Jak a podle čeho vybrat a koupit kvalitní protein?

Jelikož se mě stále někdo ptá, jaký protein si má koupit, jaký protein je nejlepší, nebo jaký protein užívám já, rozhodl jsem se napsat tento článek. Pokusím se zde nastínit, na co by se měl případný zájemce o koupi proteinu zaměřit a co je při výběru kvalitního proteinu klíčové (a co už méně). Samotný výběr pak už nechám na čtenářích, nicméně můj tip a doporučení na konci článku přiložím 😊. Pojďme tedy na to.

Proč vlastně přijímat bílkoviny?

Bílkoviny jsou klíčovou makroživinou, která (po rozložení naším trávicím ústrojím) poskytuje "stavební kameny" jednak svalům, ale také kostem, šlachám, chrupavkám či kůži. Z bílkovin se vytváří také některé hormony, enzymy, neurotransmitery a jiné důležité biologické molekuly.

Nedostatečný příjem bílkovin může postupně způsobovat ztrátu svalové hmoty (a tedy pokles rychlosti metabolismu, protože svaly jsou metabolicky aktivní tkáň), dále mohou nastat problémy s kůží či s vlasy a nehty, mohou se pomaleji hojit řezné rány a modřiny, nebo se může zvýšit pravděpodobnost zlomenin kostí. Je tedy důležité přijímat bílkovin dostatek, ale kromě množství je také samozřejmě důležité sledovat kvalitu bílkovin.

Jako minimální potřeba bílkovin u běžně aktivních lidí se ve většině odborné literatury doporučuje denní množství 0,8 gramu na kilogram tělesné hmotnosti. Nicméně toto číslo se bude lišit v závislosti na věku, pohlaví, úrovni aktivity, množství svalové hmoty, či zdravotním stavu osoby. Podle vědeckých odhadů by tedy průměrný člověk vážící třeba 80 kg u muže a 60 kg u ženy měl jako "životní" minimum přijímat přibližně 64 g respektive 48 g bílkovin denně.

Což u běžných lidí při západním stylu stravování většinou není problém "ujíst". Nicméně je důležité rozlišovat minimální příjem bílkovin od příjmu optimálního. Pokud někdo nemá nějaký zdravotní důvod, který by mu bránil ve vyšším příjmu bílkovin, pak většině lidí prospěje, když budou jíst bílkovin více.

A to dvojnásob platí u sportovců či u jinak fyzicky aktivních lidí (např. u těžce pracujících lidí apod.). Ti by měli jíst bílkovin minimálně 2x tolik, než se doporučuje u sedavé populace (čili alespoň 1,6 g/kg/den).

Více o problematice bílkovin zde:

Je nutné užívat protein jako doplněk stravy?

Jak už bylo řečeno, většina lidí získává dostatek bílkovin k "přežití" z potravin, které běžně jí. Čili běžní a běžně aktivní lidé s normální váhou nemusí bílkoviny příliš řešit. Kdo je již fyzicky aktivnější (ať už díky sportu, či v práci), nebo kdo chce třeba shodit nějaké to kilo, měl by množství bílkovin o něco zvýšit. Rovněž senioři a děti ve vývinu by neměli příjem bílkovin podceňovat. I tak ale (za předpokladu dostatečného příjmu bílkovin z normální kvalitní pevné stravy) není suplementace proteinem nad rámec běžné stravy u většiny lidí zapotřebí.

Je dobré mít na paměti, že vedle bílkovin z normálního kvalitního jídla poskytuje toto jídlo i ostatní makroživiny (včetně vlákniny) a také mikroživiny (vitamíny a minerály), které se ale v proteinových suplementech přirozeně nevyskytují. Nebo tam jsou, ale pouze jako dodatečně přidané složky, což ovšem není to samé.

Koktejly obecně obsahují méně živin nežli celé potraviny a proto se nazývají doplňky stravy, protože stravu pouze doplňují. Žádný doplněk stravy nedokáže přírodní složení látek ani jejich synergické účinky v potravině napodobit. Při zpracování potravin na proteinový prášek mohou být některé živiny odebrány a jiné přidány zpět. Což může být sice někdy prospěšné, ale obecně to nikdy nebude fungovat stejně jako u klasické potraviny.

Navíc pro optimalizaci regenerace je důležité konzumovat bílkoviny v průběhu celého dne, nikoliv pouze popíjet koktejly po tréninku. Celkový denní příjem bílkovin je proto nejvýznamnějším faktorem svalového růstu a na tom, zda jsou bílkoviny konzumovány v době kolem tréninku nebo ne, zřejmě příliš nezáleží.

Pokud někdo jí dostatek masa, ryb, vajec, mléka a mléčných výrobků (tedy potraviny s vysokým obsahem kvalitních plnohodnotných bílkovin), bude pro něj přínos užívání proteinu pravděpodobně minimální. Nicméně i tak existují situace, kdy protein jako doplněk stravy ve formě nějakého prášku má smysl a určitý význam.

Proč a v jakých situacích protein užívat?

V některých případech jsou bílkoviny ve formě doplňku stravy celkem praktické. Například v situacích, kdy u zkušených cvičenců během shazování tuku při takzvaném "rýsování" je pro udržení si svalové hmoty potřeba sníst velké množství bílkovin (někdy klidně i okolo 3 g/kg/den). A takové množství bílkovin do sebe za celý den "dostat" už opravdu není žádná sranda 😊. Obecně je protein užitečný prostě u někoho, kdo se snaží zlepšit svůj sportovní výkon a regeneraci, ale necítí se třeba dostatečně hladový, aby uspokojil své denní nutriční potřeby. V těchto případech už skutečně má protein po tréninku (a jindy v průběhu dne) ve formě nějakého nápoje určitý smysl.

Protein má smysl i v případě, kdy mezi předtréninkovým jídlem a jídlem po tréninku bude dlouhá časová mezera. Pak se celkem nabízí si chvíli po tréninku dát rychle vstřebatelný a dobře stravitelný koktejl pro nastartování anabolických procesů (a zastavení těch katabolických procesů) a pro zahájení regenerace. Každopádně samotné pití proteinu po tréninku neznámá automatický růst svalů. Tak jednoduché to vážně není 😊.

Dále může být protein nápomocen v případech, kdy prostě někdo potřebuje zvýšit příjem bílkovin a z nějakého důvodu nedokáže potřebné množství bílkovin sníst (a je jedno, jestli je dotyčný sportovec, či ne). To může být třeba z časových důvodů (náročné zaměstnání, časté cestování, péče o dítě apod.), z etických důvodů (vegetariáni, vegani apod.), ze zdravotních důvodů (alergie na potraviny - např. na laktózu, nemoci a ztráta chuti k jídlu) atd. Pak je rozumné "šáhnout" po nějakém kvalitním doplňku stravy a nedostatečné množství plnohodnotných bílkovin doplnit tímto rychlým, kvalitním a chutným způsobem.

Poslední důvod je celkem častý (minimálně na základě mých zkušeností s některými mými klienty) a vychází vlastně z předchozího odstavce. Někdo má prostě větší příjem bílkovin (než na který byl doposud zvyklý) problém sníst a to většinou z časových důvodů, nebo prostě že už na bílkoviny nemá chuť (nemá hlad). Rozumným (a vlastně i levným) řešením je tedy rychlá "svačinka" v podobě suplementu ve formě syrovátkového koncentrátu, který mimochodem já osobně ani nepovažuju za suplement, ale za normální stravu podobně jako třeba mléko (z kterého ostatně syrovátkový protein pochází, viz níže v článku).

Více o potřebě suplementace bílkovin zde:

Průvodce kvalitním proteinem

Jak tedy vybrat kvalitní protein?

První, na co se při výběru proteinu zaměřit je kvalita zdroje bílkovinného suplementu a v tomto případě je nejlepší volbou již výše zmiňovaný syrovátkový protein.

Skvělou volbou jsou samozřejmě i proteiny na bázi kaseinu (někdy se kaseinovým proteinům také říká noční proteiny), ale přehled nejlepších "nočních" proteinů chystám na samostatný článek.

Určitě na mých stránkách někdy dojde i na hodnocení nejlepších rostlinných proteinů pro vegetariány a vegany.

Nicméně přehled kvalitních proteinů, který je na konci tohoto úvodu (konkrétně zde), bude složen výhradně ze syrovátkových proteinů. Důvod se za chvíli dozvíte 😊.

Syrovátkový protein - král proteinů pro (nejen) sportovce

Pro svalový růst je (mimo jiné) klíčová takzvaná syntéza svalových bílkovin (MPS). Což je proces závislý na dostupnosti esenciálních aminokyselin po zkonzumovaném jídle (esenciální aminokyseliny jsou tedy rovněž při budování svalové hmoty klíčové). Množství a rozmanitost esenciálních aminokyselin k uspokojení výživových potřeb člověka je definováno jako kvalita bílkovin. Kvalita bílkoviny (nebo také biologická hodnota bílkovin) se tedy provádí na základě posouzení složení esenciálních aminokyselin, na biologické dostupnosti aminokyselin a celkově na stravitelnosti zkonzumované bílkoviny. Čili biologická hodnota poskytuje měření toho, jak efektivně tělo využívá bílkoviny přijaté ve stravě.

Potravina s vysokou biologickou hodnotou odpovídá vysokému přísunu esenciálních aminokyselin, přičemž živočišné zdroje bílkovin mají obvykle vyšší biologickou hodnotu než rostlinné zdroje, protože rostlinné zdroje mají jednu nebo více esenciálních aminokyselin limitních. Nejrozšířenějšími indexy kvality bílkovin jsou skóre PDCAAS (Protein Digestibility Corrected Amino Acid Score) a DIAAS (Digestible Indispensable Amino Acid Score). Syrovátkový protein má v obou indexech nejvyšší hodnocení.

Syrovátka a budování svalů

Co se tedy týče kvality bílkovin pro potřeby organismu na syntézu svalových bílkovin (MPS), tak ne všechny bílkoviny jsou si rovny. Některé jsou lepší nežli jiné. Ze všech proteinových suplementů již dlouhodobě vítězí syrovátkový protein, který má vysoký obsah všech esenciálních aminokyselin a má tedy i vysoký potenciál pro MPS a svalovou hypertrofii. Ve skutečnosti je syrovátkový protein (společně s kreatinem) jeden z nejlépe prozkoumaných a fungujících doplňků stravy na světě.

Mnohé studie (včetně např. těchto přehledů odborné literatury) ukazují, že syrovátkový protein je vysoce kvalitní zdroj bílkovin s kompletním a vysokým množstvím esenciálních aminokyselin a ve spojení s vhodným silovým tréninkem je to tedy účinný prostředek ke zvyšování svalové hmoty (ale i hubnutí, viz níže). Jeho anabolické vlastnosti posiluje též silná schopnost zvyšovat množství anabolických hormonů jako je například inzulín. Navíc je pro většinu lidí dobře stravitelný a rychle vstřebatelný, což je okolo nějakého fyzického (nejen) sportovního výkonu žádoucí.

Syrovátka a hubnutí

Je dobře známo, že bílkoviny mohou napomáhat hubnutí, protože jsou zdaleka "nejsytější" makroživinou a bílkoviny mají také vysoký termický efekt (čili bílkoviny podporují metabolismus a snižují chuť k jídlu). Konzumací syrovátkového proteinu můžeme pohodlně a chutně zvýšit náš denní příjem bílkovin a zvýšit tak pocit sytosti a výdej energie (díky termickému účinku bílkovin), čímž následně můžeme snížit celkový příjem energie a podpořit tak naše snahy o hubnutí.

Společně se silovým tréninkem lze navíc díky vyššímu příjmu bílkovin (i za pomoci syrovátkového proteinu) nejenom zhubnout, ale současně i vybudovat nějaké to množství svalů (nebo minimálně svalovou hmotu udržet). Při redukční dietě pouhým omezením stravy bez cvičení (posilování) se totiž zvyšuje pravděpodobnost, že společně s tukem "půjde pryč" i část svalové hmoty.

Související článek:

Další možné zdravotní benefity syrovátky

Přínos syrovátky ale přesahuje "pouhý" svalový anabolismus, čili šetrně vyrobený syrovátkový protein je víc než jen bílkovinou pro silové sportovce. Syrovátka totiž obsahuje mnoho dalších živin, z nichž některé mají silné biologické účinky. Především se jedná o vysoké množství vápníku a jiných minerálů (syrovátka tedy zvyšuje hustotu kostní hmoty), ale také o některé bioaktivní sloučeniny, které mohou zlepšovat naše imunitní funkce a zdraví našeho trávicího traktu. Lidé s nedostatkem bílkovin jsou náchylnější k virovým a bakteriálním infekcím.

Mezi další přínosy syrovátkového proteinu může patřit snížení krevního tlaku, hladiny cukru v krvi (glykémie), či zmírnění příznaků stresu a deprese. Syrovátka je rovněž bohatá na aminokyselinu cystein, která zvyšuje hladinu glutathionu, což je silný antioxidant, který může našemu tělu pomáhat v boji proti různým onemocněním.

Co je vlastně ten syrovátkový protein?

Syrovátkový protein je produkt vyrobený ze syrovátky, což je tekutá část mléka, která se odděluje při výrobě sýra. Mléko ve skutečnosti obsahuje dva hlavní typy bílkovin: kasein (80%) a syrovátku (20%). Syrovátka je tedy vlastně vedlejší produkt při výrobě sýra a než se objevil její komerční potenciál v doplňcích stravy, výrobci sýrů ji většinou vyhazovali. Poté, co se syrovátka při výrobě sýra oddělí, prochází různými stupni zpracování a stává se z ní většinou prášek, který je pak ještě obohacen o různé příchutě, cukr či sladidla a různé další přísady dle výrobce a produktové řady.

Koncentrát, izolát, nebo hydrolyzát?

Existuje několik typů syrovátkových bílkovin, jejichž hlavní rozdíl spočívá především ve způsobu zpracování a rychlosti vstřebání organismem. Syrovátkové bílkoviny jsou k dispozici nejčastěji ve formě koncentrátu, izolátu a hydrolyzátu, nebo ve formě směsi, kdy se nějakým způsobem tyto formy kombinují.

Klasifikace syrovátkových proteinů:

• Koncentráty (Whey Protein Concentrate, WPC). Koncentrace a zpracování bílkovin v práškové formě může přinést různé složení podle míry odstranění "nebílkovinných" částí. Bílkovinné koncentráty obsahují nejčastěji kolem 70 - 80% bílkovin a zbývající procenta tvoří sacharidy (především laktóza a přidaná sladidla výrobcem), tuky, minerální látky (a jiné bioaktivní složky) a vlhkost (voda). Protože syrovátkové koncentráty obsahují trochu laktózy (mléčného cukru) i tuku, mají tradičně lepší chuť nežli izoláty a hydrolyzáty (ale jsou naproti tomu zase o něco kaloričtější).
• Izoláty (Whey Protein Isolate, WPI). Syrovátkový proteinový izolát prochází dalšími metodami a stupni zpracování (a proto je dražší nežli koncentrát), které vedou k vyšší koncentraci bílkovin (cca 90%) a k nižšímu množství tuků a sacharidů včetně laktózy (izoláty obsahují většinou méně než 1% laktózy). Díky tomu tedy izoláty obsahují i méně celkových kalorií. Proto může být izolát lepší volbou pro někoho, kdo striktně z nějakého důvodu množství sacharidů a tuků a celkový příjem energie omezuje. Nicméně díky vyššímu stupni zpracování (kdy je odstraněno více nebílkovinných částí) postrádají izoláty mnoho prospěšných živin, které se nacházejí v syrovátkovém koncentrátu a izoláty jsou také o něco dražší. Izoláty se též o něco rychleji vstřebávají a tráví (nežli koncentráty), avšak neexistují důkazy, že by to mělo za následek lepší regeneraci a růst svalů. Koncentráty i izoláty jsou si v tvorbě svalové hmoty více méně rovny.

Hydrolyzát oproti izolátu zřejmě zvyšuje koncentraci inzulínu až o 43% více

Human insulinotropic response to oral ingestion of native and hydrolysed whey protein

• Hydrolyzáty (Whey Protein Hydrolysate, WPH). Syrovátkový hydrolyzát neboli hydrolyzovaná syrovátka je při výrobě částečně rozložena ("předtrávena"), aby se dále usnadnilo trávení a urychlilo vstřebávání. Myšlenka je tedy taková, že toto extra zpracování činí proteinové hydrolyzáty ještě snadněji stravitelnými a vstřebatelnými. Hydrolyzáty také zřejmě způsobují až o 43% větší vzestup hladiny inzulínu než izoláty. Avšak přesvědčivé důkazy, že hydrolyzáty jsou při budování svalové hmoty nebo při hubnutí lepší nežli koncentráty a izoláty, momentálně stále chybí. Díky vysokému stupni zpracování jsou hydrolyzáty navíc tradičně nejdražší, přičemž jsou zbaveny téměř všech zdraví prospěšných bioaktivních složek. Díky tomu ale na druhou stranu obsahují ještě méně laktózy než izoláty, čímž mohou být hydrolyzáty ze syrovátek nejvhodnější pro lidi s alergií či intolerancí na laktózu. A nakonec, hydrolyzáty mají tendenci mít hořkou chuť, která obecně vyžaduje větší množství přidaných umělých sladidel a/nebo cukru k zamaskování.

Koncentrát syrovátkové bílkoviny se tedy zdá být celkově nejlepší volbou. Je nejlevnější a zachovává si většinu prospěšných živin, které se v syrovátce přirozeně nacházejí. Navíc je přirozeně nejchutnější a má podobné anabolické vlastnosti jako izoláty a hydrolyzáty.

Pokud má ale někdo třeba problémy se snášením koncentrátu (např. díky laktóze), nebo chce protein s vysokým podílem bílkovin a zároveň udržet nízký obsah sacharidů a tuků, může být pro něho lepší volbou syrovátkový proteinový izolát.

Kupovat hydrolyzát u běžných (kondičně cvičících) lidí mi přijde zbytečné a bez efektu. Hydrolyzáty možná najdou uplatnění v úzkém okruhu uživatelů především z řad profesionálních sportovců, nebo u lidí s problémy s laktózou.

Jednoduchost složení - čím méně, tím lépe

Podobně jako je vhodné číst etikety se složením u běžných potravin z obchodů, tak je dobré (než něco koupíme) si přečíst seznam složek i na proteinovém suplementu. Čím více bude tento seznam delší, tím více by měl být člověk opatrnější. Příliš mnoho přísad (aditiv), jako jsou například různá chemická barviva, aromata a jiná chemie, není zrovna dobrou vizitkou kvalitně vyrobeného a připraveného proteinu.

Umělá sladidla v proteinech - ano, či ne?

Co se týče umělých sladidel, zde je to poměrně složité. Navzdory téměř nulové kalorické hodnotě a jejich zdravotní bezpečnosti u většiny zdravých dospělých lidí existují studie, které naznačují, že umělá sladidla mohou negativně narušovat náš střevní mikrobiom a způsobovat například glukózovou intoleranci a jiné metabolické poruchy. Nicméně pro definitivní verdikt, zdali umělá sladidla škodí našemu střevnímu mikrobiomu, stále chybí dostatek přesvědčivých důkazů a je potřeba provést další studie.

Navíc v případě například stévie (která je momentálně "v kurzu" a je přidávána do mnohých produktů včetně proteinů) se zjistily některé její pozitivní vlastnosti na naše zdraví (především na metabolický syndrom a kardiovaskulární systém). A pokud užíváme protein párkrát do týdne po tréninku, nebo okolo tréninku, tak se zřejmě s naším mikrobiomem nic zásadního nestane.

Problémem u umělých sladidel ale může být jejich nevalná chuť, kdy pro zlepšení celkové chuti proteinu se do výrobku přidávají další látky navíc, které bychom však v produktu chtít spíše neměli. Je to tedy otázka volby. Kdo má s umělými sladidly nějaký "problém", ten se může poohlížet po proteinech bez nich, avšak s tím vědomím, že nabídka takových proteinů se výrazně sníží.

Související článek:

A co probiotika v proteinech? Patří tam?

Podobně jako umělá sladidla (viz předchozí kapitola) mohou paradoxně náš střevní mikrobiom negativně narušit i probiotika přidávaná do některých proteinů. Množství a typ probiotik potřebných k dosažení příznivých výsledků pro náš organismus je totiž značně interindividuální a závisí na člověku a jeho vlastním aktuálnímu střevnímu mikrobiomu. Výrobce proteinu nemůže vědět, jaké kdo má mikrobiální složení střev.

Pro naše střevní prostředí budou vždy vhodnější normální běžně dostupné probiotické potraviny (jogurty, kefíry, kysané zelí - ovšem i tyto potraviny samozřejmě nemusí "sedět" každému), nebo speciální probiotické doplňky stravy. Ve druhém případě je pak vhodné navštívit nějakého dietologa a podstoupit odborné vyšetření, kdy na základě tohoto vyšetření nám odborník doporučí přesný typ suplementovaných probiotik na "míru".

Zahušťovadla a emulgátory

Proteinové prášky často obsahují látky, které dávají výslednému koktejlu větší objem a hustotu. Tyto látky mohou být například psyllium, dextriny, xanthanová guma, guarová guma, či inulin. Tyto látky jsou v nezbytném množství pro potřebu výroby jakékoli potraviny látkami bezpečnými, takže vidět zahušťovadla na etiketě nějakého doplňku stravy včetně proteinu by nemělo vyvolávat přílišné obavy. Psyllium a inulin se řadí do prebiotické rozpustné vlákniny, čili tyto látky mají dokonce příznivé účinky na naše zdraví.

Kvůli snadnějšímu zamíchání (ručnímu promíchání) se do proteinů také přidávají emulgátory a přísady proti shlukování, které navíc poskytují krémový pocit v ústech a také fungují jako konzervační látky, které pomáhají proteinovým práškům zůstat stabilní při skladování. Může se jednat například o karagenany, lecitiny, karboxymethylcelulózu, či oxid křemičitý. Podobně jako u zahušťovadel je ale nezbytné množství těchto složek zcela bezpečné.

Všechny výše uvedené látky jsou v ČR, v EU i v USA v nezbytně nutném množství pro potřeby produktu povoleny.

A nakonec, pro krémovější texturu se také někdy přidávají rostlinné oleje. To je samozřejmě úplně v pořádku, pokud se ovšem nejedná o trans-tuky. Ty by nikdo v proteinu chtít neměl.

Obsah BCAA

Aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (BCAA) se v přírodě vyskytují v poměru 2:1:1 (leucin: izoleucin: valin). Syrovátka má přirozeně vysoký obsah BCAA a kvalitně a šetrně vyrobený syrovátkový protein obsahuje přibližně 4 - 6 g BCAA na 30 g prášku (což je většinou 1 dávka proteinu). To tedy znamená, že kvalitní protein obsahuje dostatek BCAA a není zapotřebí to na produkt psát a už vůbec ne tam další BCAA uměle přidávat. Jen pro zajímavost, je to aminokyselina leucin, která má ze všech aminokyselin největší anabolický potenciál.

Čili pokud na výrobku někdo nenajde nápis, že tento výrobek obsahuje BCAA, nemusí to znamenat, že je to špatný protein. A naopak, pokud na produktu bude označeno "vysoké množství BCAA", neznamená to, že daný výrobek bude automaticky kvalitní, nebo v něčem extra lepší než nějaký jiný protein. Je to v podstatě jen marketing. Pokud však BCAA na výrobku uvedeny jsou, ideální poměr je 2:1:1 (leucin: izoleucin: valin). Vyšší poměry (např. 9:1:1) jsou nepřirozené a mohou způsobit situaci, kdy nedostatek valinu a isoleucinu (vůči leucinu) budou potlačovat díky leucinovému paradoxu syntézu svalových bílkovin (MPS).

Více o problematice BCAA se lze dočíst z tohoto článku:

Ostatní často přidávané doplňky - kreatin, vitamíny, omega-3, glutamin atd.

Některé proteinové prášky (kromě přirozených BCAA) obsahují i uměle (dodatečně) přidané doplňky, jako je třeba kreatin, různé vitamíny, či třeba omega-3 a omega 6 mastné kyseliny. Výrobci a prodejci tyto extra doplňky často nabízejí jako přidanou hodnotu proteinu. Nicméně je to zase spíše marketing, kdy se chce výrobce něčím odlišit a zaujmout. Navíc jsou často tyto dodatečné doplňky v proteinech v nedostatečném množství kvůli výsledné ceně proteinu.

Pokud chce někdo maximálně využít potenciál například z kreatinu, či z omega-3, vždy bude lepší tyto doplňky kupovat a užívat samostatně, než je speciálně vyhledávat v proteinech.

Související článek:

Technologie výroby

CFM neboli Cross Flow Microfiltration (mikrofiltrace zkříženým tokem) je technologie považována za zlatý standard při výrobě syrovátkových proteinů. CFM je nechemický, šetrný, nízkotlakový a nízkoteplotní mikrofiltrační proces, který využívá keramické membrány (filtry) k odstranění tuku, laktózy, denaturovaných bílkovin (pozměněných původních přirozených bílkovin) a všech nerozpuštěných částic. Zbývající bílkoviny mají 100% nativní (přirozenou, panenskou, nezměněnou) strukturu (jsou tedy zcela nedenaturované) a obsahují bílkoviny s vynikajícím aminokyselinovým profilem, které jsou podobné výchozí syrovátce. Vzniká tak téměř beztučný výrobek s nízkým obsahem laktózy.

U proteinů vyrobených technologií CFM navíc zůstávají cenné bioaktivní složky z původní syrovátky nedotčené a tyto proteiny obsahují také výrazně více vápníku než proteiny vyrobené jinou metodou zpracování (např. chemickým procesem zvaným iontová výměna).

Chuť

Jak protein chutná je značně individuální záležitostí. A to nejen mezi konkurenčními produkty od různých výrobců (značek), ale i mezi produkty stejné značky. Někomu moc "nejede" třeba příchuť slaný karamel, jiný zase nemusí příchuť banánu. Chce to tedy příchutě zkoušet.

Proto není úplně spravedlivé, když někdo sráží (například v nějaké recenzi) jinak kvalitní protein kvůli jeho chuti či konzistenci. Danému recenzentovi sice konkrétní protein nechutná a konzistence nevyhovuje, ale někomu jinému může chuť i konzistence daného proteinu vyhovovat 😊.

Mně osobně třeba moc nechutnají právě banánové příchutě a naopak mě nikdy nezklamala vanilková příchuť. Vanilka je u mne taková univerzální jistota 😊.

Shrnutí - na co se tedy při koupě proteinu zaměřit?

• Pokud vyloženě nesháníte "noční protein", nebo nejste vegetariáni či vegani, nebo nemáte problém s laktózou, kupte si syrovátkový protein (Whey Protein). Je nejprozkoumanější, nejúčinnější, nejosvědčenější a většinou i nejlevnější.
• Koukejte se především po 100% syrovátkovém koncentrátu (Whey Protein Concentrate, WPC). Pokud chcete v produktu o něco více bílkovin a méně laktózy a tuku a nevadí Vám méně zdraví prospěšných látek (díky vyššímu stupni zpracování) a o něco vyšší cena, skvěle poslouží i 100% syrovátkový izolát (Whey Protein Isolate, WPI).
• 100% syrovátkový protein znamená, že bílkovina obsažená v proteinu je čistě jen syrovátka a žádná jiná bílkovina (např. sójová, rostlinná, či vaječná). Dále 100% syrovátkový protein neznamená, že 100 g proteinu obsahuje 100 g syrovátky. Syrovátkové proteiny obsahují většinou od 70 - 90 g bílkovin v závislosti na druhu proteinu (jestli se jedná o koncentrát, izolát, hydrolyzát apod.). Zbývající procenta do 100% pak vyplňují ostatní živiny (především sacharidy a tuky).
• Čím kratší bude seznam syntetických (chemických) složek na etiketě proteinu, tím lépe. Podobně jako u klasických potravin.
• Umělá sladidla u zdravých lidí nepředstavují zdravotní problém, avšak některé studie zmiňují, že mohou narušit náš střevní mikrobiom. Kdo ale chce, může si koupit protein bez jakýchkoli přidaných cukrů a sladidel, avšak výběr se tímto značně omezí.
• Probiotika uměle přidaná do některých proteinů nedělají protein nečím lepším a nemusí v proteinech být. Je to spíše marketingovou záležitostí a odlišení se od konkurence. Podobné je to i s trávicími enzymy, i když ty mi dávají v proteinu větší smysl.
• Syrovátka i šetrně vyrobený syrovátkový protein přirozeně obsahují vysoké množství BCAA v přirozeném poměru 2:1:1 (leucin: izoleucin: valin). Pokud na výrobku nenaleznete nápis například "vysoké množství BCAA", nic to neznamená a protein může být stále kvalitní. A samozřejmě naopak. Je to záležitostí spíše marketingu.
• Vybírejte proteiny vyrobené metodou či technologií CFM (Cross Flow Microfiltration), která je k syrovátce nejšetrnější (avšak protein je pak samozřejmě o něco dražší). Na výrobku, nebo v popisu výrobku by to tam mělo být napsané (ale samozřejmě nemusí). Pokud tam nápis CFM není (ani v popisu), raději bych vybíral jiný protein. Každý výrobce, pokud při výrobě tuto technologii používá a je rozumný, tam nápis CFM hrdě přizná 😊 (na druhou stranu je ale pravda, že v zahraničí je CFM technologie při výrobě kvalitního proteinu již jakýmsi standardem a nápis CFM se už většinou nikde neuvádí).
• Co se týče chuti (a třeba i konzistence), tak obojí se při výběru proteinu nedá moc ovlivnit. Protože každý má jiné chutě a každému chutná a konzistencí vyhovuje něco jiného (čili nelze se moc spoléhat ani na různé recenze proteinů). Je to prostě taková loterie, kdy člověk musí příchutě (ale i konzistence) zkoušet a to jak od různých výrobců, tak třeba i produktovou řadu od stejného výrobce. Nakonec si však každý ten svůj ideální protein určitě najde 😊.
• Pokud si ohlídáte výše zmíněné body, je už více méně jedno, od jakého výrobce si protein koupíte. Záleží tedy spíše jen na ceně a chuti.

Pokud bych tedy měl odpovědět na otázku z úvodu článku "Jaký protein já kupuju a jaký protein svým svěřencům já osobně doporučuju?", tak mou odpovědí je PROM-IN CFM Pure Performance. Další skvělé proteiny jsou pak GymBeam True Whey (nebo jeho "brácha" True Whey ProDigest) a Extrifit CFM Instant Whey 80.

Tak a to je pro tentokrát vše. Děkuji Vám za pozornost a že jste se ve čtení dostali až sem 😊.

A kdybyste potřebovali s něčím pomoct, neostýchejte se na mne obrátit 😊. Jsem profesionál, který s radostí pomáhá lidem s cvičením, s životosprávou a s motivací.

CHCI POMOCT

Přeji Vám hezký zbytek dne,