 16. hodinou. V této době mají sluneční paprsky nejmenší vzdálenost, kterou musí urazit atmosférou a úroveň UVB je nejvyšší. Brzy ráno a pozdě odpoledne procházejí sluneční paprsky atmosférou pod úhlem a jejich intenzita se výrazně snižuje. Úhel dopadu slunečních paprsků se mění i v závislosti na ročním období, což způsobuje změnu intenzity UV záření. Intenzita UV záření bývá nejvyšší v letním období, kdy je slunce výše na obloze a při průchodu atmosférou se tak absorbuje méně UV záření.

Mezi další faktory prostředí, které zvyšují míru vystavení člověka UV záření, patří zeměpisné šířky blíže k rovníku. Ve vyšších zeměpisných šířkách (dále od rovníku) je slunce níže na obloze, takže UV paprsky musí urazit větší vzdálenost přes části atmosféry bohaté na ozon a následně se vyzařuje méně UV záření. Život blíže k rovníku tedy zvyšuje expozici UV záření. Svou roli hraje i nadmořská výška, kdy s každým zvýšením nadmořské výšky o 1000 metrů se intenzita UV záření zvyšuje o 10 - 12%.

Úroveň UV záření závisí také na oblačnosti. Při vyšší hustotě oblačnosti je úroveň UV záření nižší. Mlha, opar, mraky a znečišťující látky (smog) mohou snížit úroveň UV záření o 10 - 90%. Sníh a písek mohou odrážet až 90% UV záření. Mořská voda může odrážet až 15%, zatímco na stojaté vodě (např. v bazénu) se odráží jen málo UV záření. Samotný stín snižuje sluneční UV záření o 50 - 95%. Míra ochrany se tedy u různých stínů značně liší, nejméně chrání plážový slunečník a nejvíce hustá zeleň. Nejlepší technikou pro snížení expozice UV záření je samozřejmě vyhýbat se slunci, zejména uprostřed dne (mezi 10. a 16. hodinou).

Princip opálení a reakce na opálení

Kůže se skládá z pokožky (epidermis), ze škáry (dermis, corium) a z podkožního vaziva či tkáně (hypoderm, tela subcutanea). Vrchní vrstva (epidermis) obsahuje buňky keratinocyty a melanocyty. Keratinocyty produkují keratin, což je strukturální a ochranný protein. Melanocyty produkují melanin, což je skupina pigmentů zahrnující hnědočernou až světle červenou barvu. Melaniny (a obzvláště ty tmavší) chrání kůži tím, že absorbují UV záření a reaktivní formy kyslíku.

Nejnovější důkazy naznačují, že reakce na opálení je z významné části zprostředkována signály pocházejícími přímo z poškození DNA. Vystavení UV záření vyvolává poškození DNA v jádrech keratinocytů a aktivuje tumor - supresorový protein p53 (protein potlačující nádorové onemocnění), který hraje klíčovou roli v buněčné odpovědi na genotoxické stresory jako je UV záření (genotoxické stresory jsou mutagenní činitelé ohrožující normální tělesné funkce). Funkce proteinu p53 je tedy pro zachování integrity tkání po vystavení kůže UV záření kritická, kdy ztráta funkce p53 vede k tomu, že reakce buněk na růst a jejich přežití budou odchylné.

Nicméně u pokožky, která je vystavena UV záření, je protein p53 náchylný k mutacím díky oxidačnímu poškození (oxidačnímu stresu). Pokud jsou tedy geny p53 díky UV záření mutovány, nebudou již schopny pomáhat v procesu opravy DNA, v důsledku čehož může docházet k iniciaci rakoviny kůže. Poškození DNA zprostředkované UV zářením má tedy karcinogenní potenciál jednak tím, že iniciuje mutace v celém genomu, a jednak tím, že přispívá ke ztrátě funkce proteinu p53, který hraje nedílnou roli při vzniku lidské rakoviny.

Když to tedy shrneme, tak opálení je běžně chápáno jako zvýšená melanizace epidermis po vystavení odhaleného těla UV záření, což je bráno jako obraná reakce, která chrání před budoucím poškozením DNA způsobeným dalším UV zářením (dalším opálením). Čili opálení je jakousi odpovědí epidermis na poškození DNA.

opalování se na pláži

UV záření a rakovina kůže

Opalování, spálení se a rakovina kůže

Rakovina kůže je nejčastějším typem rakoviny u lidí světlé pleti na celém světě. Rakoviny kůže se dělí především na melanomy a nemelanomové karcinomy (NMSC, Nonmelanoma Skin Cancer). Melanom (též maligní či zhoubný melanom) je nejagresivnější nádor melanocytů a je zodpovědný za většinu úmrtí souvisejících s nádorovými onemocněními. Naproti tomu NMSC (kam patří např. bazocelulární a spinocelulární karcinomy) jsou obvykle popisovány jako benigní (nezhoubné) nádory s méně závažným průběhem (většinou).

Hlavním rizikovým faktorem vzniku pro všechny tři výše popsané typy rakoviny kůže je ultrafialové (UV) záření, které vyzařuje slunce a zařízení pro umělé vnitřní opalování (solária). UVA i UVB způsobují poškození DNA, genové mutace, imunosupresi (potlačení funkcí imunitního systému), oxidační stres a zánětlivé reakce. Tyto biologické změny jsou zodpovědné za nádorové bujení kožních buněk (fotokarcinogenezi) a hrají tak důležitou roli při vzniku rakoviny kůže, ale i při fotostárnutí kůže (což je chronické poškození kůže s vráskami a suchým vzhledem kůže, které způsobuje především opakovaná expozice UVA záření).

Hlavním rizikovým faktorem vzniku rakoviny kůže je ultrafialové (UV) záření, které vyzařuje slunce a zařízení pro umělé vnitřní opalování (solária). UVA i UVB způsobují poškození DNA, genové mutace, imunosupresi (potlačení funkcí imunitního systému), oxidační stres a zánětlivé reakce, což podporuje nádorové bujení kožních buněk (fotokarcinogenezi) i fotostárnutí kůže.

V minulosti bylo UVB považováno za jedinou karcinogenní část slunečního spektra (možná proto, že za spálení může především UVB záření). Novější důkazy však naznačují, že poškození buněčné DNA v kožních buňkách může u lidí vyvolat i záření v oblasti UVA a to nepřímo prostřednictvím meziproduktů jako jsou volné radikály a reaktivní formy kyslíku.

Opalování se na slunci a rostoucí počet spálení se od slunce ve všech obdobích života (nejen v dětství, viz další kapitola) podle těchto přehledových článků, systematických přehledů a metaanalýz zvyšuje riziko vzniku rakoviny kůže, včetně melanomu. A stejně tak podle těchto přehledových článků, systematických přehledů a metaanalýz je rovněž i vystavování se UV záření v soláriích také spojeno se zvýšeným rizikem rakoviny kůže, včetně rizika maligního melanomu.

Souvislost opalování v dětství s rakovinou kůže v dospělosti

Zdá se, že ke karcinogenním účinkům slunečního i umělého UV záření mohou být biologicky náchylnější mladší lidé, hlavně děti. Toto zjištění vychází z hypotézy, že expozice UV záření v dětství významně přispívají k iniciaci a podpoře biologických dějů podílejících se na vzniku melanomu v dospělosti.

Nicméně některé výzkumy spíše naznačují, že kumulativní expozice slunci a soláriu je pravděpodobně důležitější, nežli samotný věk při prvním opalování a že tedy zvýšená náchylnost ke vzniku rakoviny kůže u mladších osob souvisí spíše s celkovým počtem případů, kdy je jedinec vystaven opalování v průběhu jeho života. Prostě čím déle (častěji) a dříve se někdo opaluje, tím pravděpodobně zvyšuje riziko rakoviny kůže včetně melanomu.

Vystavování se UV záření a spálení se v dětství ze slunce i solárií mohou přispívat ke zvýšenému riziku vzniku rakoviny kůže v dospívání a v dospělosti

Sun exposure and risk of melanoma

Sunbed use during adolescence and early adulthood is associated with increased risk of early-onset melanoma

Sun and Solarium Exposure and Melanoma Risk: Effects of Age, Pigmentary Characteristics, and Nevi

Reviews on sun exposure and artificial light and melanoma

Indoor tanning and non-melanoma skin cancer: systematic review and meta-analysis

A Prospective Study of Pigmentation, Sun Exposure, and Risk of Cutaneous Malignant Melanoma in Women

The association of use of sunbeds with cutaneous malignant melanoma and other skin cancers: A systematic review

Childhood sun exposure as a risk factor for melanoma: a systematic review of epidemiologic studies

Influence of sun exposures during childhood and during adulthood on melanoma risk. EPIMEL and EORTC Melanoma Cooperative Group. European Organisation for Research and Treatment of Cancer

Sun exposure and number of nevi in 5- to 6-year-old European children

Number and size of nevi are influenced by different sun exposure components: implications for the etiology of cutaneous melanoma (Belgium, Germany, France, Italy)

Use of Tanning Beds and Incidence of Skin Cancer

Influence of sun exposures during childhood and during adulthood on melanoma risk. EPIMEL and EORTC Melanoma Cooperative Group. European Organisation for Research and Treatment of Cancer

Podle těchto studií, systematických přehledů a metaanalýz pak skutečně vystavování se UV záření v dětství a dospívání (ze slunce i ze solárií) a množství spálení se v dětství a dospívání (ze slunce i ze solárií) přispívají ke zvýšenému riziku vzniku rakoviny kůže později v dospělosti.

Rekreační vs. profesní opálení

Zdá se, že melanomy hlavy a krku jsou spojeny s chronickým (profesním) vystavením slunečnímu záření, zatímco melanomy trupu a končetin jsou spojeny s občasným (rekreačním) vystavením slunečnímu záření a solárií

Anatomic Site, Sun Exposure, and Risk of Cutaneous Melanoma

Melanocytic Nevi, Solar Keratoses, and Divergent Pathways to Cutaneous Melanoma

Sun exposure and melanoma risk at different latitudes: a pooled analysis of 5700 cases and 7216 controls

Sunbed use during adolescence and early adulthood is associated with increased risk of early-onset melanoma

Existuje více cest ke vzniku rakoviny kůže a zdá se, že jednou z oněch cest je i různý způsob vystavení se slunečnímu záření (občasné vs. trvalejší). Publikované studie totiž ukazují, že vztah mezi expozicí slunci a melanomem je složitý a zřejmě závisí na tom, zda je expozice přerušovaná nebo chronická. Tyto studie, přehledy a metaanalýzy naznačují, že krátkodobá expozice neobvykle intenzivnímu slunečnímu záření zvyšuje riziko melanomu a nemelanomové rakoviny kůže, zatímco dlouhodobá stálá (obvyklá) expozice nemá žádný vliv, nebo může toto riziko dokonce snižovat. Jinak řečeno, podle některých výzkumů zřejmě existuje pozitivní souvislost vzniku melanomu u rekreačního a prázdninového (přerušovaného) vystavení se slunci (u opalování) a žádná nebo inverzní souvislost u pravidelného profesního (trvalejšího) vystavení se na základě venkovních povolání.

Nicméně je důležité si uvědomit, že různí lidé jsou vystaveni venkovnímu slunečnímu počasí v různých profesích různě dlouho, podobně jako se různí lidé s různou citlivostí na slunce různě dlouho opalují (existují špatně opalující se lidé a dobře opalující se lidé). Je tedy celkem složité z výše přiložených studií vyvozovat to, že profesní expozice slunci chrání před melanomem. Nemusí chránit, ale zřejmě může mírně snižovat riziko jeho vzniku.

Tyto studie pak uvádějí, že i trvalejší profesní vystavování se slunečnímu záření je rizikové a je spojeno s melanomy především na hlavě a na krku. A občasnější rekreační vystavování se slunečnímu záření (venkovní opalování se a solária) je zase spojeno s melanomy na trupu a končetinách. Což více méně dává smysl, protože pracovníci na slunci si většinou tělo chrání pracovním oděvem (kromě hlavy a krku), zatímco "opalovači" se vždy opalují téměř nazí.

Tak jako tak, nejvyšší souvislost mezi UV zářením a melanomem (na všech místech těla) pak byla zaznamenána u jedinců, kteří se spálili (venku, v soláriu a obzvláště v dětství).

Solária a opalovací průmysl

Solária

Před rokem 1980 se obvykle vnitřní opalovací zařízení (solária) používala v domácím prostředí a vyzařovala větší množství UVB záření nežli UVA. Na počátku 80. let minulého století se začala objevovat první komerční solária a zároveň se dospělo k názoru, že UVB záření je karcinogenní a že opálení vyvolané UVA zářením je bezpečnější než opálení vyvolané UVB zářením. Proto od roku 1980 většina solárií vyzařuje hlavně UVA záření (více jak 95%).

UVA záření způsobuje viditelné opálení, které ale (na rozdíl od UVB) následně neposkytuje téměř žádnou ochranu před dalším vystavením UV záření

UVA tanning is involved in the increased incidence of skin cancers in fair-skinned young women

The deceptive nature of UVA-tanning versus the modest protective effects of UVB-tanning on human skin

Vysoké hodnoty záření UVA z moderních opalovacích přístrojů jsou však alarmující vzhledem k tomu, že UVA záření je od 90. let minulého století považováno za podobně karcinogenní jako UVB záření a vzhledem k tomu, že UVA záření poskytuje jen malou nebo téměř žádnou ochranu před následným dalším UV zářením. Ačkoli vizuální pigmentace kůže vyvolané UVA i UVB zářením jsou podobné (dojde k podobnému opálení), tak UVA (na rozdíl od UVB) nezvyšuje tvorbu melaninu a k ochraně před další expozicí UV záření přispívá jen málo nebo vůbec. Solária tedy oproti slunečnímu záření mají jednak lampy vyzařující UV záření s jiným poměrem UVB a UVA, ale co je také problém, tak i lampy s mnohem intenzivnějším zářením, které se v přírodě nevyskytuje.

Tyto studie včetně jednoho systematického přehledu prokázaly, že návštěvníci solárií dostávají mnohem vyšší dávky UV záření (především záření UVA), než by dostávali při letním slunění.

Při měření v soláriích byly hodnoty záření vyšší (viz obr. 2)

Ultraviolet exposure from indoor tanning devices: a systematic review

Od roku 2010 sice platí pro všechna zařízení v Evropě přísnější limity (poté, co Evropská komise doporučila omezit záření při opalování v soláriích na úroveň přirozeného tropického slunce), nicméně studie, které měřily limity záření, zjistily, že tyto limity byly v Evropě ve velké míře překračovány. Překročení limitů může snadno způsobit spálení, protože časové plány (délky opalování) v některých soláriích mohou být nastaveny na očekávané úrovně UV záření dle nařízených limitů, přičemž ale intenzita UV záření je nadlimitně vyšší. Spáleniny z opalování v soláriích přinášejí podobné riziko melanomu jako spáleniny od slunce.

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) v roce 2009 prohlásila, že UV záření ze solárií je karcinogenem skupiny 1

IARC - SUNBEDS AND UV RADIATION

Na základě údajů, které jednoznačně spojují solária se zvýšeným rizikem vzniku melanomu, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (International Agency for Research on Cancer, IARC) v roce 2009 prohlásila, že UV záření (jak A i B) z jakéhokoli solária je karcinogenem skupiny 1, což znamená, že způsobuje rakovinu u lidí. Čili žádný opalovací přístroj nelze považovat za "bezpečný".

Na základě údajů, které jednoznačně spojují solária se zvýšeným rizikem vzniku melanomu, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) v roce 2009 prohlásila, že UVA i UVB záření z jakéhokoli solária je karcinogenem skupiny 1, což znamená, že způsobuje rakovinu u lidí. Čili žádný opalovací přístroj nelze považovat za "bezpečný".

Možný přesvědčivý důkaz o tom, že používání solárií může být příčinou melanomu, vyplývá ze zkoumání epidemie melanomu na Islandu. Čili v zemi, kde jsou slunečné dny neobvyklé. Od roku 1980 se na Islandu výrazně zvýšilo používání solárií a cestování do zahraničí. Po roce 1990 prudce vzrostl výskyt melanomu, především na trupu u mladých žen. Výskyt měl tendenci klesat po roce 2001, kdy orgány veřejného zdraví zavedly větší kontrolu instalace a používání solárií. Zdá se tedy, že nejpravděpodobnější příčinou nárůstu a poklesu výskytu melanomu bylo vystavení islandské mládeže soláriím a slunečnímu záření a následné vládní zásahy.

Co se týče vládních zásahů v jiných zemích kromě Islandu, tak politika regulující opalování v soláriích se začala zavádět po celém světě v roce 2009. Například Brazílie v roce 2009 zavedla úplný zákaz používání a prodeje opalovacích přístrojů pro kosmetické účely pro celou populaci. Austrálie pak od ledna 2016 zakázala prodej a provoz solárií, čímž radikálně omezila přístup k těmto zařízením v celé zemi. Francie, Německo, Rakousko, Belgie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Izrael, Finsko, Norsko či Velká Británie zakázaly používání solárií pro osoby mladší 18 let. V USA byla podobná legislativa přijata v roce 2012 a do roku 2017 byla uplatňována v 16 státech USA. V ČR (pokud vím) žádná omezení při používání solárií zatím nejsou, pouze lékaři a odborníci nedoporučují návštěvy solárií osobám pod 18 let.

Solária a vitamín D

Vitamín D je vitamín rozpustný v tucích, který se přirozeně vyskytuje v omezeném počtu potravin a jehož koncentrace u člověka do značné míry závisí na expozici zdrojům ultrafialového záření UVB. Čili kromě toho, že UV záření způsobuje poškození DNA a podporuje karcinogenezi, má vystavení kůže UV záření také pozitivní účinek v podobě schopnosti přeměnit 7-dehydrocholesterol na pre-vitamín D, který se v játrech a ledvinách přeměňuje na aktivní vitamín D.

Vitamín D se ještě dále dělí na dvě hlavní formy - vitamín D2 (který obsahují převážně rostlinné zdroje) a vitamín D3 (který je v potravinách pocházejících ze zvířat a který přijímáme ze slunce). Na našem trhu jsou nejčastěji doplňky stravy s vitamínem D3, který se považuje (oproti D2) za o něco účinnější.

Důkazy o ochranné roli vitamínu D u různých druhů rakovin existují, nejsou ale přesvědčivé

Sunlight, vitamin D and the prevention of cancer: a systematic review of epidemiological studies

Zastánci opalování v soláriu (především ale provozovatelé solárií) často prospěšné účinky vitamínu D na naše zdraví zmiňují, především že jeho nedostatek může souviset se zvýšeným výskytem různých druhů rakoviny, včetně kožního melanomu. A také zmiňují, že umělé opalování v soláriích vitamín D v našem těle účinně zvyšuje. O vitamínu D je již dlouho známo, že má zásadní význam například pro zdraví kostí, ale v poslední době skutečně přibývají i studie, které naznačují, že vitamín D snižuje riziko úmrtí na různé druhy rakoviny (např. na rakovinu tlustého střeva a konečníku, rakovinu prsu, plic, močového měchýře či ledvin). Nicméně podle tohoto systematického přehledu jsou důkazy o prospěšnosti vitamínu D na různé druhy rakoviny nejednoznačné.

UVB záření emitované z vnitřních opalovacích přístrojů účinně a lineárně zvyšuje sérovou koncentraci vitamínu D

Indoor Tanning a Gianus Bifrons: Vitamin D and Human Cancer

Působení fotosyntézy vitamínu D v kůži vrcholí při cca 300 nm, což je oblast UVB záření

Sun exposure and vitamin D sufficiency

Existují i studie (např. tato), které tvrdí, že UVB záření z vnitřních opalovacích zařízení sérovou koncentraci vitamínu D skutečně účinně a lineárně zvyšuje. Tyto studie tedy možný přínos umělého opalování na stav vitamínu D v těle potvrzují a dávají tak provozovatelům solárií zdánlivě za pravdu. Jenže jak už víme, většina opalovacích zařízení v soláriích vyzařuje především ultrafialové záření typu A, které je ale při stimulaci syntézy vitamínu D poměrně neúčinné, protože spektrum působení pro syntézu vitamínu D je převážně v oblasti UVB s vrcholem kolem 300 nm.

pilulky vitamín D

Užívání doplňků stravy s vitamínem D může chránit před vznikem melanomu

Vitamin D and skin cancer: a meta-analysis

Každopádně existují jiné a bezpečnější cesty, jak přijmout dostatečné dávky vitamínu D. Dostatečnou hladinu vitamínu D lze u většiny zdravých lidí přijmout 5 - 30 minutovým poledním pobytem na slunci dvakrát týdně přes obličej, paže, nohy, nebo šíji. A pokud má někdo vitamínu D nedostatek (a není schopen ho přijmout běžnou stravou), je daleko vhodnější (ze zdravotního hlediska i z hlediska účinnosti) suplementovat vitamín D z doplňků stravy, nežli cíleně chodit do solária a riskovat tam své zdraví. Pravidelné suplementování vitamínu D účinně zvyšuje jeho hladinu v séru, kdy například denní suplementace 2000 IU (mezinárodních jednotek) vitaminu D3 se rovná vystavení celého těla soláriu 2x týdně. A podle této metaanalýzy může mít suplementace vitamínem D významný ochranný účinek i u kožního melanomu.

Osoby s tmavší pletí mají vyšší fotoprotekci v důsledku zvýšeného epidermálního melaninu, který např. u černochů poskytuje ochranný faktor proti slunečnímu záření (SPF) až 13,4

Review: Ultraviolet radiation and skin cancer

Zvýšený kožní pigment u černošské populace může výrazně snížit syntézu vitamínu D zprostředkovanou UV zařením

Increased skin pigment reduces the capacity of skin to synthesise vitamin D3

Jen tak pro zajímavost, reakci na UV záření ovlivňuje fototyp kůže. Jedinci s kůží takzvaného Fitzpatrickova typu I až II (velmi světlý až světlý typ) se snadno spálí a minimálně opálí a maximální fotosyntézy vitamínu D dosahují během méně než 10 minut po poledním jarním nebo letním vystavení se slunci na úrovni New Yorku nebo Bostonu (což je jen o něco málo jižněji než ČR). Naproti tomu osoby s tmavším typem pleti se méně spálí a více opálí, ale také díky tmavší pleti fotosyntetizují omezené množství vitamínu D kvůli absorpci UV záření melaninem. Osoby s nejvyšším rizikem fotopoškození, tedy například bělošské ženy, které nejčastěji navštěvují solária, jsou tedy ve skutečnosti většinou ohroženy nedostatkem vitamínu D nejméně (oproti tmavším typům).

Opalovací průmysl

Jak už bylo výše zmíněno, některé státy mají ohledně provozu a používání solárií zavedenou určitou legislativu s předpisy a regulacemi. Toho ale provozovatelé solárií "šikovně" využili, kdy naopak existenci předpisů prezentují jako záruku, že používání solária je bezpečné.

Přestože je dnes prokázané, že jakékoli opalování je karcinogenní a tedy zdraví nebezpečné, tak opalovací průmysl se naopak na svou obranu často uchyluje k tvrzení, že "melanom není problémem mladých lidí a že opalování v raném věku nezvyšuje riziko vzniku melanomu". A naopak tvrdí a ujišťují širokou veřejnost, že řádně regulované vnitřní opalování je bezpečné a že může být dokonce pro naše zdraví prospěšné, kdy zdravotní přínosy opalování mohou převážit nad možnými zdravotními riziky. Opalovacímu průmysl v tomto zdárně sekundují i média a celkově populární kultura.

Mezi další nejčastější protiargumenty opalovacího průmyslu na svou obhajobu patří například to, že opalování v soláriích je bezpečnější než opalování venku, protože množství UV záření je monitorováno a kontrolováno (čímž ale opalovací průmysl nepřímo přiznal, že opalování není úplně bezpečné). Nebo že lidé používající solária se méně často spálí, protože pak prý tráví méně času na slunci (ve srovnání s lidmi, které se v soláriích neopalují). Častá jsou také tvrzení, že když už v raném věku může něco zvýšit riziko rakoviny kůže v pozdějším věku, tak je to spálení se (nikoli ale opalování). Nebo že opálená pokožka (třeba "předopálení se" před dovolenou u moře) má ochranné účinky proti dalšímu vystavení UV záření. Či že rizika nedostatečného příjmu UV záření (a tedy i nedostatečného příjmu vitamínu D) daleko převyšují hypotetické riziko rakoviny kůže.

Žádný argument z odstavce výše však není pravda, čímž provozovatelé solárií šíří informace nepodložené důkazy, které mohou klamat spotřebitele a vystavovat je tak zdravotním rizikům. Některé praktiky a marketingové strategie opalovacího průmyslu připomínají praktiky tabákového průmyslu a tabákových společností. Zmírňují se obavy o zdraví, apeluje se na pocit společenské přijatelnosti, zdůrazňují se psychotropní účinky opalování a cíli se na specifické segmenty populace (v případě opalovacího průmyslu to jsou například dospívající dívky a mladé ženy).

Některé praktiky a marketingové strategie opalovacího průmyslu připomínají praktiky tabákového průmyslu a tabákových společností. Zmírňují se obavy o zdraví, apeluje se na pocit společenské přijatelnosti, zdůrazňují se psychotropní účinky opalování a cíli se na specifické segmenty populace (v případě opalovacího průmyslu to jsou například dospívající dívky a mladé ženy).

Existuje bezpečné opalování?

Vystavení se UV záření (a především opakovanému vystavování se UVA záření ze solárií), které je nutné pro vznik nádoru, může být pod prahem potřebným k vyvolání kožního zánětu. Což naznačuje, že opalující se osoby jsou vystaveny riziku vzniku rakoviny kůže, i když netrpí žádnými vedlejšími účinky, jako jsou například spáleniny. V současnosti je tedy známo, že vystavení se i relativně nízkým dávkám UV záření, které nestačí ke spálení, je stále schopno vyvolat rakovinu kůže. Pojmy "zodpovědné opalování" a "bezpečné opalování" jsou tedy slovní spojení vyjadřující oxymóron (protimluv).

Jednou z častých mylných představ o soláriích je tvrzení, že umělé opálení poskytuje ochranu před dalším opálením či spálením. Takzvané "předopálení" u některých lidí probíhá typicky před letní dovolenou, aby se předešlo spálení od slunce při pobytu třeba u moře na pláži. Je to ale skutečně jen mýtus.

U opalujících se lidí v soláriu vede UVA záření (které je hlavním zdrojem záření v soláriích) nejprve k okamžitému ztmavnutí pigmentu prostřednictvím oxidace již existujícího melaninu. Zvýšený obsah melaninu v pokožce a její okamžité ztmavnutí (opálení se) však poskytuje jen malý stupeň fotoprotekce (ochranný faktor cca 1 - 3). Čili umělé opálení či "předopálení" v soláriu by se nemělo považovat a praktikovat jako ochrana před sluncem a spálením (namísto opalovacího krému například). Navíc opalující se lidé mohou pod vlivem tohoto mýtu trávit na slunci delší dobu, čímž si dále zvyšují riziko vzniku rakoviny kůže.

A co opalovací krémy? Mají smysl?

Jak už víme, jediným jasně prokázaným exogenním (vnějším) příčinným faktorem kožního melanomu je expozice UV záření a zejména spálení se. Možné ochrany před UV zářením zahrnují například vyhýbání se slunci (vyhledáváním stínu v době nejvyššího slunečního záření mezi 10. - 16. hodinou), vyhýbání se soláriím, používání fotoprotektivního oblečení (oděv, pokrývky hlavy, sluneční brýle s UV filtry atd.), či dostatečnou aplikaci širokospektrálních opalovacích krémů s dostatečným ochranným faktorem OF (či SPF - z anglického Sun Protection Factor, doporučuje se alespoň SPF 15, lépe však SPF 30 a více).

První komerční opalovací krém byl vyvinut ve 30. letech 20. století s cílem potlačit ultrafialové vlnové pásmo B (UVB) a tím zabránit spálení, které zvyšuje riziko rakoviny kůže. O několik desítek let později se ukázalo, že i záření ve spektru UVA přispívá ke karcinogenezi a příznakům stárnutí kůže. Proto se následně zavedly opalovací přípravky na pokrytí UVA i UVB záření. Čili aby mohly být opalovací krémy označeny jako "širokospektrální", musí vykazovat pokrytí obou typů UV záření.

Opalovací přípravky se obecně dají rozdělit do dvou hlavních tříd. Jsou to buď přípravky chemické obsahující organické molekuly, které především absorbují a rozdělují energii UV záření a přeměňují ji na teplo, takže nemůže poškodit pokožku. Nebo to jsou přípravky anorganické (fyzikální) obsahující molekuly na minerální bázi (především oxid titaničitý a oxid zinečnatý), které kromě absorpce UV záření navíc UV záření směrem od pokožky odrážejí či rozptylují (lámou). Je tomu ale skutečně tak? Jsou takovéto opalovací krémy účinné?

Jsou opalovací krémy účinné?

Přípravky na ochranu proti slunečnímu záření jsou v prevenci některých typů rakoviny kůže včetně melanomu zřejmě účinné

Daily sunscreen application and betacarotene supplementation in prevention of basal-cell and squamous-cell carcinomas of the skin: a randomised controlled trial

Reduced Melanoma After Regular Sunscreen Use: Randomized Trial Follow-Up

Cutaneous malignant melanoma and sun exposure in Spain

Cutaneous melanoma in women. I. Exposure to sunlight, ability to tan, and other risk factors related to ultraviolet light

Sun exposure, pigmentary traits, and risk of cutaneous malignant melanoma: a case-control study in a Mediterranean population

Prevention of non-melanoma skin cancer in organ transplant patients by regular use of a sunscreen: a 24 months, prospective, case-control study

Sunscreens: safety, efficacy and appropriate use

Reduction of Solar Keratoses by Regular Sunscreen Use

Effects of sunscreen on skin cancer and photoaging

Prolonged Prevention of Squamous Cell Carcinoma of the Skin by Regular Sunscreen Use

Current sunscreen controversies: a critical review

Use of Topical Sunscreens and the Risk of Malignant Melanoma: A Meta-Analysis of 9067 Patients From 11 Case–Control Studies

Sunscreen use and increased duration of intentional sun exposure: Still a burning issue

Sunscreen Use and Subsequent Melanoma Risk: A Population-Based Cohort Study

High sun protection factor sunscreens in the suppression of actinic neoplasia

Sunscreen Use and Melanoma Risk Among Young Australian Adults

Melanoma Risk in Relation to Use of Sunscreen or Other Sun Protection Methods

Podle těchto studií se zdá, že opalovací krémy jsou schopny oddálit spálení a snížit chronické známky poškození kůže a fotostárnutí kůže. A podle těchto studií jsou přípravky na ochranu proti slunečnímu záření používané v dětství i v průběhu života zřejmě účinné i v prevenci vzniku melanomu a jiných typů rakoviny kůže.

opalovací krém

Některé studie ale paradoxně naznačují, že ten, kdo používá opalovací krém, tak spíše zvyšuje riziko vzniku melanomu. Ačkoli opalovací krémy obsahují účinné látky, které zřejmě chrání před vznikem melanomu, zdá se, že používání opalovacích krémů naopak zvyšuje riziko vzniku melanomu. Ne ani tak kvůli tomu, že by opalovací krémy byly sami o sobě karcinogenní, ale spíše kvůli tomu, že uživatelé opalovacích krémů tráví na slunci více času a mají též tendenci se opalovat déle než ti, kteří žádnou ochranu nepoužívají. Čili jinak řečeno, v situacích záměrného pobytu na slunci (při opalování se) může používání opalovacího krému zvýšit riziko melanomu, protože opalující se lidé nabývají dojmu, že mohou být na sluníčku déle, než kdyby krém nepoužili. Dalším důvodem, proč některé studie potvrdily zvýšené riziko melanomu při používání opalovacích krémů, může být i nesprávná aplikace přípravku, kdy dochází k jeho nedostatečnému pokrytí na těle, což má za následek, že ochranný faktor (OF) může být klidně třetinový oproti OF uvedenému na etiketě přípravku. Tento nesoulad mezi očekáváním a skutečností může být jedním z faktorů, proč se zjistilo, že opalovací krémy jsou rizikovým faktorem vzniku melanomu. Další vysvětlení tohoto paradoxu může být takové, že většina výše přiložených studií, která s tímto paradoxem přišla, je stará, kdy vědci při testování používali nemoderní opalovací přípravky s nízkým ochranným faktorem (např. nižším než 10) a které blokovaly především UVB záření (a málo či vůbec UVA záření).

Opalovací krémy zřejmě jsou schopny oddálit spálení a snížit chronické známky poškození kůže, fotostárnutí kůže i riziko vzniku melanomu. Avšak v situacích záměrného pobytu na slunci (při opalování se) může paradoxně používání opalovacího krému riziko melanomu zvýšit, protože opalující se lidé nabývají dojmu, že mohou být na sluníčku déle, než kdyby krém nepoužili.

Současné důkazy sice nenaznačují zvýšené riziko rakoviny kůže v souvislosti s používáním opalovacích krémů, nicméně jejich očekávaný ochranný přínos se také nepotvrdil

Use of sunscreen and risk of melanoma and non-melanoma skin cancer: a systematic review and meta-analysis

Challenges in assessing the sunscreen‐melanoma association

Podle těchto metaanalýz z let 2018 a 219 se žádná významná souvislost mezi rakovinou kůže (melanomem i nemelanomem) a používáním opalovacích krémů neprokázala. Jedna z metaanalýz (2018) ale zjistila poměrně silnou pozitivní souvislost mezi melanomem a používáním opalovacích krémů před rokem 1980, což koresponduje s odstavcem výše, kdy tehdejší opalovací krémy měly nízký ochranný faktor. Od počátku 80. let 20. století však síla asociace mezi rizikem vzniku rakoviny kůže a používáním opalovacích krémů neustále klesala a od počátku 90. let 20. století již tato asociace nebyla statisticky významná. Celkově obě metaanalýzy tedy nepotvrzují riziko vzniku melanomu při používání opalovacích krémů, zároveň ale ani nepotvrdily očekávaný ochranný přínos opalovacích krémů proti rakovině kůže.

Z dostupných důkazů nejvyšší kvality vyplývá, že opalovací krémy zabraňují rakovině kůže

The efficacy and safety of sunscreen use for the prevention of skin cancer

Tento přehledový článek z roku 2020 však obě výše zmíněné metaanalýzy zpochybňuje, protože zahrnovaly studie s retrospektivním designem a s metodologickými nesrovnalostmi mezi studiemi. Retrospektivní metoda je založena na zpětném zjištění informací od účastníků výzkumu, kteří tak musí vzpomínat, což může vést (a často vede) ke zkreslení výsledků. Navíc metaanalýza z roku 2018 zahrnovala studie, které používaly pouze UVB filtry (a ne moderní širokospektrální krémy s UVA i UVB filtry). Sami autoři tohoto zpochybňujícího článku z roku 2020 pak píší: "Celkově lze říci, že z dostupných důkazů nejvyšší kvality vyplývá, že opalovací krémy zabraňují rakovině kůže".

Některé opalovací přípravky ani zdaleka nedosahují deklarovaného ochranného faktoru OF 50+

SPF 50+ sunscreens put to the test

Opalovací přípravky tedy svůj význam zřejmě mají, nicméně další otázkou je, jestli tyto přípravky skutečně mají deklarovaný ochranný faktor? Například podle této studie tomu tak v některých případech není, protože některé opalovací krémy při testování deklarovanou normu nesplnilo. Také je při účinnosti opalovacích krémů kritické, zdali je jejich uživatelé aplikují na tělo správně a pravidelně. I zde jsou ale značné rezervy, kdy některé studie zjistily, že uživatelé aplikují opalovací krémy nedostatečně. Ochranný účinek opalovacích krémů proti poškození DNA (a tím i proti rakovině kůže) tak může být v reálných podmínkách malý, nebo minimální.

Opalovací krémy a vitamín D

Opalovací krémy zřejmě skutečně zhoršují syntézu vitaminu D, pokud se používají v doporučeném množství

Current sunscreen controversies: a critical review

Sunscreens

Pozornost laické i odborné veřejnosti a médií se soustřeďuje také na možnost, že používání opalovacích krémů vede k významnému snížení produkce vitaminu D, což může mít za následek nedostatek této důležité mikroživiny. Je pravda, že absorpční profily opalovacích krémů se značně překrývají s absorpčním spektrem pro syntézu vitaminu D. Teoreticky by tedy správné používání opalovacích krémů (v doporučeném množství 2 mg/cm2) mělo skutečně výrazně snížit hladinu vitaminu D. V praxi tomu však většinou není. Jak už bylo zmíněno výše, několik studií totiž prokázalo, že opalovací krémy jsou většinou používány nesprávně, v nesprávných dávkách (v množství pod 1,5 mg/cm2) a s neodpovídající frekvencí. V reálných podmínkách je proto pravděpodobné, že díky nesprávnému používání opalovacích krémů bude produkce vitamínu D u většiny uživatelů opalovacích krémů dostatečná.

Existuje jen málo důkazů o tom, že opalovací krémy snižují koncentraci vitamínu D, pokud jsou používány v reálných podmínkách

The effect of sunscreen on vitamin D: a review

Sunscreen photoprotection and vitamin D status

Podle těchto studií však opalovací krémy umožňují ochranu před sluncem, aniž by zasahovaly do syntézy vitaminu D a jejich běžné používání tak pravděpodobně nevede k nedostatku vitaminu D. To znamená, že typické používání opalovacích krémů i s vysokým ochranným faktorem má pravděpodobně omezený vliv na syntézu vitaminu D, což potvrzují i tyto systematické přehledy z roku 2019, které shodně tvrdí, že používání opalovacích krémů pro každodenní a rekreační fotoprotekci neohrožuje syntézu vitaminu D a to ani při aplikaci za optimálních podmínek dle doporučeného množství.

Bezpečnost opalovacích krémů

Kromě možných obav, že opalovací krémy blokují syntézu vitamínu D v těle, se vyskytují i obavy, že některé opalovací přípravky způsobují fotoalergii, či že mohou působit jako endokrinní disruptory, které zasahují do endokrinního (hormonálního) systému a mohou mít nežádoucí účinky na zdraví, především na reprodukční orgány. Tyto obavy však pramení především z experimentálních studií na zvířatech a ze studiích in vitro (v umělých podmínkách laboratoře).

Nicméně podle těchto studií nebylo prokázáno, že by používání opalovacích přípravků mělo nepříznivý vliv na zdraví lidí. Studie na lidech, které poskytují největší sílu důkazů, neprokázaly významnou toxicitu žádného ze zkoumaných opalovacích přípravků. Přínosy správného používání ochranných prostředků proti slunečnímu záření tak převažují nad skutečnými nebo domnělými obavami o lidské zdraví, což vytváří příznivý poměr přínosů a rizik.

Jak opalovací krém používat a jaký ochranný faktor?

Opakovaná aplikace cca každých 20 minut může v reálných podmínkách výrazně zvýšit ochranu před UV zářením

When should sunscreen be reapplied?

Co se týče frekvence aplikace, tak zdravotnické organizace, včetně WHO, doporučují opakovat aplikaci opalovacího krému každé 2 až 3 hodiny. Podle této studie by se však mělo 15 - 30 minut před odchodem na slunce hojně nanést opalovací krém na exponovaná místa a následně 15 - 30 minut po zahájení pobytu na slunci tuto aplikaci provést znovu. Další aplikace je nutná po intenzivní činnosti, která by mohla odstranit opalovací krém, jako je plavání, použití ručníku, nebo nadměrné pocení a tření o oděv.

Předchozí odstavec však vyvracejí tyto novější studie, podle nichž se ukázalo, že opalovací krém poskytuje značný ochranný faktor i po 8 hodinách po jednorázovém nanesení. Což naznačuje, že historické doporučení znovu nanášet opalovací krém každé 2 až 3 hodiny (nebo častěji) zřejmě není nutné dodržovat a to ani když jsou jedinci fyzicky aktivní. Opakovaná aplikace se však doporučuje v případech, kdy je vysoká pravděpodobnost odstranění opalovacího krému, například při pocení se, ponoření se do vody, tření o oděv, nebo třeba při "dovádění" v písku. Pokud se předpokládá plavání nebo nadměrné pocení, měly by se používat voděodolné opalovací krémy.

Rakovina kůže je u osob s barevnou pletí méně častá než u bělochů

Review: Ultraviolet radiation and skin cancer

Skin cancer in skin of color

A co se týče ochranného faktoru, tak například Kanadská dermatologická asociace doporučuje u většiny dětí a dospělých používat přiměřenou dávku širokospektrálního opalovacího krému s ochranným faktorem nejméně 30. Stejně tak i Americká dermatologická akademie doporučuje pravidelné používání opalovacího krému s ochranným faktorem 30 nebo vyšším u lidí všech typů pleti, ačkoli rakovina kůže se mnohem častěji vyskytuje u bělochů nežli u lidí s tmavší pletí.

Opalovací krém s ochranným faktorem SPF 100+ byl v podmínkách skutečného používání významně účinnější v ochraně proti spálení než opalovací krém s ochranným faktorem SPF 50+.

SPF 100+ sunscreen is more protective against sunburn than SPF 50+ in actual use: Results of a randomized, double-blind, split-face, natural sunlight exposure clinical trial

Protože ale lidé obvykle neaplikují dostatečné množství opalovacího krému, používání opalovacích krémů s vyššími ochrannými faktory (OF) může částečně kompenzovat nedostatečnou aplikaci. Například při aplikaci opalovacího krému s ochranným faktorem 50 v reálných podmínkách může opalovací krém poskytovat ochranný faktor jen 25. V tomto případě tedy nemusí být "honba" za co nejvyšším OF jen "marketingový tah" od výrobců přípravků, ale vyšší OF nám skutečně může být užitečný (obzvláště pokud aplikaci krému "odflákneme").

Rizikové osoby při vystavování se UV záření

V reakci na vystavení se UV záření existuje určitá individuální variabilita, kdy záleží například jakou kdo má barvu vlasů, očí a kůže, jaký má typ kůže, kolik má pih a mateřských znamének, či jaké má sklony ke spálení se. Vliv UV záření na riziko rakoviny kůže je většinou silně spjat s citlivostí na slunce, takže zvýšené riziko mají ti jedinci, kteří se snadno spálí a kteří se tedy špatně opalují. To jsou typicky lidé se světlou pletí, s blond vlasy a s modrýma očima, nebo lidé s velkým počtem mateřských znamének (některé studie ovšem souvislost mezi barvou očí a rizikem vzniku melanomu nepotvrdily). U populací světlé pleti je tedy barva vlasů často nejlepším měřítkem citlivosti na slunce, kdy úplně nejhůř (kromě albínů), co se týče slunce a rakoviny kůže, na tom jsou zrzaví lidé, kteří jsou navíc ještě pihatí.

Vliv UV záření na riziko rakoviny kůže je většinou silně spjat s citlivostí na slunce, takže zvýšené riziko mají ti jedinci, kteří se snadno spálí a kteří se tedy špatně opalují. To jsou typicky lidé se světlou pletí, s blond nebo zrzavými vlasy a s modrýma očima, nebo lidé s velkým počtem pih a především mateřských znamének.

Závislost na opalování

Stejně jako jiné formy chování může mít i opalování návykový aspekt. Rostoucí množství literatury poskytuje důkazy o tom, že časté nebo nadměrné opalování může souviset s návykovými a posilujícími vlastnostmi UV záření.

opalující se žena

Možný vznik závislosti na opalování se dá vysvětlit tak, že při vystavení UV záření při opalování dojde k poškození DNA kožních buněk, což způsobuje pigmentaci kůže, při které se uvolňují určité opioidní látky včetně ß-endorfinu. ß-endorfiny mají analgetické účinky a slouží tak ke zmírnění podráždění kůže a zánětu spojeného s nadměrnou expozicí UV záření. A jak je známo, endorfiny se také nazývají jako hormony štěstí, protože se uvolňují do mozku a způsobují dobrou náladu a pocity štěstí. Čímž se opalování může následně stát návykovým chováním.

Další možné vysvětlení návykového chování je takové, že při častém opalování dochází ke zvýšení průtoku krve do oblastí mozku, které jsou spojeny s odměnami. Čili v reakci na expozici UV záření zřejmě dochází k aktivitě dopaminových receptorů. A jak je opět známo, dopamin (krom jiného) hraje roli v systému "potěšení a odměn", kdy způsobuje vznik příjemných pocitů.

Důkaz o určité závislosti může poskytnout i to, že ačkoli opalující se lidé jsou obeznámeni a uvědomují si, že nadměrné slunění způsobuje rakovinu kůže a spáleniny, tyto znalosti jim v opalování nezabraňují. A to ani i poté, co nedávno zažili bolestivé spáleniny, nebo jim dokonce byla diagnostikována rakovina kůže. Navíc ti, kteří používají solária, většinou vědí o nebezpečí dlouhodobých účinků UV záření více než ti, kteří je nepoužívají.

Shrnutí

Spolehlivé experimentální a epidemiologické vědecké důkazy stále častěji ukazují, že vystavení se UV záření (a především spálení se od slunce či ze solária) zvyšuje u lidí riziko všech forem rakoviny kůže, včetně nejnebezpečnějšího maligního melanomu. V důsledku dlouhodobé expozice UV záření dochází též ke stárnutí kůže, vzniku vrásek, nerovnoměrné pigmentaci kůže, ztrátě elasticity kůže a narušení ochranných funkcí kůže. Navzdory těmto zdravotním rizikům je však opalování (venku i v soláriích) stále běžné, zejména mezi mladými ženami.

Vysoká expozice slunci v dětství a dospívání pravděpodobně představuje významný rizikový faktor pro vznik melanomu, ale zřejmě pouze v případě, že v dospělosti došlo také k významné expozici slunci. Tato vzájemná souvislost je dána zřejmě kumulativní expozicí UV záření v průběhu celého života (v mládí i dospělosti). Mezi další faktory, které jsou spojovány s UV zářením a rizikem vzniku rakoviny kůže, patří rodinná anamnéza, fototyp kůže, barva vlasů, či velká asymetrická mateřská znaménka. Rovněž se zdá, že výskyt melanomu je více spojován spíše s občasnou expozicí slunečnímu záření, která většinou vzniká při rekreačních aktivitách, kdy se někdo cíleně (a opakovaně) opaluje. Čili na rozdíl od profesního opálení (např. při venkovních pracích) je rekreační opalování pravděpodobně silnějším prediktorem melanomu a to především na místech těla, která nejsou obvykle vystavena slunci (čili na trupu).

Co se týče opalovacích krémů, tak samotné používání moderních širokospektrálních opalovacích krémů zřejmě úplně nezabrání vzniku melanomu i nemelanomové rakoviny kůže, ale jinak jde o účinný a bezpečný doplněk k hlavní ochraně před UV zářením (oděv, stín), který více či méně snižuje riziko vzniku nějakých zdravotních problémů a kosmetických vad (zejména spálení a fotostárnutí kůže). Nicméně opalovací krém bude účinným doplňkem pouze za předpokladu, kdy jeho aplikace bude správná, dostatečná a v případě potřeby opakovaná.

A podobně, opalovací krémy mohou být z hlediska prevence stárnutí kůže a rakoviny kůže účinné, avšak pouze v případě, kdy se jejich používání nezneužije k záměrnému a nadměrnému vystavování se slunci při opalování (např. při různých letních dovolených u vody na pláži apod.). Množství použitého opalovacího krému a ani ochranný faktor (tj. schopnost opalovacího krému zabránit spálení) na problému nic nezmění, pokud bude naším cílem získání opálení. Protože získání opálení je známkou toho, že vlivem UV záření došlo k poškození DNA a toto poškození DNA má karcinogenní potenciál.

Pokud jde o možné potlačování produkce vitamínu D při používání opalovacích přípravků, tak dosavadní studie poskytly rozporuplné výsledky, zčásti pravděpodobně proto, že lidé obvykle používají opalovací krém neoptimálně. Vše tedy záleží na kontrastu mezi teoretickým a reálným chováním uživatelů. Správné a důsledné používání moderních opalovacích krémů zřejmě skutečně může snížit produkci vitaminu D v těle, ale většina lidí používá krémy špatně a nedostatečně, čímž se riziko jeho snížené produkce ze slunečního záření snižuje. A pokud má někdo vitamínu D nedostatek, tak i když je poměrně obtížné přijímat dostatečné množství vitamínu D z běžné stravy, tak je ale možné vitamín D přijímat z doplňků stravy, což je podstatně účinnější a zdravější nežli opalování.

V případě solárií pak panuje několik mýtů. Takzvané bezpečné předopálení se před dovolenou (příprava pokožky před pobytem na slunci) není podloženo vědeckými důkazy, čili opálení v soláriu neposkytuje žádný ochranný účinek před dalším poškozením kůže na slunci. A vzhledem k relativní neúčinnosti opalovacích přístrojů v soláriích při zvyšování sérových hladin vitamínu D, nelze doporučit opalování v soláriích ani z tohoto důvodu, protože jakýkoli možný příznivý účinek zvýšené syntézy vitaminu D ze solárií je převážen nepříznivými účinky. Světová zdravotnická organizace, Americká pediatrická akademie, Americká dermatologická akademie, Americká lékařská asociace, Kanadská pediatrická společnost a další organizace důrazně doporučují legislativu, která by zakázala opalování v soláriích mladistvým do 18 let. Několik zemí ve světě již tuto legislativu přijalo a pár zemí již dokonce provozování a používání solárií pro kosmetické účely úplně zakázalo.

Zdroje



Pokud se Vám mé ČLÁNKY, nebo jiný obsah na těchto stránkách líbí, můžete mne v mé činnosti podpořit malým darem. Více informací se můžete dozvědět zde. Děkuji Vám.

Líbí se Vám tento článek? Chcete ho sdílet? (Pozn.: "Lajkovat" a sdílet tento článek mohou jen osoby připojené ke svému Facebook účtu, kteří zároveň mají ve svém prohlížeči povoleny cookies soubory)


Charlie Jsem Karel Šmída, pro přátele Charlie, a jakožto osobní trenér a popularizátor kondičního posilování pomáhám lidem změnit se jednak tělesně směrem ke zdraví a kráse, ale také duševně ke zdravějšímu životnímu stylu a k úpravě svých zakořeněných (zlo)zvyků a stereotypů.


CHCI ZAČÍT POSILOVAT A ZLEPŠIT SE KONDIČNĚ, TĚLESNĚ I DUŠEVNĚ
Chci udržitelně zhubnout
Chci efektivně budovat svaly
Chci tréninkovou lekci
Chci sestavit trénink
Chci výživový plán
Potřebuju konzultaci
MŮJ TRÉNINKOVÝ PŘÍSTUP A FILOSOFIE